Další zkušenosti z kina

Jak už jste určitě postřeli, od loňského září pracuju v 5D kině. Práce s lidma je zajímavá, dokonce i pro mne, introverta. Proto se s vámi už potřetí podělím o pár zkušeností...

Co to je 5D kino?

Možná jste tady poprvé a nemáte ponětí, co to vlastně 5D kino je. Odkážu vás na první kino článek. Mne už to totiž nebaví papouškovat. Dělám to týden co týden, někdy mi ani nestačí čeština. Nedávno jsem musela komunikovat německy! Překvapovala jsem sama sebe. Něco německého ve mně ještě zůstalo.

Už minule jsem si stěžovala, že lidi přehlíží veliký nápis 5D cinema a pletou si nás s něčím jiným, nejčastěji s informacemi. Někteří jsou o tom tak přesvědčeni, že mě dokonce kritizují, když jim nejsem schopna poskytnout, co si umanou.

,,Dobrý den, máte seznam všech obchodů, co tady jsou?"
,,No... podívejte, tam v tom stojanu by měly být plánky."
,,Měly by být nebo jsou?"
,,Měly by, nevím, to není moje starost."
,,A co je teda vaše starost?"
,,Pouštět lidem filmy."
,,Chmm."

Kruté matky

Do obchodního centra vstoupila maminka se synem.
,,Mamíí, půjdeme do kina! Já jsem ještě neviděl žádný nový film!"
,,Až potom."
,,Kdy potom?"
,,Až to tady obejdeme."
Syn přijal slib a šel s maminkou nakupovat. O něco později jsem dvojici uviděla znovu.
,,Tak na který půjdeme?"
,,Jdeme domů!"
,,Ale ty jsi slíbila, že až to-" Syn byl přerušen.
,,Půjdeme někdy příště!" Maminka odešla ven. Syn se trochu vztekal, postával před kinem a venku předvedl mamince scénu. Nevědět, co této situaci předcházelo, hrozím se nad chováním kluka. Zde ale musím říct jediné: Maminka je pěkně zlá. Sliby se přece mají plnit.


Kolegyně má zkušenost s jinou ,,zlou" maminkou. O 5D kině vůbec nic nevěděla, docela ji to však zaujalo a její syn byl nadšený. Nutno podotknouti, že se dozvěděli, co přesně naše kino obnáší, včetně skutečnosti, že film trvá pouhých pět minut. Kluk celý natěšený vběhnul do sálu dřív, než maminka zaplatila. A film žádný neviděl. Proč? Protože si maminka až do té chvíle nevšimla velkého nápisu 79 Kč. Připadalo ji to moc a tak rozhodla, že kluk na žádný film nepůjde. Jasně, to vstupné skutečně není zrovna levné, ale mohla se o to zajímat trochu dřív. Dřív, než se kluk začal těšit.

Budoucí brigádnice

Skvělá dvojice dvanáctiletých holek. Šly na film třikrát za sebou a všechno platila jedna z nich.
,,Teda a to jsi tak bohatá?" ptala jsem se zvědavě.
,,No... já jsem teď dostala kapesné, tak zvu Lucku do kina. A taky na pizze jsme byly." (Tak to má pěkně vysoké kapesné, pozn. redakce)
,,A vy jste ty filmy už viděla?"
,,Jasně. Já mám dokonce povinnost je všechny vidět, abych vám pak mohla říct, který je nejlepší."
,,A to máte zadarmo?"
,,No jistě. Přece bych za to tolik neutrácela."
,,Já chci taky. Já tady chci pracovat. Od kolika se tu může pracovat?"
,,Od osmnácti."
,,Ach jo. Ještě šest let! To nevydržím."
K tomu jsme si samozřejmě stihly popovídat o běžných a pro tento článek nepodstatných věcech.
,,Tak na shledanou. Zase někdy přijďte."
,,No jasně, hned jak dostanu další kapesné!"


Poslední věta je hodně omíláné téma v hovorech s kolegyněmi. Zatímco my jsme kapesné házeli do pokladničky, dnešní děti je jdou hned uvalit do obchoďáku. Kolikrát jsou i mladší než ,,moje" dvanáctky. Dostanou kapesné, zajdou na pár filmu do kina, koupí si nějaký hnus v KFC a zalijou ho tapi tea. Ti bohatší pak jdou ještě jednou do kina, chudší pomalu brečí, že nedostali dost velké kapesné a další film už si nemůžou dovolit. Ach, jak těžký život!

Ztracení rodičové budou prodáni do cirkusu

Občas se v OC ztratí dítě. Jindy se ztratí rodiče. Byl jednou jeden tatínek a ten tatínek zaplatil holčičce film. Slíbil ji, že na ni počká před kinem. Jakmile jsem pustila film, tatínek někam odešel. Proč by taky postával pět minut přede mnou, že ano. Bohužel se nestihl do konce filmu vrátit. Holčička vyšla z kina a lekla se. Přesvědčovala mě, že se tatínek určitě ztratil a že ho musíme hledat. Naštěstí to netrvalo dlouho a tatínek se našel!


O pár týdnů později ke mně přiběhly dvě holčičky: ,,Panííí, panííííí, neviděla jste tady takového pána a takovou paní? Nešli tady? Mají strašně moc tašek." ,,Ne, ty jsem neviděla... Vy jste se ztratily?" ,,Maminka s tatínkem se ztratili! Oni šli do obchodu a pak zmizeli." Snažila jsem se zjistit, jestli si třeba někde nedali sraz nebo tak, ale holky utekly, šly dál hledat rodiče se spoustou tašek. Jste-li napjatí, jak příběh dopadl, můžete být klidní: Dopadl dobře. Celá rodina pak přišla společně na pohádku.




Večerní překvapení


Konečný počet návštěvníků se v průběhu dne nedá tipovat. Můžeme jej odhadovat asi dvě hodiny před zavíračkou, ale jak se nedávno ukázalo, i tak se může situace obrátit o sto osmdesát stupňů. Celý den byl poklidný, obchodní centrum bylo napůl prázdné. Večer jsem chtěla důkladně uklidit. Chtěla jsem se do toho pustit už o půl sedmé. Sotva jsem se zvedla, přišli lidi. A pak chodili a chodili a chodili a chodili... a najednou bylo skoro tři čtvrtě na osm a já neměla uklízené vůbec nic, ačkoliv tou dobou normálně už počítám. Po dlouhé době jsem tak musela zůstat po zavíračce. Bylo to pěkně divné, všichni odcházeli pryč a já zmatkovala s penězma. Mimořádné situace mě vždycky úplně rozhodí...


Nyní je už zavřeno. Proto končí i článek. Dobrou noc!


A nebo ne. Ještě si povíme, čím jsem nedávno pobavila sama sebe. Vzala jsem si výplatu, schovala ji do peněženky... a pak jsem si peněženku zapomněla odnést domů!

Kája