Ranní rituály

Ráno, start dne, pro mne nejlepší čas, jelikož mám energie na rozdávání. Každý člověk má své ranní rituály. Chtěla bych vám přiblížit ty své. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, jak ráno vypadá, ale dost věcí se dá více či méně zobecnit. Tak se tedy dejte do čtení. Na závěr nezapomeňte napsat, jak jste na tom vy. Máme něco společného?

Tón budíku

Ve čtvrté třídě jsem si za výhodnou cenu u operátora koupila skvělý mobil s barevným displejem a různými melodiemi. V té době to byl pro mne úplný zázrak! Nejlepší bylo, že jsem si na něm mohla nařídit budík. Sice jsem ho nepotřebovala, budila nás tehdy mamka, ale měla jsem z toho tak dobrý pocit, že mě každý den budila melodie písničky On my head z filmu Snowboarďáci.

V sedmé třídě přišel opět nový mobil. Ten uměl přehrávat opravdové písničky! Na budíku se postupně vystřídaly tři: Amaranth a Nemo od Nightwish a Hardrock hallelujah od Lordi. Všechny začínají poklidnými tóny. U těch mám dodnes takový zvláštní ranní pocit. Když se písnička rozjede, pocit opadne, protože jsem je dál nikdy u budíku neslyšela. Budíky vypínám je rychle.

Více než rok mám další mobil. Nějak se s ním nekamarádím, proto mě budí otřesnými přednastavenými zvuky. Fuj.

Opakování budíku

Někdo má ve zvyku nastavit budík klidně o hodinu dřív, než je třeba, a pak ho pořád dokola odkládat a odkládat. Můj budík zazvoní jen jednou. Vypnu ho a vstávám.

První činnost v novém dni

Jedno je společné úplně všem ránům, v létě nebo v zimě, v osm nebo v pět, před školou nebo v den volna. Jen co se probudím, už vyhledávám hrnek čaje a něco k jídlu. Jídlo by mělo být pokud možno sladké, při nejhorším nějaké neutrální chuti, jako například chleba s máslem. Rozhodně za mnou po ránu nechoďte se šunkou nebo, nedej bože, s vajíčkem. Okamžitě bych vás poslala pryč. Co se týče čaje, nejsem ráno vůbec náročná. Nejradši si samozřejmě udělám jeden ze své hromady sypaných čajů, když ale není čas, klidně mi postačí i nějaký ovocný porcovaný. V takových případech totiž vstávám moc brzo a víc než po chuti čaje mi jde jen o zahřátí.

Nemluvte se mnou!

Vstávám-li na budík, vyžaduju po ránu naprostý klid. Nemám problém vyhrabat se včas z postele, ale dokud nevypiju svůj čaj, odmítám se s kýmkoliv bavit. Loni jsem úplně nesnášela, když sestra jednou za čtrnáct dní jezdila na intr až v pondělí a vstávaly jsme spolu. Pořád si se mnou chtěla povídat. Čaj se ještě ani nevylouhoval a ona mi už řekla nejméně milion vět. Úplně nejhorší však bylo ráno, když jsem šla poprvé na brigádu do Tesca. Věnovala jsem se čaji, když tu mě taťka vyrušil: ,,Těšíš se?"

Když můžu mít klid delší dobu, než je nezbytné k vypití čaje, není to vůbec na škodu. Proto jsem do toho Tesca chodila mnohdy pěšky. V té tmě to bylo pro mnohé sice nepřípustné, ale já jsem si to užívala.

Když nevenčím, nestíhám.

Je to trošičku paradox. Mám-li na seznamu činností, než někam jdu, venčení psa, proběhne ráno jaksi uspořádaněji, bez zmatků a bez dobíhání na autobus. Umím si všechno lépe naplánovat. Povinnost venčit psa na mne naštěstí připadá, kdykoliv odcházím později než v šest, takže se mi nestíhací rána už skoro vyhýbají.

A jak vypadá vstávání bez budíku?

Většinou teď vstávám bez budíku. I když jdu na ranní. Sama od sebe se probudím nejpozději v sedm, což mi bohatě stačí. Jako první se samozřejmě sháním po jídle a čaji. Na čaj mám teď více času, proto jednoznačně vítězí sypaný. Můžu ho udělat plnou konvičku a tu pak klidně několikrát znovu zalít. V osm hodin nastupuje pes na pravidelnou procházku, na kterou mimochodem už dva roky máme pevně vytyčenou trasu.

Co udělám, než někam jdu?

Samozřejmě se pořádně namažu a obleču se. Co chci však zdůraznit, jsou mé cesty k teploměru. Jdu se na něj podívat několikrát za sebou, než si konečně zapamatuju, kolik je stupňů. Je to něco jako když vytáhnete mobil, mrknete na display, schováte ho zpátky do kapsy a pak zjistíte, že vlastně vůbec netušíte, kolik je hodin.

Antifanklub

Jsem antifanynka nekonečného válení se v posteli. Probudit se, ale další tři hodiny ještě nevstanout. Kdo se ke mně přidá?

Kája