Houslovo

Během psaní nedávného článku Muzikantčina sbírka jsem zjistila, že jsem na nový blog nepřekopírovala článek o houslích. Myslím si, že by mi tady rozhodně neměl chybět. Je trošku staršího data, ale většina z vás ho určitě nečetla. Napravte to dodatečně.

Zveřejněno 27. 6. 2014

Přišla k nim jak slepy k huslim

V pěti letech se mi dostala do ruky zobcová flétna. Chtěla jsem na ni umět zahrát něco víc, než odporné písknutí, a tak se mamka obětovala a začala mě něco málo učit. Po prázdninách si chtěla usnadnit práci a přihlásila mě ve školce do flétničkového kroužku. Nervy se mnou měla najednou ještě větší. Byla jsem totiž líná cvičit a večer před kroužkem pravidelně brečela...

Koncem roku přišla do školky paní učitelka z hudebky na nábor. Každé dítě ji zazpívalo, vytleskalo nějaký rytmus a podobně. Rodiče šikovných dětí pak dostali přihlášky. Byla jsem přijata a zapsána do hudebky, aniž bych tušila, co mě čeká. První půlrok jsme měli pouze hudební výchovu, učili jsme se základní hudební pojmy a zpívali. V pololetí jsme pak začínali hrát na nástroje. Ze začátku jsem byla přesvědčená, že určitě budu pokračovat na flétnu. V prosinci jsme měli pěvecké vystoupení. K jedné písničce nás doprovázela blonďatá slečna na housle. Zamilovala jsem se do nich. Když se potom paní učitelka ptala, na jaký bychom chtěli hrát nástroj, řekla jsem ,,housle nebo flétna". Protože na flétnu bývá největší nával, napsala mě paní učitelka rovnou na housle. Rodiče tehdy s mou novou touhou nebyli obeznámeni, takže utrpěli dost šok, když jsem se pochlubila, na jaký nástroj budu chodit. Snažili se mi to vymluvit, protože je to prý moc náročné... Naštěstí jsem si stála za svým!

Flétnu jsem samozřejmě nezahodila. Dokonce jsem v sedmé třídě dostala od Ježíška novou. Občas si na ni zahraju. Stejně tak na klavír. A další nástroje, protože mě to baví. Ze všeho nejradši však chytnu housle a hraju, co mě zrovna napadne. Za ty roky jsem se s nimi úplně sžila. Známe se. A nikdy mě nezradily. Můžu na ne hrát úplně hnusně a ony mi nevynadají.


Duší je to houslistka

Miluju zvuk houslí a je jedno, jestli na ně hraju já, nebo někdo jiný. Pokud to není nezkušené skřípání, samozřejmě.

Mám přívěsek houslového klíče, tašku přes rameno s notama, plátěnou tašku s notama, propisku s notama a největší peckou pod sluncem je moje úžasná mikina s houslema, kterou jsem si nechala vyrobit k patnáctým narozeninám. Čas se na ní podepisuje, budu ji muset začít šetřit, aby vydržela co nejdéle. Hezčí mikinu snad nikdy mít nebudu.


Miniaturní housličky, které tak nádherně zdobí náš hudební koutek.



Popis detailu

Před rokem jsme se v češtině věnovali popisu. Za domácí úkol jsme měli vystřihnout z papíru okýnko (zřejmě) deset centimetrů krát deset, někam ho přiložit a  popsat, co v něm vidíme. Neváhala jsem a okýnko jsem přiložila k houslím.

Rámeček jsem přiložila na nejkrásnější hudební nástroj, který kdy člověk vymyslel, tedy housle. Konkrétně na jejich zadní stranu, která se vyrábí z javorového dřeva. Na první pohled se může zdát, že na ni nic zajímavého není, ale zaměříme-li se na detail, zjistíme pravý opak.

Barva houslí je světle hnědá. Na levém kraji rámečku je v hnědé hodně žluté, které směrem doprava ubývá. Vzniká tak zvláštní tmavá mapa připomínající svislý obdelník s rozmazanými okraji. Vedle mapy se do barvy opět přidává žlutá. Ještě zvláštnější obraz dodávají vodorovné pruhy. Nahoře jsou krátké, u dolního kraje rámečku pokrývají celou plochu. Jejich tmavá barva celkově housle neztemňuje, jelikož jsou velmi tenké.

Když se na povrh houslí podíváme ze správného směru, uvidíme matné skvrny. Ty napovídají, že lak už není nejčerstvější. V pravém dolním rámečku se dokonce nacházejí drobné škrábance.

Považují za důležité zmínit se o písmenech M a Z, která kdysi někdo vyryl do místa, kde houslím začíná krk. Jedná se zřejmě o iniciály dávného majitele nyní mého nástroje. S oblibou tvrdím, že je to monogram slavného skladatele Mozarta. Za zmínku také stojí dvojitá čára, která lemuje okraje celých houslí. Zadívalíme-li se pozorně, zjistíme, že se občas vychýlí, jakoby někomu ujela ruka.

Jak vidíte, i na tak malém kousku houslí je co popisovat. Považuji to za důkaz, že housle jsou zajímavý hudební nástroj.


Úspěšně absolvovala

Letošní rok jsem měla trošku akčnější, co se hraní týče. Vystupovala jsem na třech předehrávkách. Na dvou jsem hrála to samé, Ave Maria, poprvé s doprovodem učitelky, podruhé s doprovodem sestry, protože měla povinnou nějakou komorní hru. Byla to tak krásná předehrávka, že jsem myslela, že ji těžko něco překoná.

O něco později přišel výroční koncert ZUŠ. Přijeli hráči z partnerských škol ve Finsku a Polsku. Pocity, které jsem měla, když jsem byla součástí symfonického orchestru, jsou nepopsatelné. Přesto pořád nemluvím o tom nejkrásnějším. V polovině května přišel absolvák. Byl pro mne hodně důležitý. Cvičila jsem jako blázen. Byla jsem úplně mimo.  Hlava mi nic jiného nebrala. Podepsalo se to na známkách ve škole... ale co, ty tři trojky mi za to stojí. Z výkonu na koncertě jsem byla maximálně nadšená. Užívala jsem si, jak mě všichni chválili, protože jsem věděla, že to myslí doopravdy, nejen proto, aby mě povzbudili. Chválila mamka, kamarádi, velevážený spoluhráč, paní učitelky, prostě všichni.

Postupně ze mne absolventské dojmy opadly. Přišlo to zase až v pondělí. Kromě závěrečného vysvědčení jsem dostala CD z absolváku. Pustila jsem se, hned jak jsem přišla domů. Pět minut nádherného zvuku. Občas se mi něco nepovedlo, někde jsem si něco přimyslela, ale jde o celkový dojem. Tak krásný zvuk, tak krásný přednes, jak já jsem to vůbec dokázala? Jsem na sebe hrdá! Sonata Arctica ať se jde zahrabat, teď poslouchám jedině sebe!

Škoda, že končím. Kdo ví, jaké teď budu mít šance někde vystupovat. Jaké teď budu mít šance hudebně žít. Jo, můžu ještě chodit do orchestru, ale nikdy už to nebude takové... všechno jde do kytek. Už můžu hrát tak maximálně krávám na louce...

...

Kde byla ta šance? Dvakrát jsem vystoupila s triem Lingvisté. Bohužel se po maturitě rozpadlo. Jsem houslistka bez publika. Pořád sním o tom, že se to změní, ale moc tomu nevěřím... Jsem houslistka na sestupu. :( Pořád mám ale housle moc ráda. 

Co vy a hudba? :) 

Kája