Vídeň na kole i metrem

Na základě rychlého a bláznivého rozhodnutí jsme s Terkou vyrazily na jednodenní výlet do Vídně. Chtěly jsme ji poznat trochu jinak než při návštěvách v dobách adventu. Naplánovaly jsme si Schönbrunn a Matcha bar (typický rakouský...). Abychom všechno dobře stihly, rozhodly jsem se místa objet na vypůjčeném kole. Musím uznat, že jsme Vídeň skutečně zažily neokoukaným způsobem!
Termín výletu: 9. 8. 2017

Fotka z prosince 2015, nebojte, nejela jsem v bundě a riflích! 


Sehnat kolo není jednoduchá záležiost

Stály jsme před budovou hlavního nádraží a bezradně se rozhlížely. Kola nikde. Chvíli nám trvalo, než jsme našly výpůjční místo. Radovaly jsme se asi jednu celou vteřinu. ,,Tam je jenom jedno!" Další kola byla naštěstí nedaleko. 

Už doma jsme se na jízdu poctivě připravily a zaregistrovaly se. Nyní stačilo zaplatit jedno euro, naťukat jméno a heslo. Alespoň to tak mělo fungovat. Automat se s námi nechtěl bavit. Terce trochu zlobil. Mě odmítl obsloužit úplně. Budu muset za Terkou běhat? 

Problém se dal vyřešit jakousi turistickou kartou, která se vyřizuje v nedalekém obchodě. Jelikož Terka na rozdíl ode mne ovládá cizí jazyky, jala se jednat. Než k tomu ovšem dostala příležitost, trvalo to asi sto let. Zákazníků bylo v obchodě málo, přesto to v něm šlo pomalu. 

Když jsme byly konečně zpátky na ulici, cítila jsem se jako vítěz. ,,Snad tam nějaké kola budou!" prohlásila jsem (spíše ze srandy). Bohužel se ukázalo, že na místě, kde ještě před půl hodinou byla hromada kol, nyní není žádné. Automat nám naštěstí na mapce ukázal, kde máme kola hledat. Netrvalo dlouho a mohly jsme vyjet. Endlich! 





Těžké kolo + netrénovaný jedinec = pohroma 

Je docela vtipné, že jsem s cyklo nápadem přišla já, necyklistka. Moje dovednosti končí udržením rovnováhy při jízdě. Pravidelně jsem jezdila přibližně do dvanácti, a to v těsné blízkosti domova. Od té doby jsem jela na kole pětkrát, jestli se nepletu. Naposledy před dvěma roky.

Troufám si říct, že jsem ve výborné kondici, i tak mi nezvyklý pohyb dal zabrat. Po mírném, ale prudkém stoupání jsem měla chuť vyplivnout plíce a zahodit nohy. Naštěstí to můžu trochu svést na těžké kolo.

Možná by bylo vhodné, kdybych si příště na kolo oblékla vestu s velkým Z, aby všichni věděli, že si na mne mají dát pozor. Cítila jsem se nebezpečná sobě i svému okolí!

Mám projet úzkým místem? (rozuměj: projeli by tam dva cyklisti vedle sebe) Klepou se mi ruce, kolo se divně houpe a mám pocit, že nejdřív oškrábu zaparkované auto na jedné straně a pak zastavím o sloup na straně druhé.
Objíždí mě auto? Panikařím! Opět se mi klepou ruce a se smrti v očích čekám, jestli spadnu pod auto nebo jenom na chodník.
Mám odbočit do pravého úhlu? Dělám nesmyslně velký oblouk nebo prudce brzdím, padám a křičím.

Myslím si, že více než horkem jsem se potila stresem!
Víte, jak se mi ulevilo, když jsme dojely k zámku a mohla jsem kolo zapíchnout?


Princ šel na zahradu a ostatní ho tři dny hledali 

Zámek Schönbrunn se mi na fotkách vždycky moc líbil. Ve skutečnosti je ještě krásnější. A co teprve obrovská zámecká zahrada! Je tak velká, že i přes nával turistů jsme si v ní užívaly klid a více méně samotu.

V areálu zámku se nachází malá ZOO. ,,Jdeme?" ,,Uvidíme, podle ceny." Jelikož nám internet nabonzoval, že se za vstup platí osmnáct euro a lidé tam obvykle stráví půl hodiny, nahlédly jsme jen přes plot. Dodatečně jsme se dozvěděly, že kdybychom neškudlily, mohly jsme vidět pandu velkou. Výlet byl teprve v polovině a už jsme plánovaly, co budeme ve Vídni dělat příště.

Vyšly jsme na kopec ke glorietu, který se nachází naproti zámku. Vstup je samozřejmě zpoplatněn, což nám vůbec nevadilo, jelikož jsme krásný výhled měly i ze země. Chvíli jsme se válely v trávě a odpočívaly. Pak nastal čas vyrazit do centra města. Ještě udělat pár fotek, naposledy se pokochat zámkem, nabrat vodu a znovu osedlat kolo.






Teoreticky byla cesta jednodušší. Kratší a měla tendence spíš klesat, ale pro mne byla horší. Už jsem byla unavená, krizové situace popisované výše jsem snášela hůř. Uklidňovalo mě, že jsme každou chvilku míjely půjčovní stanici. Mohla jsem s kolem kdykoliv praštit!



Užijte si pravé nefalšované Japonsko! 

Terka přišla se zajímavým poznatkem: Ve Vídni je matcha bar. Jelikož máme obě moc rády čaje a ceny nebyly úplně nepřátelské, neváhaly jsme se do baru vydat. Ne že by nápoj, který jsme si daly, byl zrovna nějaký čajový (matcha choco latte), výborný však byl.





Vídeňské metro je drahé a přecpané 

Na kolo už se mi nechtělo. Trochu nás už tlačil i čas. Chtěly jsme se ještě mrknout do centra, z tradice se projít kolem budovy parlamentu, radnice a tak.

Vídeňským metrem jsem nejela poprvé. Premiéra se konala už v roce 2010. Tehdy to vlastně byla moje úplná metrová premiéra. Nikdy předtím jsem metrem nejela, ani v Praze, a to jednoduše proto, že jsem Prahu navštívila poprvé až v roce 2012. Dlouhé roky jsem se ji bránila, dokud jsem nezatoužila po koncertě Nightwish. Ještě jsem netušila, že tu jednou budu bydlet.

První jízda metrem byla zcela náhodná a především tak trošku na černo.
Cituji dobový článek: ,,Strašně sněžilo, tak jsme slezly do metra, abychom se mohly podívat do plánku. V tom přijelo metro...a Anežka nastoupila. Nevypadala, že bych chtěla vystoupit, tak jsme radši nastoupily taky. Nebylo by pěkné, kdyby nám to Anežku někam odvezlo. Jely jsme jednu stanici, tam jsme to vůbec nepoznávaly, tak jsme se radši tu jednu stanici svezly zase zpátky." 
Tentokrát jsme byly poctivé, i když se nám teda dost protáčely panenky. Jedna jízda za dvě eura dvacet, v plánu byly dvě. Vídeňské metro má pět linek, každou chvilku je přestupní stanice, vlaky jsou úplně průchozí a pěkně nacpané. Pražské metro je mi sympatičtější.





Drobné poznatky na konec: 

  • V areálu Hofburgu se nachází psí hřiště. Je ale dost divné, chybí mu tráva! 
  • Vídeň myslí na žíznivé turisty. Na několika místech je možné si úplně zadarmo napustit pitnou vodu. Chválím! 
  • Chtěla jsem vidět sochu Mozarta. Nenašly jsme ji. Doma jsem zjistila, že stačilo obejít jednu budovu a slavila bych úspěch. 
  • Vídeňské hlavní nádraží je moc hezké. 



Kdo další byl ve Vídni? :) 


Kája





Komentáře

  1. To s tím kolem... Jako bych se viděl. Mé dovednosti také končí udržením rovnováhy. Kolem jsem nejel už hezky dlouho. Naposledy, když jsem se na něm učil a užíval si jízdu, že umím jezdit na kole. Kdybych měl dneska řídit, to bych se asi... pošunkoval. :D

    Pražské metro je sympatičtější? Já sice v Praze nebydlím, ale když jsem tam byl naposledy, vagon skoro praskl tím, jak byl přecpán. A ještě si dávat pozor na kapsáře. To bylo taky něco. Nevím jak víc jsou přecpaná metra ve Vídni, ale Praha taky není v tomhle ohledu svatá.

    Hlavní je, že sis to užila. Hlavně ten zámek. Za pár let se těmto příhodám budeš smát... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, to se asi v Praze dělo něco zajímavého, ne? To, co popisuješ, jsem zažila asi jenom když byl Signal fest a pak cestou na koncert G'n'R. Jinak samozřejmě jezdí narvané vlaky, ale dá se to přežít. A je to stejné jako ve Vídni. Akorat mi to naše připadá přehlednější... :D

      Vymazat
  2. Vídeň se mi líbí, naposledy jsem tam byla v maturitním ročníku na jaře, jak velila na naší škole tradice. A také jsme si tehdá prošli zámek, dali si kávičky, obdivovali. Ale metru i kolům jsme se tehdá vyhnuli, jak to tak čtu, tak jsem i ráda. :D Vždycky se mi líbí, že se takhle dají půjčovat kola, třeba jak u nás v Olomouci nebo v Praze fungují rekola, ono to asi bude praktické a levné a fotogenické a tak... ale já bych do toho nikdy nešla. Na kole jsem neseděla třeba tak čtyři roky a už se toho asi bojím, ne to fakt ne. :D
    A panda, panda, panda! Asi se tam budu muset podívat, i kdyby jen kvůli pandám! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už je dávno, tak dlouho bych bez Vídně nevydržela. :D

      Vymazat
  3. Já tam jezdím skoro každý rok, i na vánoční trhy ;)! Hrozně se mi tam líbí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na vánočních trzích jsem byla pětkrát, teď jsem se tam konečně vypravila v létě. Už jsem to chtěla podniknout delší dobu!

      Vymazat
  4. Zrovna se tam chystám, tak to určitě využiju:)

    foodbymag.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Do Vídně se chystáme nejspíš příští týden, tak na den - dva, článek mě potěšil :) hlavně ta pitná voda. Ježdění na černo v zahraničí jsem si taky jednou zažila :D

    OdpovědětVymazat
  6. Vždycky mi dělalo problém jezdit na cizím kole, na které jsem nebyla zvyklá, takže je pravděpodobné, že by ta moje jízda vypadala nějak podobně. :D A ještě když na fotce vidím ty košíky, tak nevím, jestli by se mi tím nezhoršily podmínky řízení. :D A ani nevím, jestli bych si to kolo uměla půjčit. :D
    Zámek jsem zatím ještě neviděla, ale až tam budu příště, tak se tam musím konečně podívat. Zatím jsem ve Vídni byla dvakrát a pokaždé kvůli Tarje. Poprvé jsem viděla jen Hofburg, podruhé jsem si tam udělala pěkný výlet, když jsem tam zůstala sama. A stihla jsem toho docela dost - centrum a pak jsem metrem jela někam k zastávce Alte Donau, ale tam nic zajímavého nebylo, tak jsem jela zpátky. To jsem možná už jela taky načerno. :D A ještě k tomu tam na další zastávce nastoupil někdo s visačkou metra, ale jiné trasy, tak jsem na další zastávce radši vystoupila, kdyby to náhodou byl revizor. A udělala jsem dobře. Byl to ostrov a bylo tam moc pěkně. Byl podzim. Byl tam klid. Akorát ten den trochu pršelo. Tam se někdy podívej. Já tam bydlet, tak tam chodím běhat.
    Jo, nádraží tam je pěkné, akorát mi nějakou dobu trvalo, než jsem se tam zorientovala, když to má trošku jinou strukturu, než jsem zvyklá.
    Tu vodu si musím zapamatovat!
    To moc znám, když chci něco vidět, ale pak zjistím, že jsem byla blízko. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.