úterý 26. září 2017

Kája mezi dětmi (1. díl nekonečného seriálu)

Po večerech máme s mužem ve zvyku si něco vyprávět. Jednoho dne chtěl, abych mu vyprávěla zážitky s dětmi. Učit jsem teprve začala, s dětmi jsem ale samozřejmě přišla do styku už dřív, třeba na praxích nebo jako instruktorka na školách v přírodě. Myslela jsem si, že budu mít hned odvykládáno, ale pořád se mi vybavovaly další a další situace, takže jsem se nakonec ani nemohla zastavit. Přijde mi to jako fajn téma i pro článek. Respektive články. Tento rozhodně není poslední...




Jména dětí jsou změněna.


Drbna ze školního výletu 
Naštěstí jen ze školního výletu. Přežít s ní školu v přírodě by asi bylo hodně náročné, neboť i za ty čtyři hodiny mi dala pořádně zabrat. Jako instruktorka jsem byla pro děti na rozdíl od učitelů taková starší kamarádka, což bylo znát především na rozhovorech, které jsme vedli. Drbna se mě z ničeho nic začala vyptávat, jestli mám kluka a jaký je. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat a něco jsem povykládala. Tím ovšem její zvědavost nekončila. Jak dlouho už spolu jsme? A dali jsme si už pusu? Vrcholem všeho bylo, když mé zkušenosti s klukama smetla pod stůl poznámkou: Já už jsem měla s klukem i fancouzák!

Wow, dobře ona! Byla v páté třídě, nutno podotknouti. Já jsem v jejím věku doufala, že něco tak odporného nikdy nezažiju.


Anetčino vyprávění 
Osmiletá Anetka ze školy v přírodě mi zdlouhavě vyprávěla o svém klukovi. Ostatní děti ze skupiny se ji smály. Spolužákům to všechno přišlo směšné, spolužačkám se pro změnu vůbec nelíbil onen kluk. Já jsem Anetku podporovala, na lásce ze školní lavice mi nepřijde nic špatného. Nakonec mě ale přece jen překvapila: ,,Až budu velká, tak s ním budu dělat sex!" poučila nás. Zmohla jsem se pouze na ,,Aha..."  Jak byste reagovali vy?


Uražená Adélka
Adélka byla ze stejné skupiny jako Anetka. Ráda rýpala do ostatních dětí. Byla to ona, kdo nejvíce kritizoval Anetčina kluka. Jedno rýpaní do spolužačky ji moc nevyšlo. Všechny ostatní děti včetně kluků se totiž rýpané zastávaly. Adélka ale byla vytrvalá. Zastavila ji až nějaká kousavá poznámka na její osobu.

Urazila se, odešla se někam vybrečet a když se vrátila, žádala mě, abych všechny potrestala. Eh, no... Úspěchu se u mne nedočkala. Řekla jsem ji na to něco ve smyslu oblíbené hlášky: ,,Můžeš si za to sama, ty krávo blbá. To máš z toho života, jaký vedeš!" Samozřejmě trochu citlivěji.

Když už se bavím o lásce a tak, zmíním dvojici páťáků. Pořád se vodili za ruce, občas si dali pusu a zamilovaně na sebe koukali. Cítila jsem se s nimi blbě... a možná jsem i trochu záviděla.


Bezpleková Nela 
Nela je kapitola sama o sobě. Na první pohled neskutečně roztomilá holčička. Po dvou dnech jsem jí měla plné zuby. Chudák malá za to nemohla, byly ji teprve čtyři roky a na týden bez rodičů ještě nebyla připravená. Často kňourala, že se ji strašně moc stýská, na horách se ji nelíbí a chce domů. Pořád chtěla dělat něco jiného, než jsme zrovna dělali. Když na její vytouženou činnost konečně došlo, přestala ji během minuty bavit a hučela znovu. Pořád se něčeho bála. Oporu hledala u mne. Snažila jsem se o sto šest, ale je mi líto, byla to jen přetvářka. ,,Nelo, neser!" blesklo mi hlavou. ,,Nelinko, už mě trochu zlobíš..." řekla jsem doopravdy.

Nela nesměla lepek. Musela jsem ji hlídat, aby si nikdy od nás ani od dětí nikdy nebrala nic k jídlu. Zatímco jsme všem ostatním rozdávali Disco a Zlaté věnečky, Nela musela zaútočit na svůj batoh a dát si nějakou speciální bezlepkovou sladkost. Jednou si myslela, že ji paní učitelka sbalila trubičky. 

,,Já mám hlad!" skučela, sotva jsme vyšli.
,,Neli, před chvíli jsi snídala. To vydržíš, teď jdeme." 
,,Já mám moc hlad, snídaně byla malá."
,,Neli, nikam bychom nedošli. Nemůžeš teď svačit, pak bys měla dlouho do oběda,"
snažila jsem se ji uklidnit. Teď si představte, další a další obdobné věty. S přestávkami tento rozhovor trval déle než půl hodiny.
,,Tady máme hezkou louku, na chvíli se tu posadíme, všichni se napijeme a kdo chce, může i něco sníst."  Děti si sedají, vytahují z batohů pitíčka a tatranky. Nela otevírá batoh a k velkému zklamání zjišťuje, že v něm má místo trubiček banán.
,,Už nemám hlad." 


Motivace k učitelování 
Instruktorku jsem poprvé dělala v páťáku během maturit. V té době jsem byla nejvíce odkloněná od učitelského povolání. Viděla se spíše na přírodovědecké fakultě a potom někde u zvířat. Děti mě ale přiměly vrátit se k původním záměrům. Skupinka třeťaček mi tehdy řekla: ,,My bychom tě chtěly za učitelku! Byla bys super učitelka! Běž učit!" 

Další rok, to už jsem tedy měla podanou přihlášku na Učitelství pro 1. stupeň mě jiné děti přesvědčily, že jsem se rozhodla správně.
,,Co se vám tady nejvíce líbilo?" ptala jsem se koncem školy v přírodě.
,,Když nás něco učíš!" 
,,Jo, to je super." 
,,Budeš nejlepší paní učitelka!" 

Nezamilovali byste se do dětí?



Nejspíš jo, ale já vám to nedoporučuju, protože pak přijdete do třídy, budete se je snažit něco naučit a všechna láska a očekávání budou pryč. (Neberte to moc vážně.) Jaké zkušenosti máte vy?


Doufám, že se vám článek líbil. V brzké době totiž vyjde jeho pokračování! A pak další a další. Vzhledem k tomu, že s dětmi pracuji, budu mít asi vždycky co říct.



Kája



5 komentářů:

  1. Tolik zážitků s dětmi :) já s cizími zážitky v podstatě nemám, ale občas mě něčím odzbrojí moji mladší bratři (7 a 8 let). Konkrétně ty věci o sexu a francouzácích... :D mě občas až překvapuje, jak jsou v tom dneska ty děti zběhlé a co všechno vědí, asi bych se nezmohla na lepší reakci než ty :D protože co na to má člověk takovému dítěti říct :D práce s dětmi musí být náročná a vyžaduje velkou zodpovědnost, určitě se k nim hodíš :)

    LADY LENNA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moji vrstevníci o tom cca ve třetí třídě taky věděli moc. Nebo spíš si mysleli, že vědí, ale znali spíš jenom slova, pochybuju, že by měli přesný obrázek, o co se jedná. :D Měli to pravděpodobně od starších sourozenců. Já jsem byla v tomto ohledu nevzdělaná. Hodně se mi za to smáli.

      Před několika lety jsem o tom psala článek... A jak tak přemýšlím, mohla bych ho trochu přepsat a zveřejnit tady. :)

      Vymazat
  2. Mé zkušenosti s dětmi nejsou nijak bohaté a jsem za to rád. Když vidím v parku ty malé děti, jak se líbají, cítím se blbě. V jejich věku jsem si hrál hry a o holky jsem nejevil žádný zájem. Doba však pokročila. Jejich rodiče se jich chtějí zbavit, dají jim do ruky počítač/mobil/tablet (vyber si), děti najdou porno a chtějí to vyzkoušet. To je celé!

    Nejvíc mě dostala Anetka! "Až budu velká, budu mít sex! " :DDD Zřejmě bych zareagoval stejně jako ty. K tomu všemu bych nahodil kamenný výraz.

    Na blogu Aleše jsem četl, že tě děcka informovali o nějakých zajímavostech ohledně youtuberů. Stalo se tomu i tak tady? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko říct, na čí straně by byla chyba, kdybych se o takových věcech skutečně dovídala od dětí... :D :D :D

      Vymazat
  3. Pěkné přáběhy. :D :) Jinak ono je práce učitelky určitě nádherná, ale taky věřím, že dost těžká. Je ale super, když to někteří lidé berou vážně a opravdu se snaží. Dobrých učitelů je dnes málo, tak doufám, že ti to zapálenéí pro věc vydrží a budeš skvělá učitelka. :)


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.