středa 6. září 2017

Prezenční vs kombinované studium

Vybíráte si vysokou školu a váháte, zda vybrat prezenční nebo kombinovanou formu studia? Nechápete, proč jsem se v devatenácti rozhodla vydělávat peníze a studovat dálkově? Pokusím se své rozhodnutí vysvětlit a napíšu výhody, které z něho plynou. Možná tím trochu pomůžu váhajícím maturantům.



O prvním a hlavním důvodu se mluví docela těžko, jelikož jim byl muž. Ale ne ten můj, se kterým žiju, nýbrž muž, ve kterém jsem ideálního partnera viděla v maturitním ročníku (jak já jsem byla slepá...). Abychom se v tom lépe orientovali, tituluji tady tohoto špatného chlapem

S chlapem jsme bydleli každý jinde, vídali jsme se jen o víkendu. V blízkosti jeho bydliště se nachází Univerzita Tomáše Bati, na které ovšem není nic, co by se mi líbilo studovat. Nejvíc mě to táhlo na učitelství prvního stupně, což je nestrukturované studium, čili by prezenční forma znamenala bydlet ještě dalších pět let někde daleko. 

Ke kombinovanému studiu mě trochu nalákali i na dni otevřených dveří. Informovali nás, že studenti běžně získají práci učitele už během studia. Pracovat dříve než za pět let ve správném oboru? Nic lepšího jsem slyšet nemohla!

Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mě lákala představa vydělávat si sama peníze. Nezatěžovat rodiče. Ne že by si kvůli studujícím dcerám měli žít nějak špatně a kdyby jo, určitě by se obětovali. Být na nich nezávislá mě lákalo z úplně jiného důvodu. Přišlo mi to dospělé. A já už jsem prostě chtěla být dospělá!

Poslední důvod se dá trochu nazvat leností. Příčila se mi představa, že každý den vysedávám pro nic za nic ve škole. Jasně, do práce se taky musí chodit, ale jsou z toho peníze a hromada cenných zkušeností. Denní studium mi přišlo jako mrhání časem. Když se už můžu během studia nějak pracovně realizovat, proč to neučinit? V lavici jsem už seděla dost. 

A bylo jasno.

Po dvou letech studia nemůžu než potvrdit, že jsem se rozhodla správně.

Ukázalo se, že chodit do práce je skutečně mnohem lepší než chodit každý den. A to i přesto, že jsem dva roky tvrdla v kině a většinu času se nudila a trpěla pocitem méněcennosti. Do školy chodím cca jednou za tři týdny, ve většině předmětů jen sedím, kreslím a říkám si, že bych doma udělala mnohem víc. Sedět tam častěji by bylo úplně zbytečné.

Po dvou letech jsem se uchytila jako paní učitelka. Ještě je brzo na nějaké hodnocení. Kdo ví, jak mi to půjde a jestli se mi to vůbec bude líbit. Můžu ovšem na rozdíl od svých vrstevníku z denního studia tvrdit, že už dělám své vytoužené povolání. Nemyslím si, že bych byla nějak znevýhodněna oproti učitelům, kteří přicházejí do práce až coby magistři. Jsou o něco vzdělanější, ale co si budeme vykládat, mnohem důležitější je zkušenost. Ve výsledku jsem na tom možná o něco lépe - kdyby mi učitelství nesedlo, zjistím to o tři roky dříve... :)

Vydělávat sama na sebe je pocit k nezaplacení.  Dostat občas nějaký dárek nebo klidně i pár stovek na přilepšenou od babičky je milé potěšení, ale mnohem hrdější jsem na věci, které koupím za své vlastní peníze.

Od rodičů jsem se odstěhovala teprve nedávno. Výplata z kina by mi stejně nedovolila platit si plnohodnotně bydlení, takže kdyby mě nesponzorovali oni, musel by mě sponzorovat muž. Vlastní bydlení můžu také jen a pouze vychvalovat. Jasně, i na denním studiu bych bydlela bez rodičů a starala se sama o sebe, nebylo by to ovšem na můj účet. Nemám, opravdu nemám nic proti studentům, kteří žijí z peněz rodičů a na brigádu chodí jen o prázdninách (jestli vůbec). Ostatní ať to klidně dělají. Mně osobně by to ale bylo blbé...

Samostatným bodem se dostáváme k nejdůležitější výhodě dálkového studia. K tomu, co bylo prvotním důvodem, ačkoliv jsem naštěstí stihla prozřít a rozejít se s chlapem. Díky dálkovému studiu můžu žít se svým mužem! Nedovedu si představit, co bych dělala ještě tři roky bez něj v Olomouci, stejně tak si nedovedu představit, že by se kvůli mě vzdal výborné práce v Praze a šel si hledat kdo ví co do Olomouce (prý tam nic vhodného není).

,,Vždyť ze života nic nemáš!" ,,Ochudila ses o to nejlepší!" ,,Měla sis pořádně užít!" Od podání přihlášky se pořád dokola setkávám s těmito nesmyslnými argumenty.  Po maturitě mi sice trvalo, než jsem se vzpamatovala (viz článek Praha je mocná), ale dnes už můžu říct, že si žiji podle svých představ. Užívám si to. A typický studentský život mi vůbec není blízký, na koleji bych spíš trpěla, takže jsem se o to nejlepší neochudila ani zdaleka.

Chtěla bych podpořit všechny, kdo hned po střední škole uvažují o dálkovém studiu, ale nejsou si jim úplně jisti. Jestli to váš obor dovoluje, určitě běžte do toho! I kdybyste se hned neuchytili v oboru, i blbé sezení za kasou a doplňování zboží v supermarketu vás posune dál než každodenní vysedávání ve škole. Navíc se neupíšete na x let jednomu místu. Práci můžete změnit prakticky kdykoliv, se školou to tak jednoduché bohužel není.


Takže tak.


Kája





Follow my blog with Bloglovin

29 komentářů:

  1. Nad tím jsem zrovna přemýšlela, jestli studuješ dálkově, když máš čas pracovat jako učitelka :) jsi odvážná, že ses do všeho vrhla tak po hlavě, do bydlení, do práce... já teď nastupuji do prváku na VŠ na denní studium a jelikož je přítel o 2 roky mladší, tak nějaké společné bydlení a osamostatnění plánujeme až bude i on na vysoké, takže zřejmě u mě až ke konci vysoké :) jinak mívám ty prázdninové brigády a doufám, že se během studia dostanu někam na stáž a získám praxi :) kombinované studium mi ale přijde určitě super pro lidi, kteří už chtějí pracovat :)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezká myšlenka. Já už si odsedím poslední rok na VŠ, a pak už bych nešel jinak než dálkově. To sezení ve škole je umorné, zdlouhavé a nic to nedá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se mnou souhlasíš. :)

      Vymazat
  3. Já o kombinovaném studiu nikdy neuvažovala, a možná to byla chyba. Měla jsem přesně ten pocit, který popisuješ: přišlo mi to jako ztracený čas, který bych mohla věnovat něčemu užitečnějšímu. Zatím odchodu ze školy nelituji, ale tuhle variantu možná ještě zvážím.
    Ať se daří. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Držím ti palce, aby ses rozhodla správně. :)

      Vymazat
  4. Možno nemáš zážitky ako denní študenti, ale zase máš iné. A nezáleží na tom, aká je cesta, ale na tom, či dosiahneš svoj cieľ. Podarilo sa? Podarilo!   Pozri sa na ostatných denných (napríklad aj ja). Študujem denne a doteraz som rpacovala v maloobchode na TPP. Takže tie posedeníčka so spolužiakmi som si moc neužila, ale zase nebola by som tam, kde som dnes.

    Držím palce v práci :)

    Maj sa pekne,
    Jaji
    www.jajibloguje.sk

    OdpovědětVymazat
  5. Já studuju prezenčně a jsem za to ráda. Škola mě baví a to, co studuju, mi přijde nekonečně zajímavé, a tak mi čas strávený ve škole nepřijde jako ztracený. Jednu dobu jsem přemýšlela nad magistrem dálkově, ale naštěstí jsem to zavrhla - chci se ve škole dozvědět co nejvíc, mít všechny předměty, které mě zajímají, ráda tam trávím čas. (Navíc myslím, že bych musela studovat jinde než na MU, kde nás učí spousta skvělých odborníků.) A práci stíhám taky. Sice ne fulltime, ale pracuju dost na to, abych nemusela chtít podporu po rodičích - k tomu se stavím stejně jako ty. Vážně bych nechtěla teď, ve třiadvaceti, chodit za našima, ať mi dají nějakou korunu. A zároveň mám práci v oboru, kterému se chci věnovat po studiu, takže už při škole získávám cenné zkušenosti.
    Rozhodně si ale myslím, že ať člověk studuje prezenčně, nebo dálkově, měl by se snažit najít si práci, která ho něco naučí. Protože vyjít ze školy a mít jen titul, to není nic moc a nijak zvlášť to nepomůže při hledání práce po dostudování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se nechtělo řešit skloubení práce a školy. Viděla jsem do v kině, holky z toho byly kolikrát špatné. Když jdu z práce, jsem ráda, že si můžu dělat svoje, nechtělo by se mi jít ještě někam sedět na přednášku. A naopak, po škole do práce taky ne. I když jsem docela aktivní osoba, na toto bych byla moc líná... :D

      Vymazat
  6. Sedět ve skole je peklo. Obzvláště pokud mas při tom i práci v oboru a oni ti každý den vykládají hlouposti,které nefungují. Pak jsem na to dojela i při dálkovém studiu. Pokud mi nějaká mladá čerstvá absolventka vykládá něco, co v praxi nevyuziji, jako zlaté pravidlo,tak se zvedám a odcházím. Respektive poprvé diskutuji. Odcházím až pak. Je to dneska trochu na pytel,když na školách nechají učit lidi,kteří si jen prodlužují mládí... na druhou stranu tam nejsou jen oni a dá se mnohému přiučit. Bohužel ti mají většinou tolik práce, že se k nim musí na osobní konzultace ...

    A za mne jsi si vybrala moc dobře. Také se mi líbí styl dálkového studia a práce (nejlépe v oboru) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem už vlastně na prvním stupni prohlašovala, že škola je škoda času. Dokonce tím, myslím, začínala nějaká moje ,,kniha". A to jsem, prosím pěkně, chodila do školy ráda!

      Loni jsme měli na Didaktiku sportovních her doktoranda, chudák se strašně styděl, že nás má poučovat. Polovina z nás byla starší než on. Říkal a předváděl nám ale hodně zajímavé věci, bylo to přínosné i zkušeným učitelkám, takže nakonec dostal od všech kladné hodnocení. Horší než mladí jsou podle mne starší, kteří už působí výhradně na univerzitě a děti vídají maximálně z okna. Jedna paní nás tak třeba přesvědčovala, že inkluze je nejlepší myšlenka v celé historii pedagogiky.

      Práce v oboru je samozřejmě nejlepší, ale i kino mi toho dalo mnohem víc než vysedávání ve škole. :)

      Vymazat
    2. V tom měla MU jedinou výhodu na tom prvním stupni a materinkach - učitele,spíše ti staří, byli stále v kontaktu s reálným světem dětí. Proto si stěžuji jen na mladé. To bylo peklo 😂

      Vymazat
  7. Naprosto souhlasím! :) Studovala jsem VŠ prezenčně tři roky, ale bohužel jsem to nedodělala. Našla jsem si práci a nyní budu nastupovat znovu, jen na dálkové, tak doufám, že to bude lepší než klasika :) Jinak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že v práci je člověku mnohem lépe než ve škole. Sice se musí něco dělat, ale člověk už dělá pro sebe, získává z toho praktické zkušenosti, vydělává si a hlavně po práci má padla... Ve škole to bylo jen zbytečné sezení bez výsledku a neustále stresy a učení i doma po škole... ne, už nikdy více... :)

    https://u-dvou-blond.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím palce, aby se ti dařilo. :)

      Vymazat
  8. Kombi bylo mnohem lepsi, mela jsm vic energie i na skolu oproti bc, kde jsem chodila do prace a prezencne studovala (navic si toho clovek ani tolik nevydelal), byl to opruz a energie zadna. Vikendy pracovni...samozrejme se bavim o oboru, kde stuovat kombinovane jde v pohode a clovek nemusi byt na cvicenich apod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě že u některých oborů je kombinované studium náročné nebo přímo nemožné (a to nejen pro to, že ho školy nenabízí). Pro někoho může být dálkově těžká i ta primární pedagogika - třeba s matematikou nebo angličtinou hodně spolužaček bojuje. Pro mne, s gymnaziální průpravou a hudebním nadáním je to více méně pohodička, aspoň teda v rámci možností, samozřejmě se neflákám, ale nijak extra bojovat nemusím.

      Vymazat
  9. Já ti povím, co bys dělala ještě 3 roky v Olomouci. Chodila se mnou utrácet do Bistré krávy peníze, které bys neměla. Ale myslím, že by ti rozhodně lépe než teď nebylo.

    Kombinované studium je podle mě náramná záležitost. Vybere si ho ten, komu na oboru záleží natolik, že klade důraz na praxi. Tenhle přístup společnost potřebuje.
    Jen jsou pak obory, u kterých to holt prostě nejde. Třeba ten můj. Doktořina se prostě z fleku dělat nedá, ten enormní teoretický základ je potřeba. Ale výuka je zase koncipovaná tak, že ji rozhodně nepociťuji jako ztrátu času. A tak to má být! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, Kráva. Ty jsi zlá, teď ještě budu litovat, že jsem nešla na denní! :D
      Hm, už vidím, jak někde operuješ a při tom nahlížíš do Číháka a přemýšlíš, kam máš říznout. :D

      Vymazat
  10. No, když jde clověk na obor, který dálkově studovat nelze, musí se prostě smířit s tím že ho budou do 25 let živit rodiče ... i když příjemný pocit to rozhodně není ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se nedá nic dělat. Příjemné to možná není, ale špatné taky ne. ;)

      Vymazat
  11. Obor, který chci studovat, bych dálkově nedala, ani kdybych se přetrhla. Ale je pravda, že to umožňují. Já ještě nemohu hodnotit, ale na prezenční se poměrně těším. Většinou si můžu vybrat v jaké hodiny na přednášku přijdu, když mi ta moje nevyhovuje a je v té jiné místo. Nebo nechodit, když nekontrolují absenci.
    Každopádně jsem si vybrala těžkou školu a byli jsme upozorněni, že si od druháku můžeme vydělávat velké peníze, ale nedoporučují to, protože pak většinou ti lidé nedostudují. Takže i já budu živena hlavně rodiči, i když pár stovek ze svých koníčků a prodejů mít asi budu. Co se dá dělat. Já jim to jednou všechno nějakým způsobem vrátím :)) ♥

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co budeš studovat? :)
      Jen se pilně věnuj studiu, když chceš a vzhledem k tomu, že je tvůj obor tak složitý, ti ani nic jiného nedoporučuju. Já bych se na podpoře rodičů necítila dobře, ale rozhodně netvrdím, že je to špatně. ;)
      Držím palce, aby se ti na škole dařilo!

      Vymazat
  12. Možná by ale bylo dobrý k tomu i říct, že na kombinované/dálkové studium není pro každého. Já jsem šla na kombinované loni, jsem teď ve druháku a ano, bylo to výborné rozhodnutí, ovšem mě k tomu vedla finanční tíseň, studovala jsem prezenčně fyziku a tam to sezení veš kole není zbytečné, ale nutné, nicméně i nefyzik si spočítá, že nemůžu sedět ve škole a být zároveň v práci, takže jsem nakonec studium ukončila a šla na kombinované. A po tom kolotoči byla obrovská úleva nelítat z práce do školy a ze školy do práce a těším se každých čtrnáct dní až si do té školy zase sednu. Ale vím, že kdybych šla na kombinované hned po maturitě, nikdy bych nevystudovala, protože bych se nezvládla učit doma sama dle vlastního rozvrhu a chyběla by mi motivace. Ne každý je od přírody cílevědomý a dokáže se dobře zorganizovat a pro ty je pak třeba opravdu lepší to denní studium, které má určitou strukturu, takže já bych ze svojí zkušenosti doporučila určitě taky kombinované, ALE pro ty, kdo si nejsou jistí, že zvládnou si všechno organizovat sami a že se umí učit (já se třeba na gymplu opravdu neučila a k maturitě skutečně jen o svaťáku, takže jsem se učit vůbec neuměla, když jsem šla poprvé na vysokou), bych doporučila, aby začali denním studiem a na kombinované pak přestoupili po prváku nebo po prvním semestru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad si každý udělá obrázek, jestli je pro něj kombinované studium vhodné. :)
      No a přestup na kombinované není vůbec jednoduchý, spíš se nedovoluje. :(

      Vymazat
    2. U nás je jedna změna formy (jedno kterým směrem) povolená už studijním řádem, stačí si na další rok zapasat jinou formu, ale je fakt, že jsem nezkoumala, jak to na které škole je. Ale já jsem právě už zažila dost lidí, co si šli na kombinované a mysleli si, jak to bude fajn, chodit do školy, co dva týdny a vydělávat si a pak to absolutně nezvládli, protože bez pevného rozvrhu si neuměli učení zorganizovat. Možná je to i oborem, že se na pedagogickou hlásí jiný typ lidí než na techniku. Jen mě to tak při čtení napadlo.

      Vymazat
    3. Hmmm... No, vím, že když plánoval kamarád přechod z prezenčního na kombinované, říkal, že musí otěhotnět, aby mu to dovolili... :D

      Vymazat
  13. Ne všechno je pro každého. Já si moc vybírat nemohla, protože můj obor prostě dálkově nejde. Ani bych asi nechtěla hned po matuře jít makat. O kombi jsem nikdy nepřemýšlela. Asi proto, že bych ráda ještě využila zbytek svých studentských let. A že se mi to rychle krátí. Ale věřím tomu, že kdybych se rozhodla potom pokračovat dál třeba ještě na nějakým jiným oboru, pak už by byla kombi ta nejlepší volba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky píšu, že to doporučuji všem, kdo o kombi uvažují, ale nejsou si jistí...
      Takže kdo o něm ani neuvažuje, ať si chodí do školy každý den. Bude to mít lepší.

      Vymazat
  14. Můj obor šel studovat dálkově, ale já o tom nic nevěděla, a začínám litovat, protože jsem mohla zkusit pracovat v oboru, a pak už bych měla praxi. Takhle mám roupy a nevidím s tím budoucnost. Na brigádu chodím při škole, rodiče mi nějaké peníze posílají, ale jsem ve svém okolí téměř jediná, kdo tak pracuje. Po dvou letech mi došlo, že jsem fakt měla zkusit jít na medicínu. Chci se o to pokusit letos. A to nejde dálkově a pracovat při tom? Tak určitě. Uvázala jsem si tak provaz na krk, protože rodiče už mě dál nejspíš sponzorovat nebudou a studium mi skončí v osmadvaceti...
    Takže přeju, ať se daří v práci, která tě naplňuje a obdivuju, že víš, co chceš :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.