sobota 30. září 2017

Spadla jsem

Následkem koloběžkové nehody je fialové oko a oteklé bolavé koleno s obrovským strupem. ,,Jak se ti to, proboha, povedlo?" ptají se ostatní. Myslí si, že pádem s koloběžky se dá přivodit maximálně lehká odřenina. No jo, ale to bych nebyla já. Vzpomínala jsem na všemožné nehody, které se mi kdy staly a rozhodla jsem se, že vám dám příležitost se mi vysmát a napíšu o nich článek.


Pózovat s koloběžkou by mi šlo. S ježděním je to už horší. 


Vy, nejvěrnější fanoušci, co mě sledujete na Facebooku, jste už o svatováclavské nehodě určitě slyšeli. Chtěla jsem využít krásné slunečné odpoledne a trochu se projet na koloběžce. Nejlépe se mi jezdí u řeky. Mám ji od domu blízko, stačí jen sjet kopeček. Na výběr mám dvě možnosti - buď zdlouhavě po asfaltu, nebo kratší cestou skrz les. ,,Nejsem přece žádný amatér!" řekla jsem si a vyrazila lesem.

Přední kolo narazilo do kamene. Zadní mě vyhodilo do vzduchu. ,,Ajaj," stihla jsem si ještě říct, než přistála na zemi, kolenem přesně na ten hloupý kámen. Během dopadu mě říditko kleplo vedle oka.

Prvních pár minut jsem si pořádně neuvědomovala, co se stalo. Se slzami v očích jsem tlačila kolobku a smutnila, že se nikam neprojedu. Najednou jsem začala nad okem pociťovat něco divného.  Ohmatala jsem ho a našla rostoucí bouli. Věřte nevěřte, ulevilo se mi. Nejdřív jsem se totiž lekla, že krvácím. 

Věděla jsem, že mám odřené koleno. Trápit jsem se začala, až jsem ho uviděla. Pádem jsem si úplně zničila kalhoty. Byla v nich obrovská díra. Hrůza šla také z toho, že velká plocha kalhot byla nasáklá krví. ,,Snad nevykrvácím..." Zbývalo zkontrolovat mobil. Ten mě upřímně děsil nejvíc. Mám ho teprve půl roku, přece ho nemůžu rozbít! Naštěstí přežil bez újmy a teď se mi směje, kdykoliv skučím. 

Vsuvka o slově ,,skučet": ,,A co je skučím?" zeptal se mě pan cizinec. ,,To jste dělal, když vás tlačily boty," vysvětlila jsem. ,,Ahaaaa...."  kývl pan cizinec a snažil se vypadat, že výraz pochopil. 

Doma jsem nevěděla, kam dřív skočit, či spíš kterou část těla zachraňovat dřív. Popadla jsem v mrazáku zeleninu, obalila ji utěrkou a utíkala si do koupelny jednou rukou ošetřovat koleno. Jaké štěstí, že jsem se nezranila na více místech! Z nehody jsem měla především psychickou újmu, proto následovala terapie s čajem, čokoládou a Přáteli.


Nehoda se stala za mužovy nepřítomnosti. Odjel s kamarády do Tater. Vzpomněla jsem si, že jsem si nepěkný úraz způsobila i před dvěma lety, když všichni členové domácnosti kromě mě odjeli na dovolenou. Dovolím si vložit odstavec z dobového článku. Jednalo se o návod, jak připravit party pro kamarádky.

Ořechy jsou skvělá pochoutka. Pokud vlastníte zahradu a máte na ní alespoň jeden ořešák, určitě máte jeho plodů doma až až. Proč je nenalouskat pro hosty vaši párty? 
1. Položíme si na stůl ořechy, nůž a dvě misky.
2. Začneme louskat. Do jedné misky dáváme dobrá jadérka, do druhé skořápky a jadérka špatných ořechů.
3. Zaryjeme si nůž pod kůži.
4. Sledujeme, co jak se nůž pod kůži hýbe, než konečně vyjde ven.
5. Sledujeme, jak se v ráně vylila krev a jak se postupně dostává vně kůže.
6. Začneme panikařit, s bledou tváří utíkáme do koupelny pod proud studené vody.
7. Ránu zalepíme, rozhodneme se, že už louskat nebudeme. Vše uklidíme.
8. Po hodině zjistíme, že stále ještě krvácíme.

Byl to fakt masakr. Krev tekla doslova proudem. Zastavila se, až když jsem si prst zaškrtila gumičkou. Po nějaké době jsem usoudila, že už by to mohlo být dobré, gumičku jsem odstranila, dala si novou náplast a vyrazila do obchodu. Vybírala jsem sladkosti, když tu se najednou dívám, že jsou pode mnou kapky krve. Hádáte správně, prst krvácel znovu. Večer jsem ránu pečlivě zkoumala. Byla hluboká a široká. Uvažovala jsem, jestli bych si ji náhodou neměla nechat zašít. Jsem na to ale velký srab. Naštěstí se to zatáhlo samo.


Co se týče pádů z koloběžky, bylo jich samozřejmě daleko více. Dokud jsem jezdila na kole, padala jsem i z kola. Jednou třeba při jízdě do kopce. Ano, DO kopce. Bylo mi osm, sotva jsem držela rovnováhu. Asi jsem nešlapala pořádně. Kolo se najednou překulilo dozadu. Spadla jsem a kolo na mne. Čekáte, že jsem se bouchla do hlavy? Ale kde že! Samotným pádem jsem si jen trochu nabila kostrč. Horší věc mi udělalo kolo. Udeřilo mě přesně mezi nohy! Au. Nebyly to kalhoty, co jsem tehdy měla od krve... Mamka mě pro jistotu vzala k doktorce. Ta nás poslala do nemocnice na gynekologické oddělení. Bylo to docela vtipné, kolem paní s obrovskými břichy a mezi nimi já, po pádu z kola.


,,Sportem k trvalé invaliditě!" říkáte a kroutíte hlavou, proč si pořád ubližuji. Jenomže já nemusím nutně sportovat. Ani chystat párty! Nejvíc nehod se mi stává, když jen tak jdu. Třeba loňská schodopádová. Došlo k ní, když mě muž nechal samotnou doma a šel do práce. Jak je vidět, potřebuji nad sebou neustále dozor.

Ukázala jsem muži mobil s čerstvou pavučinou.
,,Jak se ti to stalo?"  vyptával se. Podala jsem mu dle mého názoru logické vysvětlení:
,,Telefonovala jsem, šla jsem po schodech, podjela mi noha a jak jsem padala, automaticky jsem natáhla ruce dopředu. Mobil se trefil displejem přímo o hranu schodu." 
,,Jak jsi mohla spadnout na schodech?" nechápal. Ještě mě totiž tolik neznal. Na schodopádu mi nepřijde nic divného. Jen toho telefonu je mi stále líto. Měla jsem se k němu zachovat lépe. Byl to odolný kousek, kdybych ho vyhodila do vzduchu, nestalo by se mu nejspíš vůbec nic.


Jsem schopna si ublížit i na rovném chodníku. Co si moje kotníky natrpěly jen proto, že jsem špatně našlápla. V létě se mi povedla celkem vtipná věc. Lozili jsme po Dolomitech, zdolávali složitý terén a já se držela. Povrch se průběžně měnil. Ke konci jsme už šli po krásné, téměř rovné cestičce. Nehrozilo na ni vůbec žádné nebezpečí. Šlapala jsem několik metrů před zbytkem skupinky a vesele si zpívala. Ostatní kroutili hlavou, kde beru tolik energie. Ten největší údiv však přišel až v momentě, když jsem z ničeho nic skončila na zadku. Ne, fakt nedokážu vysvětlit, proč jsem upadla. Asi aby to nebyla taková nuda...


Až budete mít pocit, že jste nemehlo, vzpomeňte si na mne. Řekla bývalá gymnastka a latinsko-americká tanečnice.


Kája
Kam dál: 




22 komentářů:

  1. Jaj, tak ty jsi šikovná asi jako já :D z koloběžky jsem taky jednou spadla a byla celá pomlácená. Naposled jsem utíkala před 2 lety na autobus, zakopla a spadla koleny na štěrk. Kalhoty roztržené a obě kolena sedřená, bylo to 14 dní před imatrikulačním plesem, takže jsem tam šla s hezky rozsekanými koleny :) :D

    LADY LENNA

    OdpovědětVymazat
  2. Můj bože! :D Stát se může cokoliv. Jen se bojím, aby ti ten sport jednou neublížil víc, než si myslíš. :D

    Já jsem měl také pár... nehod. Jednou z nich, kterou si pamatuji nejlépe bylo, když jsem si krájel salám. Myslím, že to byla Vysočina. Chtěl jsem z té šišky odstranit nožem její slupku. Místo odstranění slupky jsem si nůž zapíchl do ruky - mezi palec a ukazovák. Viděl jsem si do ruky a pomalu jsem se zhroutil. Matka mi odmítla pomoci (nikdy jí to nezapomenu) a brácha mi začal lít do ruky horkou vodu. Táta mě odvezl do nemocnice, kde mi to zašili.

    Na kole jsem také několikrát spadl, ale ne abych si málem vypíchl oko.

    Měla by sis dávat větší pozor, kam šlapeš a co děláš... Možná ti to zachrání život.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přichází zima, sportu bude méně, neboj. ;) :D
      Auu, hrozná nehoda. Vidíš, i jídlo je nebezpečné!
      Dobře, vezmu si tvou radu k srdci.

      Vymazat
  3. Celkově to musel být krásný zážitek. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Měla bych otázku mimo mísu: stále jsem ještě úplně nezjistila, jaké výhody má (na Bloggeru či jinde) vlastní doména - a ty bys mi mohla dát odpověď. 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zřejmě čekáš něco hlubokého. Není tomu tak. Můj důvod je prostý: hezky to vypadá. Psala jsem o tom nedávno v článku o 10. výročí.

      Vymazat
    2. Ano, čekala jsem něco VELKÉHO... 😀

      Vymazat
  5. A pak se lidi stejně zeptají: A to fakt potřebuješ na koloběžku helmu? Kolik to tak může jet, moc ne, ne? :D
    Já jsem z kolobky zatím spadla jenom dvakrát, zato v jeden den. A byla jsem na to hrozně pyšná - když jsem spadla, tak už jsem opravdická koloběžkářka! A zaplať pámbu, že jsem v tu dobu měla doma žuma, zrovna měl dovolenou, tak byl v Brně. Prskala jsem totiž, že nepotřebuju obvaz, že mi to už ostatní kolobkáři z Brněnského kolobkového gangu vydezinfikovali, to stačí. Žum na obvazu trval, protože věděl... a já jsem časem musela uznat, že měl pravdu, když mi ráda ještě po pár dnech skrz obvaz drobátko prosakovala.
    A teda zaplať pámbu, že sis nic nezlomila, z kopce občas člověk jede jako blesk a pak stačí kámen nebo výmol...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, měla jsem štěstí. Sice vypadám, jako kdyby mě někdo zmlátil, ale aspoň jsem provozu schopná. :D

      Vymazat
  6. Jé, ty jsi asi tak šikovná, jako já. :) :) No, však ono se to zahojí, hlavně, že to není nic vážnějšího. Já jsem se napadala už hodně, nejvíc samozřejmě jako dítě. Pamatuju si, že jsem jednou měla nádherné tepláky a všechny děcka mi je záviděly. :D Nebyly to takové ty klasické domácí vytahané, ale byly z tenké látky, oranžovo červené s motýly, ale takové hezky decentní, na tu dobu fakt módní pro devítiletou holku. :D No a co se mi nestalo? Rozjela jsem se kolem z kopce do zatáčky, kterou jsem nevybrala a samozřejmě jsem z kola spadla a rozedřela si koleno a samozřejmě i ty krásné kalhoty. Koleno mi bylo šumák, ale hrozně moc mě mrzely ty kalhoty. :D


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, to věřím. Já jsem si zase jednou úplně zničila nádherné punčocháče. :( Koleno se zahojí, ale oblečení už ne. :(

      Vymazat
  7. Další z Tvých krásných a zajímavých článků :) :) A koukám, s šikovností jsme na to podobně :) :)

    OdpovědětVymazat
  8. Už odmalička jezdím ráda na kole. Mám to po mamce, ta nás k tomu už od školky vedla :).
    Můj nejhorší pád byl, když jsem jela z dlouhého kopce. Přede mnou jela sestra, prudce zabrzdila, já jsem tak rychle zareagovat nestihla, hodila jsem smyk, kolo padlo do strouhy a já na silnici. Za mnou zrovna jelo auto...
    Byla jsem hodne odrena. Nejvíc nos a pusa.
    To jsem asi ani ještě nechodika do školy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fuj, to jsou zážitky. Na kolo už mě nikdo nedostane! :D

      Vymazat
    2. Jejda, snad ne kvůli mně :D!

      Vymazat
  9. Páni, ty jsi fakt šikovná! :D ale je super, jakým způsobem takové hroznhé zážitky dokážeš popsat... :) :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.