sobota 2. prosince 2017

6 důvodů k nesvatbě

Když řeknu, že svatbu neplánuji, všichni si myslí, že se na ni ještě cítím mladá. Tak to ovšem není. Vždyť už s přítelem žiji, nic moc by se nezměnilo. Hrůzu ze svatby mám proto, že ji prostě a jednoduše považuji za šaškárnu mám několik výhrad k obřadu. Doufám, že ode mne po přečtení tohoto článku můj muž neuteče...

V původním znění byl článek dost agresivní, plný negativních expresivních výrazů. Došlo mi ovšem, že zveřejnit něco takového by bylo až moc provokativní. Většina čtenářů by ho pochopila až moc vážně. Zatnula jsem zuby a trochu ho upravila proti své přirozenosti.

Nemám z toho zrovna dobrý pocit, když text pročítám, připadá mi, že jsem ho nepsala já. Je to velký boj. Mám se líbit sobě nebo okolí?

A ano, upravila jsem ho i navzdory tomu, že mi hejtři chuť nezkazí. Jak nesmyslné! Tak jako svatba...



Sebe jako nevěstu jsem si představovala naposledy někdy ve školce, maximálně v první třídě. V době, kdy jsem z toho ještě neměla moc rozumu a více než touha po svatbě to byla jen představa dospělosti. Počítala jsem s tím, že se jednou budu vdávat, protože se to tak dělá.

Na prvním stupni jsem se, jako všechny ostatní děti, dostala do stádia láskajetrapná. Ne že bych měla potřebu do zamilovaných spolužáků nějak rýpat, na to byli jiní odborníci, ale sama jsem se za lásku strašně moc styděla. Ježily se mi chlupy z představy, že by se někdo dozvěděl, jak moc jsem zamilovaná. Největší hrůzu jsem měla samozřejmě z toho, že by se to dozvěděli rodiče. Z toho pramení první svatební zhnusení: ,,To si jako mám dát na svatbě pusu se ženichem před celou rodinou?" 

Jak jsem rostla, vyvíjela se a více přemýšlela o různých věcech, výhrad k svatbě se objevilo víc.


1. Nechci otravovat příbuzné tím, že někoho miluji. 

Je to moje věc. Nestydím se za ni, ale ani ji nepotřebuji nijak šíleně vytrubovat a předvádět se. Všichni si toho jsou určitě vědomi, proč bych s ním jinak žila, proč bych s ním jezdila na dovolenou a proč bych o něm mluvila tak hezky? Stačí, že se to okolí dozví touto nenásilnou cestou.

Svatba způsobuje hromadu starostí. Příbuzní si musí udělat na celý den volno, načančat se, ženy před tím pravděpodobně utratí hromadu peněz za nové oblečení atd. Musí se vyřešit, kdo bude hlídat psa, naleštit auto atd. A to radši ani nemluvím o starostech rodičů a svědků. Nevidím jediný důvod, proč by se měli honit jenom proto, že někoho miluji. To přece není žádný převratný úspěch.


2. Nechci před příbuznými vyznávat lásku. 

To jsou věci, které patří do soukromí.
Nemám problém lidem přiznat, že svého muže miluji. Ne jen tak z ničeho nic, musí na to přijít řeč, ale nevadí mi to. Ale projevit ji před někým přímo příteli? Ne-e-e. Trochu se vracím k obavě z minulosti - dát před rodinou pusu. Říct ano. Nebo co třeba první manželský tanec? To už by se z naší lásky mohli klíďo píďo radovat přímo v ložnici.



3. Ženich je v pozadí... 

Nevěsta má jako jediná bílé naparáděné šaty. Každý ji pozná na první pohled. Jak ale mezi svatebčany najít ženicha? To už je oříšek! A mně se to nelíbí. Ženich by měl mít nějaký jasný znak, podle kterého by ho každý na první pohled odhalil.

Nevěsta se na svatbu připravuje doma. Ženich ji vyzvedne, vyvede ven a tam se všichni příbuzní radují a obdivují ji. Opět - kde je nějaká sláva pro ženicha?  A tak dále, a tak dál...



4. Sedí se, jí se, pije se.

Zaprvé, což je asi každému jasné, absolutně bych nesnesla, kdyby se mi na svatbě někdo výrazně opil. Z opilých lidí jsem znechucená. Chlastání neberu jako zábavu či oslavu.

A co dál? Nemám ráda zdlouhavé oslavy a rodinné sešlosti. Jen se sedí a jí. Teda žere. A když zrovna někdo na chvíli přestane jíst, už ho ostatní pobízejí, aby se neostýchal a něco si vzal. Pak jsou všichni nacpaní, nafouklí, unavení a otrávení. To přece nemůžu nikomu udělat...



5. Svatební dary

Snad ta nejpříšernější věc na svatbě. Proč vůbec někoho obdarovávat za to, že miluje? Pomineme-li tuto stránku problému, zůstane nám na vyřešení CO se daruje.  Obvykle buď praktické dárky do domácnosti, nebo peníze, většinou podle toho, co si ženich a nevěsta poručí.

Doufám, že se shodneme hlavním (a snad i jediném) účelu dárku: potěšit. Jak moc může někoho potěšit svazek bankovek, o který si sám řekne? Mnohem logičtější a hlavně hezčí by mi svatební dárkovaní připadalo takto: Příbuzní a známí nevěsty by dávali dárky nevěstě, a to tak, že by popřemýšleli, co se ji líbí a co má ráda. Podobně by příbuzní a známí ženicha vybrali dárky pro ženicha. I kdyby to měla být jen úplná drobnost. Novomanželé by pak měli radost, že mají skvělou rodinu a skvělé přátelé.



6. Je to vyhazování peněz... 

Radši ani neuvažuji, kolik taková svatba může stát. Radši bych se vypravila někam na dovolenou.




Aby bylo jasno: Nic není tak horké, jak se to uvaří.
Ostatní ať se klidně berou, to mi vůbec nevadí. Vlastně mi to i přijde hezké - ale spíš z toho důvodu, že se to líbí jim, tak jim to přeji.

Manželství je asi praktické. Kdybych ovšem měla být vdaná paní, popadla bych ženicha, svědky a šla bych na úřad podkšrábnout papíry. Pěkně v tichosti, bez otravování dalších lidí. Fakt...


Kája

P. S. Nezapomeňte, že jsem na blogru, kde mě můžete vychvalovat do nebes. ;)

¨


Kam dál:




Četli jste všechny nejnovější články?


24 komentářů:

  1. Ano - peníze za svatbu by pokryly pěknou část vybavení domácnosti ...

    OdpovědětVymazat
  2. Já tvoje důvody chápu, ale vdávat se asi chci :)!

    OdpovědětVymazat
  3. Všechny tvé důvody zní logicky - a možná proto jsem pro-svatba typ. Protože občas neuvažuju úplně logicky, zrovna tohle téma je pro mě otázka emocí. Svatba je pro mě symbolická oslava lásky a toho, že dva lidi našli někoho, s kým chtějí strávit život, a ty krásné šaty jsou super bonus. Že ženich není tak načančaný, to nevidím jako problém, protože zrovna žum je ten typ "vezmu si na sebe cokoliv, vždyť je to jedno". Na druhou stranu ženich bývá ten nejvíc vyfešákovaný z pánů - mívá nejlepší oblek, nejzajímavější vázanku, třeba i pěkný kapesníček a kytičku na klopě. Souhlasím s tím, že je to zbytečné vyhazování peněz, sama bych chtěla spíš menší svatbu a radši bych jela na pořádnou svatební cestu. Ale žum je prostě žum (a Severomoravák), takže na svatbě potřebuje širokou rodinu i tvrdý alkohol.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No... právě, oslava lásky. To radši udělám v soukromí. :D

      Vymazat
  4. Jen dotaz... co ti brání popadnout ženicha, svědky a pěkně v tichosti jít na úřad podškrábnout papíry? :) Já bych se jednoho dne vdávat chtěla, myslím, že i v dnešní době to má smysl. Mimo jiné i z důvodů popsaných níže ve článku.
    https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=525314

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neříkám, že mi něco přímo brání...

      Vymazat
  5. Já bych se jednou asi vdát chtěla, ale tvůj článek mi přijde zajímavý :) Svatba má určitě hodně pro i proti

    OdpovědětVymazat
  6. Vadí mi, že článek jde proti tvé přirozenosti. Nevadí mi obsah,přestože vdaná jsem :) ale sama za sebe bych se vdávala jen ve 4. Blby je,ze svatba je prostě byznys. Takže jen šaty mne stále kolem osmičky. A tak by stály i když by byla svatba ve 4. Protože prostě šaty jsem chtěla a basta. Nejsem prosvatbovy typ. Ale mému muži to udělalo, tak jak to bylo,radost. A svatební dary? Pokrývají většinou náklady 😂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tam ta nepřirozenost tak moc poznat? :-O

      Vymazat
  7. Ženil jsem se dvakrát. Jednou na radnici, podruhé v kostele. Samozřejmě s tou samou paní. A líbilo se mi to tak, že jsem i chvíli přemýšlel o tom, že bychom mohli změnit konfesi, abychom se mohli vzít ještě jednou.
    Naštěstí naše církev (Římská katolická) pořádá KAŽDÝ rok tzv. obnovení manželských slibů, a to na sv. Svaté rodiny. Znovu jdeme před oltář a znovu opakujeme nahlas své manželské sliby. Bude to zanedlouho, už se na to těším. Naše děti (které si samozřejmě nepamatují naši svatbu) z toho měly vždy velkou radost. Maminka a tatínek před oltářem prohlašují, že se mají rádi a hodlají to spolu nadále vydržet. Byl to prostě vždy velký zážitek pro ně i pro nás.
    Vždy jsem rád chodil na svatby. A zúčastnil jsem se přemnoha svateb. Mám velmi širokou širší rodinu (tatínek byl z 8 dětí, maminka ze 4, takže bratranců a sestřenic mám skutečně celou armádu). A také jsem v mládí měl velmi mnoho známým, kamarádů i přátel. A tak jsem zažil svatby rozmanité. Moderní i tradiční. Městské i venkovské, církevní i světské, české, moravské, slezské, slovenské...
    Svatba je hezký obřad.
    Chápu ovšem, že má-li být svatba jen na radnici/obecním úřadu, může to být problém. Když má dva mladé zamilované lidi oddávat nějaký zhýralec, sám dvakrát rozvedený... Když je má oddávat někdo, s kým oni a jejich rodiny politicky zásadně nesouhlasí... Když jim tam nějaký pochybený člověk má blábolit na téma, které sám nijak citově neprožívá... Prostě je to problém. Chápu.
    Náklady na svatbu jsou vysoké a dnes mnohem vyšší než dříve. Dříve to svatební dary (a takové ty zvyky jako vybírání na kuchařku a dražba střevíce apod.) v zásadě pokryly, dnes už třeba ne. Není ovšem nutné mít svatbu v Hiltonu, Intercontinentalu či Alcronu (nebo jak se dnes nóbl podniky jmenují). Svatba může být na zahradě u rodičů nebo ve venkovské hospodě. A bude stejně pěkná. Účelem svatebního veselí není ohromení přítomných přepychem, ale radost a veselí, že oba spojované rody budou pokračovat.
    Rodiče jsou šťastní a tátové slzí a mámy pláčou velice a rádi to zaplatí. A výtěžek se svěří novomanželům pro začátek jejich hospodaření.
    Problémem dnešní doby je, že děti z rozpadlých manželství by měly na svatbu pozvat cizí lidi - partnery jejich rodičů, kteří všichni spolu třeba zrovna moc nevycházejí. Je to velký problém, velká bolest. Proto doporučuji: nerozvádějte se. Jestli máte své děti rádi a rády, nerozvádějte se. Způsobíte jim problémy, na které v okamžiku rozvodu ani nepomyslíte.
    Svatba je radostný způsob, jak se setkat se svými příbuznými i v širším okruhu příbuzenství. Je i druhý způsob, a to je pohřeb. To rozhodně není tak radostné.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za ty dlouhatánské komentáře!
      Pravda, svatba je mnohem hezčí důvod se sejít. Co takhle se ale někdy sejít jen tak?

      Vymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Mně svatba přijde jako krásný akt s těmi nevěstovskými šaty, svatebním dortem a celkově tou "oslavou" lásky. Pravda ale je, že sama si nejsem úplně jistá, jestli se budu chtít v budoucnu vdávat. Člověk nikdy neví, co bude a případný rozchod je určitě jednodušší než rozvod.

    http://www.lenn.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mně právě manželství přijde v pohodě a řekněme že i hezké, ale ta svatba prostě... fuj!

      Vymazat
  10. Naprosto souhlasím. :) Jen tak dál, žij si SVŮJ život tak, jak chceš Ty a buď sama sebou. www.zivotni-kouzlo.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Rozhodně neuzavírat žádné rodinné svazky! Partner nadělá dluhy a strhne tě do dluhové pasti !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaale, zas tak černě bych ti neviděla. :D

      Vymazat
  12. Tak svatba je taková, jakou si ji člověk udělá - a pokud byste ji chtěli na úřadě, jen se svědky, tak proč ne? :-) I to je svatba.

    K těm darům a výdajům - ono to je paradoxně naopak, pokud si jako svatebni dar přejete peníze - čím více lidi (a čím tedy dražší svatba), tím je pravděpodobnější, že se vám ty peníze nejen vrátí, ale že si na tu luxusní dovolenou i vyděláte. Jako jasně, my za svatbu dali půl milionu. Ale vybrali jsme skoro 600 tisíc na darech. Takže tak. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No joo, ale i k takové svatbě bych si musela najít nějaký racionální důvod... :D
      To je hezké, že se vrátí náklady, ale vždyť to není žádný dárek. Ať se ti lidi radši složí přímo na poukaz pro cestovku. ;) :D

      Vymazat
  13. Já se asi jdu zahrabat... S naší svatbou o stopadesáti lidech, nehorázném rozpočtu který mi trochu nedá spát (ale který je ještě únosný, protože co jde řešíme svépomocí a samovýrobou) a vlastně každý bod, který jsi popsala, tak já prožívám opačně. :-D
    Jenom možná komentář k těm svatebním penězům. My třeba dary nechceme, během let jsme si bydlení zařídili sami a máme se moc hezky. Požádali jsme proto o peníze, protože bychom jednou chtěli domeček a ten bez peněz nepostavíš. A stavební parcela je jako svatební dar trochu moc. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, to bych rovnou mohla požádat o rodinnou sbírku na dům. :D
      Prostě brr svatba. :D :D :D Nejhorší je, že se ode mne očekává. Pche. :D

      Vymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.