středa 27. prosince 2017

Tragédie štědrovečerní

Vánoce, to je čas klidu a míru a především čas, který údajně máme trávit s rodinou. Potěš koště! Stačilo mi tu vypít kafe a už jsem chtěl jet zpátky do Prahy! Věřím, že každá rodina je šílená, ale myslím si, že ta naše je ze všech úplně nejšílenější.



Pro navození vánoční atmosféry přikládám fotku svítícího adventního věnce. Věřte však, že je to jediná vážná věc v tomto článku.



Věřte mi to. Trávit čas s moji rodinou vyžaduje se pořádně obrnit. Že bych si to měla užívat? Asi jo. Mám ale ráda svůj klid a za půl roku bydlení v Praze, kde ho mám, jsem si na něho úplně zvykla. (O klid přicházím pouze v momentě, kdy můj muž volá se svým úžasným kamarádičkem. Normálně mluví slušně, ale při hovoru s ním nadměrně užívá slovo vole, což mi škube uchem.) Když ve frýdeckém prostředí zmizím do klidu našeho bývalého dětského pokoje (dnes slouží jako sušárna a skladiště), jsem volána zpátky, ať si jdu povídat. Zkusím to tedy ještě jednou, ale dlouho to nevydržím. Vést v pěti lidech sedm paralelních rozhovoru je příliš náročné! 

No a když člověk šílí a odejít nepomáhá, vznikají mu v hlavě všelijaké jiné plány, jak si pomoct. Nezřídka přicházejí myšlenky na sebevraždu. Jak ji uskutečnit? Stačí strojit stromeček!* Letos mi při tom hrozily tři způsoby úmrtí. 

23. 12. 
Nejdřív se na mě sypaly krabice, když jsem se snažila vyštrachat ozdoby. Kdyby mi nepřišla na pomoc sestra, zřejmě bych skonala pod baňkami, slaměnými figurkami, nabarvenými vajíčky, ořechy a kdo ví, čím ještě. Jako první na stromek vždycky dáváme světýlka. Ty se vždycky celý rok snaží, aby byly co nejzamotanější. Akce rozmotávání byla zpočátku velice neúspěšná, ba dokonce kontraproduktivní: uzlíků přibylo a hlavně jsem se do kabliků zamotala i já! Stačilo málo a oběsila bych se! Nakonec jsem málem umřela na bodné rány. Smrk pichlavý mi dal jasně najevo, kdo je silnější. Myslím si, že by se před strojením stromečku měly absolvovat speciální kurzy

24. 12.
Jednou z dalších tragédií rodiny je čas vstávání. Já jsem odjakživa ranní ptáče. Na jaře vstávám v pět. V zimě trochu později, ale nikdy nespím déle než do půl osmé a hlavně jsem schopna budíček přizpůsobit plánům. Takže když jsme rozhodli jít na Lysou horu, dala jsem si budík na sedm a od půl osmé jsem čekala, až před domem uvidím kamarádovo auto. Brala jsem to jako naprosto normální a jasnou věc. Ostatní ovšem ne. 

Vrátila jsem se kolem půl jedné. Zatímco členové rodiny teprv sotva vstávali, já už měla za sebou výstup na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. A kdo z toho vyšel jako magor? . Samozřejmě. 

Celý den se pak nic moc nedělo, kromě hádky mezi mamkou a sestrou ohledně místa u štědrovečerní večeře. Horší už to bylo u večeře - protesty vůči tomu, kdo kolik a co sní (to jako té babičce fakt stačí tak malinká porce a to jako toho taťka opravdu sežere tolik a to si Kája fakt jako nedá řízek?), opakované nalévaní polévky protože v mém prvním talíři prý něco plavalo a do druhého, když už v něm byla polévka, skočil mamčin vlas, sestřino stěžování na tradiční hudební doprovod ke štědrovečerní věčeři, tedy Českou mši vánoční od J. J. Ryby. Největší tragédie bylo závěrečné lámaní oplatků. Buď jsme toho přáli málo, nebo jsme přáli blbosti a k tomu všemu na babičku vždycky vyšel obrovský kus. Nazvané opicemi jsme rychle poslaly taťku do obývaku, aby zjistil, jestli už tam byl Ježíšek. Ježíšek tam byl, takže jsme opustili kuchyň a tím zahájili další hrůzu. Jmenuje se: zpívání koled u vánočního stromečku. 

Totiž, nechápejte to špatně; celá rodina jsme obdařena hudebním sluchem a zpíváme hezky (já obzvlášť, po sólu na vánoční besídce mě všichni obdivovali). Nicméně hromadný zpěv byl tragédie. Možná proto, že jsem nechala housle v Praze, ke klavíru nikdo nechtěl sednout a ani jsme se nějak nemohli domluvit, co vlastně zazpíváme. K dovršení vystoupení nás pak mamka donutila předvádět soby, jak zpívají We wish you a merry. Naštěstí to letos nikdo nefotil ani nenatáčel. Po vystoupení jsme se mohli vrhnout na dárky. 

Konečně mám na čem přehrávat cédéčka! A konečně mám co číst, juchů. Předtím jsem totiž byla asi čtyři hodiny bez literatury. Hrůza a děs, vzhledem k tomu, že jsem plánovala čtecí prázdniny! 

Tragikomický Štědrý den skončil mým záchvatem smíchu v posteli. Spustilo ho vymýšlení jména pro nový vysavač. Nebojte, nešálí vás zrak. Opravdu jsme kdysi dávno měli vysavače Alíka, vystřídal ho Alfréd, pak jsme chvíli měli Alfonse a nyní přišel nováček, zatím bezejmenný. Po křtinách vám jméno ráda oznámím. Spokojíte se se zprávou na Facebooku

25. 12.
Boží hod se nesl v rodinném duchu. Kupodivu jsem ho přežila. Ráno jsem si chtěla číst, ale pořád mě někdo vyrušoval. Psa jsem vyřešila dlouhou procházkou, babičku přistrčením jiné knihy. Mamka pochopila, že je v kuchyni čtenářský klub a byla potichu, sestře jsem to ovšem musela důrazně říct. Odešla do obýváku a pustila televizi. Zrovna tam dávali Průměrňákovy, což mi nedalo číst. Vyrušovalo mě to. Musela jsem se dívat taky. 

Je to fajn seriál. Ukazuje, že na tom nejsme až tak špatně. 

Odpoledne jsem jeli ke druhé babičce. Skoro celou dobu jsem byla z rodiny na nervy, ke konci návštěvy jsem ovšem převedla symfonickou pohádku Péťa a vlk - vyprávěla jsem příběh a do toho zpívala zásadní motivy - takže jsem se asi taky pěkně vyznamenala. 

Péťa a vlk je moc pěkná věc. Před třemi roky jsem se ji tupě učila na maturitu, později jsem si ji poslechla a teď jsme ji hráli v orchestru na koncertě. Na poslech to není moc náročná věc. Jestli chcete malý kulturní zážitek, najděte si na youtubu nějaký záznam. Trvá to kolem půl hodiny. 

To je ode mne zatím všechno. Zase se někdy ozvu! 

Mimochodem, co byste dělali, kdyby vás sourozenec pozval do hospody a pak řekl, že se mu nikam nechce? Vrrr. 



Kája



*Jak tomu říkáte? Pro mne je normální ,,ještě musíme nastrojit stromek". V Praze jsem slyšela ,,už jenom ostrojím stromek". What? Proč? Když stromek ostrojíš, je ostrojený. To jako že je vybavený nějakými stroji? Možná že jo, ale jedině v případě, že pod ním pak Ježíšek nechá třeba mobil nebo notebook. V tom případě ho ale ostrojuje samotný Ježíšek, nikoliv nějaká žena z autobusu. Vysvětlíte mi to někdo? 






Četli jste všechny nejnovější články? Myslím si, že ne, tak to napravte! 








16 komentářů:

  1. Ať žijí šílené Vánoce s příbuznými :D taky mi z toho letos celkem tekly nervy, ale nebyla to moc legrace, spíš mě chování některých z nich mrzelo. Zamotávání se do světýlek je u mě každoroční tradice a ranní ptáče jsem asi opravdu jen ve Štědrý den, jinak vstávám pomalu až k obědu, takže tě obdivuju :D s tím stromkem se přiznám, že jsem nikdy nikoho neslyšela říct, že by nastrojil stromeček, ačkoliv ten výraz znám. Ostrojit jsem neslyšela celkově, to je fakt hrozné :D my říkáme nazdobit nebo ozdobit, bydlím kousek od Prahy :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodně šílené Vánoce. Tím, že na to nejsem zvyklá... :D
      S tím stromkem je to divné. Podle reakcí asi nebyla rodilá Pražačka.

      Vymazat
  2. Ostrojit? Žjova, to jsem jaktěživa neslyšela. U nás se stromeček zdobí, a když se ozdobí, je ozdobený. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My zdobíme jedině perníčky! A letos ani to ne. :( :D

      Vymazat
  3. Jak si prohlížím různé blogy a čtu články o letošních Vánocích, říkám si, že nejsem jediný, komu se letos tento "boží" den nevyvedl. Chtěl bych tě tedy vidět, jak zápasíš se stromečkem. Kája vs. stromeček. Kdo asi vyhraje? :D Podle toho, jak si to popsala, vyhrál stromeček. :D

    Pojmenovávání vysavače? Jak... neobvyklé. Co třeba takový Ábel? Nebo Achilles? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo... Fakt? Opravdu bys to chtěl vidět? :D A komu bys fandil?

      Vymazat
  4. Adventní věnec přece nemůže nastolit vánoční atmosféru. Když je advent, nejsou vánoce, a opačně. Advent končí východem první hvězdy 24. prosince a vánoce začínají východem první hvězdy 24. prosince. Proto adventní věnec může vytvořit leda tak adventní atomosféru. Ovšem i to je nejisté, protože jde o tak velmi krátkou zvyklost, že ji ještě ani nelze považovat za tradici.
    ---
    S těmi světýlky, co se celý rok snaží co nejvíc zamotat, jste mi otevřela oči. Vždycky jsem se divil, co že jsou tak děsné zamotané, a ono to bude tím, že jsme je během roku nehlídali a nechali jim prostor pro vlastní aktivity! Nebo že by trpajzlíci?
    ---
    Stromeček zdobíme (či nazdobíme). A pak ho odstrojujeme a pálíme - ale na to je ještě času dost a dost. Snad koncem února, nebo začátkem března...

    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co teď, když byla čtvrtá adventní neděle na Štědrý den?
      A vůbec, všichni čuchají vánoční atmosféru už během prosince. Konkrétně já ji cítím jedině před Vánoci. Od 23. prosince už ne.

      Vymazat
    2. Na věci to vůbec nic nemění. Čtvrtá adventní neděle skončila východem první hvězdy.
      To je totiž židovské počítání dne, které katolíci i pravoslavní převzali aspoň pro své největší svátky. (Anglikáni i Luteráni to ale ve svém umanutém antisemitismu posléze odmíli, pročež se u nich dávají dárky až 25. prosince).
      Milan

      Vymazat
  5. Také vstávám brzo. Dokonce i v sobotu, kdy nemusím do práce. Už asi padesát let mne děsí představa, že bych kvůli sobotnímu lenošení v posteli neslyšel Meteor. Takový jsem já věrná posluchač.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  6. Mobil oslepuje a notebook, toť nepatřičný dar pro tak půvabnou paní učitelku! Ideální pod stromeček je třídní kniha, svazek Malostranských povídek a rákoska!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sice nevím, kde se o takových věcech píše, ale ok. :D
      Třídní kniha jako dárek? Hmm, to by bylo špatné, kdybych ji dostala až teď. Nechtělo by se mi zapisovat zpětně čtyři měsíce! :D Povídky Malostranské jsem nebyla schopná dočíst do konce. Ještě že jsem dostala jiné knihy!

      Vymazat
    2. A o rákosce cudně mlčí...

      Milan

      Vymazat
  7. Aaa, tieto rodinné Vianoce! Úplne ti rozumiem- človek ich miluje a nenávidí zároveň! :D Už sa teším, keď si ich raz konečne spravím po svojom. Hlavne bez stresu, haha.
    Nás bolo doma vždy viac ako jedenásť- na viac dní totiž prišla sestra s manželom a deťmi, plus ďalší švagor, môj muž, návštevy babičiek, dedka a ostatných členov rodiny. Milujem, keď sme všetci spolu, lebo je to naozaj vzácnosť, ale potom všetci chytáme kvalitnú ponorku :)

    Btw. treba mi písať výpisky k bakalárke, tak si prechádzam tvoje najčítanejšie články. Ďakujem za kvalitnú prokrastináciu.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, jestli tu bakalářku nedokončíš, není to moje chyba! :D

      Vymazat

Děkuji za komentáře. :)