čtvrtek 4. ledna 2018

Hříchy Kájina mládí

Máte mě za hodnou a slušnou holku? Troufám si říct, že se mezi vámi někdo takový určitě najde. Smůla, vůbec to tak není! V minulosti jsem se dopustila hned několika těžkých hříchů, za které se pravděpodobně budu smažit v pekle. Doufám, že se se mnou budete po přečtení tohoto článku ještě kamarádit.






Vyplázla jazyk na Kristýnku! 

Ve školce jsem byla snad to nejslušnější děcko. Dělala jsem všechno přesně tak, jak chtěla paní učitelka, zákazů jsem se poctivě držela. Navíc jsem byla děsně chytrá a všechno jsem věděla. Jednou jsem se ale pohádala s Kristýnkou...

I když mám úžasnou paměť, nedokážu říct, co přesně se mezi námi stalo. Pamatuji si jen, jak to skončilo: Vyplázla jsem na Kristýnku jazyk! Okamžitě jsem se začala stydět. Kristýnka utíkala žalovat paní učitelce. Ta to nijak extra neřešila, jen řekla, že ji to překvapuje. A já? Rozbrečela jsem se. Vůbec jsem nechápala, proč jsem udělala něco, co se nemá. Ach to svědomí. Trápilo mě ještě hodně dlouho.



Vyplázla jsem jazyk na souseda!

...ale ne, to si ten soused jenom vymyslel. Ve skutečnosti to bylo úplně jinak. Dívala jsem se z okna, počítala červená auta a sledovala lidi. Když jsem uviděla souseda, napadlo mě, že bych mu mohla zamávat. Vždyť ho znám a známé lidi bychom měli zdravit!

O několik dní později se mě mamka káravým tónem zeptala, proč vyplazuju na sousedy jazyk. Hrozně mě to naštvalo! Tehdy jsem pochopila rčení pro dobrotu na žebrotu.



Zazvonila jsem na souseda!
Šla jsem z večerky. Zazvonila jsem. Najednou se ozval sousedův hlas. Omylem jsem zazvonila na někoho jiného, netrefila jsem se na náš zvonek! Zpanikařila jsem. Utekla jsem od vchodu. Chvilku jsem se schovávala vedle domu na klepáči. Trvalo mi, než jsem se konečně odvážila znovu přijít k domu. Soused nebyl žádný tyran, šlo o někoho jiného, než toho s vyplazeným jazykem, ale já jsem se ho bála. Co kdyby mi vynadal?


Bouchla jsem babičku

V životě nechopím, co se mi to v hlavě urodilo. Chtěla jsem zjistit, co se stane, když bouchnu babičku. A tak jsem udělala pokus. Zjistila jsem, že to opravdu nestojí za to. Vezměte si z toho příklad a nebouchejte svoje babičky!



Ukradla jsem lepidlo! 

Posuneme se v čase. Tento příběh není ze školky, nýbrž ze šesté třídy. Byly jsme s holkama v papírnictví a vybavovaly se materiálem na vyrábění. Součásti mého nákupu bylo i lepidlo. Z nějakého podivného důvodu jsem ho místo ke kamarádce do košíku strčila do kabelky. Jednala jsem úplně automaticky, rozum jsem v tu chvíli nepoužívala. Vlastně si na to ani vůbec nevzpomínám. Vím jen, že jsem se u pokladny pěkně divila, proč lepidlo není v košíku. Všechny jsme si myslely, že jsem ho vrátila zpět do regálu. Utíkala jsem rychle pro nové.

Doma jsem pak zjistila, že mám lepidla dvě. V tu ránu mi došlo, co se vlastně stalo. Od té doby se mi něco podobného ještě několikrát přihodilo, naposledy nedávno. Nikdy už však nedošlo k naplnění skutkové podstaty krádeže (to mám ze školení v OC, jsem chytrá, že?), vždycky jsem procitla dřív, než jsem kabelku zavřela. Prevencí je brát si košík, všechno pak dávám bez přemýšlení do něj, ale který blázen by si bral košík na jeden blbý pohled?



Tím to raději končím, abyste mě úplně nezavrhli.
Nyní je řada na vás. Co jste kdy provedli vy? Pochlubte se!


Kája




21 komentářů:

  1. Ty jsi rebel! Já jsem spáchala téměř vše, co patří k pubertě.

    OdpovědětVymazat
  2. Nevím tuze proč, ale podle toho, jak jsem tě za ty roky poznal, něco v mém nitru spustilo rětězový smích, když jsem četl Hříchy Kájina mládí. Ještě těžké.

    Ty, broučku, přece nejsi žádný hříšník. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo mě poznal, ten by právě napsal, že jsem mnohem horší, než píšu. :D

      Vymazat
  3. Taky se mi občas málem stalo, že jsem něco dala omylem do kabelky než do košíku, člověk jedná tak nějak automaticky :D jojo, babičky se nebouchají. Mě zase asi v 6 letech napadlo babičce říct, že je pitomec. Dostala jsem samozřejmě na zadek :D Pouštěla jsem kamínky ze střešního okna a dole dospělým spadly na hlavu, opět jsem dostala. Vyhazovala jsem tajně jídlo, které mi nechutnalo, mlátila se se sestřenicí :D no raději nevzpomínat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No teda, ty jsi byla taky pěkný lump!

      Vymazat
    2. Já taky vyhazovala jídlo, které mi nechutnalo nebo které jsem nestihla sníst, aby rodiče neměli řeči! :D Šlo o školní svačiny. Házela jsem rajčata a rohlíky v papírových tenkých ubrouscích do křoví... Ale blbý je, že přímo před domem slídivé sousedky, co furt koukala ven z okna... A všechno vyžvanila mé mamce! >:( :D

      Vymazat
    3. Jo a ještě jsme s kamarádkou kradly sousedům fazole (né že bychom je jedly, prostě na dání do mističky, na chlubení a na okrasu, byly takové hezké žíhané :D) a zvonily na sousedy. :D

      Vymazat
  4. My s kamarády jednou v létě známému urvali kotvu u plachetnice, houpali jsme se na provaze. Bylo mi tak sedm, ale to trauma mě dodnes občas budí ze spaní. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ale ne! Mlátit babičku, to se nedělá! Chudinka jedna...
    Já jsem spáchal snad všechno, kromě šikany své babičky. :DD

    Taky jsem se dříve řídil podle pravidel, ale později jsem si uvědomil, že mě nebaví chovat se tak, jak je ode mě očekáváno. Stal jsem se rebelem. A myslím, že jsem jím dodnes. :D

    Udělal jsem toho víc, měl jsem dobrý důvod - nenávist a zloba, ale to sem radši psát nebudu. To bych byl tebou zavržen už doopravdy. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem věděla, že se do babiček nebouchá, ale hrozně mě zajímalo, jaké to bude mít následky. Zvědavost byla silnější než morálka! :D
      Já zas takový rebel nejsem, no. Psala jsem o tom před nějakou dobou článek: http://kajajaja.blog.cz/1510/jsem-vzorna

      Vymazat
    2. Následky? Tě zajímalo, jak babička zareáguje? Jestli to bude ignorovat, jestli tě jen pokárá nebo jestli tě jednu vrazí zpět? :D

      Vymazat
    3. Babička byla překvapená a na nic se nezmohl, ale rodiče mi pěkně vynadali. :D

      Vymazat
  6. Nuž tak to teda hej. Za toto sa ti už v pekle teda poriadne varí voda. Ale neboj sa, nebudeš tam sama. Ja jazyk vyplazujem doteraz aj na svojho chlapa i dieťa. Si sestrami sme sa mlátili hlava nehlava o hádkach ani nevravím. A to papulovanie rodičom a učiteľom...
    Zvonenie u susedov a následne zdrhnutie to bola každodenná zábava. 😁. S tým kradnutim ale musím priznať to som urobila iba raz a pár dní som nemohla spávať. Išlo o obrázok Davida Hasselhoffa ktorý si sestra od niekial doniesla. Ja som jej ho nakoniec musela vrátiť. Doteraz sa na tom zabávame ale zistila som, chvalabohu, že kradnutie nie je nič pre mňa 😁.
    No a takéto drobné prehrešky proti slušnému správaniu sa mi stáva dnes a denne ale som len človek. Nie som dokonalá. A moje dieťa je na tom rovnako a nevadí mi, že si občas zarebeluje... Pre druhé pohlavie je rebelstvo sexi. Ale čo musí urobiť je poďakovať, poprosiť, pozdraviť a zaplatiť. Tieto prehrešky neodpúšťam!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozdravit, poprosit, to je jasná věc. :) Stejně tak to placení! Byl to tehdy opravdu jenom omyl. :D

      Vymazat
  7. Ve školce jsem jednu holčičku kousla. Nechtěla mi půjčit žehličku!

    A málem jsem kradla, teď nedávno se to stalo. Byla jsem v drogerii a jako vždycky jsem si nevzala košík. Povídala jsem si s kamarádkami a vybírala zboží, až jsem ho měla plnou náruč a vzpomněla jsem si, že potřebuju peněženku. Odložila jsem vybrané zboží někam bokem, otevřela tašku... a začala do ní bezmyšlenkovitě "nákup" ládovat. Zarazila mě až kamarádka. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a taky jsem myslím jednu kamarádku kousla, ale nevím to jistě. :D Na co si ovšem bezpečně vzpomínám, že jsem nějak strašně chtěla dát někomu (přátelsky - ?! :D) do zubů a dvakrát jsem se někoho z přátel nejdřív slušně zeptala, pak to jemně skutečně udělala a měla jsem z toho strašnou srandu! :D

      Vymazat
  8. Kdysi - už v dospělém věku - jsem ukradl v obchodním domě Kotva čepici! Něco jsem tehdy sháněl a procházel se obchoďákem s batohem, ve kterém jsem měl badmintonovou raketu. Jak jsem se proplétal mezi regály se zbožím, omylem jsem "nabral" rukojetí rakety čepici (mimochodem naprosto děsivého vzoru) a s pohodovým úsměvem jsem ji vynesl ven a odjel jsem s ní domů tramvají. Doufám, že tuhle mou metodu s odstupem žádný blogový filuta záměrně nepoužije, nebo budu požadovat nehorázné poplatky za know-how :-).

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.