pondělí 12. února 2018

Důvěra ve vztahu

S úsměvem na rtech sedám po hodince pletení košíku k počítači, abych napsala další článek. Po delší době bude zase na trochu vážnější téma. Inspirací je mi několik debat v poslední době, ve kterých jsem se tak trošku nemohla s druhou stranou shodnout. Jak funguje vztah? Co je (pro mne) důležité?




Čas od času přemýšlím o svém příteli. Nepřestává mě překvapovat tím, jak je skvělý. Dostávám od něj přesně to, co potřebuji a co mi v předchozím (tragickém) vztahu chybělo. Nechme stranou to, že sportuje, čte, jí zdravě a podporuje mě ve studiu, práci i koníčcích. To, čeho si na našem vztahu vážím nejvíc, je DŮVĚRA. On mi věří, že když jdu s kamarády na hory, nikdo neočekává víc, než pěkný výlet a příjemnou zábavu. Já mu zase věřím, že když ho nechám samotného v Praze, nebo když řekne o nové asistentce, že je hezká, neskrývá se za tím nic nekalého. Všechno si říkáme a navzájem si věříme.

Poslední větu zopakuji: VŠECHNO SI ŘÍKÁME.


Je pro mne úplně normální, že přijdu domů a povyprávím, co jsem zažila. Třeba i to, jaká byla o volné hodině sranda s panem učitelem, o pokecu s prvním houslistou nebo o Radimově úmyslu zajít o víkendu do čajovny. Kdybych měla takové věci tutlat, neříkala bych vůbec nic. Ne že bych si pořád jenom užívala s cizími muži, to tím rozhodně nechci říct. Jen mi to přijde stejné jako jakákoliv jiná informace. 

Jeden z mých známých, pojmenujme ho pracovně Rosťa, to vnímá úplně jinak. Styky s kamarádkami, ať už náhodné nebo úmyslné, před přítelkyní tají. V utajení si s nimi také píše. Vlastně s námi, já mezi ně patřím taky.

Potkali jsme se náhodou. Vědouc, jak to má, se s ním odmítám na čemkoliv domlouvat. Vždyť by mi jeho přítelkyně mohla vyškubat vlasy!Téma naskočilo tak nějak samo. Popsal mi, že vzhledem k přítelčině minulosti je lepší, když o kamarádkách nic neví. ,,Co oči nevidí, to srdce nebolí," pravil.

Dovolila jsem si s nim polemizovat. Nevědět, že se přítel sešel s nějakou holkou, je možná lepší, než o tom nemít tušení. Ovšem jen do doby, než se to provalí. Kdyby mi můj muž řekl, že byl někde s kámošem, a pak bych se od někoho třetího dozvěděla, že ho viděl s holkou, vzbudilo by to ve mne velké podezření. I kdyby za tím nebylo nic hříšného, už bych mu tolik nevěřila. Kdyby mi o té holce řekl on sám a hned, možná bych na pět minut žárlila, s důvěrou by to ovšem vůbec nic neudělalo. Jedině že by se s ní scházel několikrát do týdne, ale určitě chápete, že o tom se teď nebavíme.


Mám s podobnými situacemi zkušenosti z minulosti. Bývalý mi vůbec nedůvěřoval. Zuřil, kdykoliv mi napsal kluk, i když to třeba byl jen spolužák, který chtěl vědět, z čeho píšeme písemku. Časem se ukázalo, proč. Soudil mě podle sebe. Podváděl hlava nehlava.

Jakožto bývalý plavec jednu dobu trénoval stejně starou holku, jako jsem já. Potřebovala mít dokonalý styl k přijímacím zkouškám na VŠ. Bývalý byl u mne na víkend. Domů obvykle odjížděl v sedm. Tenkrát se z ničeho nic zvedl už ve tři. Nic mi k tomu neřekl. Když jsem se doptávala, sdělil mi, že ráno musí brzo do práce a ještě si musí něco nachystat. Chápala jsem, že chce odjet dřív, ale nešlo mi do hlavy, proč o celé čtyři hodiny. Snažila jsem se zjišťovat dál, k ničemu to nevedlo. Až když jsem trefila hřebík do hlavičky: ,,Ty máš rande?" ,,To není rande, to je plavání," odpověděl mi.

Co jsem si o tom měla myslet? Kdyby to řekl rovnou, vůbec by mě to nerozhodilo. Jen by mi bylo líto, že odjíždí tak brzo.

(V souvislosti s plavkyní došlo k mnoha dalším podivným situacím. Vydaly by na celý článek. Příšerné situace s tím klukem by pak vyšly na celou knihu rozsahu alespoň Bídníků.)

(Později mě té holce zapíral. Ona byla do něj zamilovaná. Údajně spolu nic neměli. Docela tomu věřím. Byla to dcera jeho šéfa...) 



Nevím, co všechno zlého si zažila Rosťova přítelkyně. Vím přesně, čím jsem si prošla já. Zpočátku jsem měla trošku obavy, jak to bude s mým momentálním a snad věčným mužem fungovat. Upřímností mi dokázal, že mu můžu naplno důvěřovat. Kdybych zjistila, že mi něco tají nebo mi lže, dala bych se na útěk.

Rosťovi jsem to všechno vysvětlila, on si pořád vedl svou.
Snad mu to někdy dojde. Dřív, než dojde přítelkyni, na čem je. Dřív, než jim to ztroskotá.

Nebo jsem jediná, kdo si myslí že upřímnost a důvěra jsou ve vztahu nejdůležitější? 


Kája



Související článek: 
  • Praha je mocná aneb Jak mě začal bavit život
    Článek popisující období před rozchodem a těsně po něm. Vzpamatovávání se z útrap a ztráty jistoty (tzn. gymnázia). Článek plný úsměvu. Článek, který miluji jako svůj život, jako svého muže! 




Četli jste všechny nejnovější články? 










14 komentářů:

  1. Naprosto tě chápu, mám to samé. Můj předchozí vztah by vydal na hodně špatnou mnohodílovou telenovelu, která obsahuje hádky, řev, třískající dveře, pláč obou stran i noční lezení na okno, prošení na kolenou nebo třeba žádost o ruku dva týdny po tom, co mě podvedl a dala jsem mu košem. Teď už se valné většině zážitků směju, ale z některých jsem se nevzpamatovala ještě do teď. Pořád si říkám, že by to stálo snad i za knížku :D

    Ačkoliv jsem do něj byla opravdu neskutečně zamilovaná a byla ochotná to lepit, nedokázala jsem se dostat přes ztracenou důvěru. Přesně jak říkáš ty, je to to nejdůležitější, co může zabít vztah. S momentálním (a také snad posledním) přítelem je to nebe a dudy, stoprocentně mu věřím, říkáme si téměř všechno a vztah výborně funguje.
    Důvěra je prostě základ.

    Ve vlnách

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, to jsme se teď nějak shodly na podobném tématu článku :D souhlasím přesně s tím, co píšeš. Přítel mi věří úplně ve všem a já jemu, nikdy se nestalo, že by mi dělal nějaké žárlivé scény. Žárlivci většinou jak píšeš buď sami podvádějí a nebo mají nízké sebevědomí. Takový vztah si vůbec neumím představit, toho člověka bych si pak nemohla ani vážit. Navíc ten pocit nesvobody, že se člověk ze všeho musí zpovídat, nemůže nikam s kamarády bez scén a výčitek. Doufám, že tohle nikdy nebudu muset řešit. Bez důvěry vztah zkrátka nemůže fungovat dlouho a pevně.

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt že jo. Aspoň je vidět, že je to opravdu důležité. :) Souhlasím s tebou.

      Vymazat
  3. Rozhodně nejsi jediná, já si to myslím taky. S mužem si taky všechno říkáme, ale ono ani není moc co skrývat, protože většinu času trávíme spolu nebo se společnými kamarády a když už jdeme někam s někým jiným, tak buď jde muž se svými kolegy z práce a nebo já s nějakou kamarádkou. Ještě jsme nebyli v situaci, kdy já bych šla sama ven s nějakým mužem nebo on se ženou. Ale ani jeden z nás není žárlivý, tak si myslím, že by to nebyl problém. Ale chodit tajně a skrývat to, to je fakt hloupý a ukazuje to, že člověk je dost nezralý a možná ani svůj současný vztah nebere úplně vážně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Smutné je, že Rosťovi už před pár lety minulo třicet, mohl by dozrát...

      Vymazat
  4. Když jsme spolu začali s přítelem chodit byli jsme v prváku na střední a byl to pro nás pro oba první vážný vztah. Když si vzpomenu na ty žárlivé scény, které jsme se navzájem dělali, tak jen kroutím hlavou nad tím jaká jsme byli telata. Kolik hádek a problémů by jsme si tím ušetřili. Naštěstí jsme se za ty roky dospěli, srovnali si to a jsem neskutečně ráda, že k sobě máme absolutní důvěru:) Takže naprosto souhlasím!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, že vám vydržel vztah a že jste spolu tak dospěli. :)

      Vymazat
  5. Máš naprostou pravdu, také si říkáme všechno, bohužel znám i takové vztahy, kde si taky říkali všechno jenže druhá polovička byla zbytečně moc žárlivá ( možná z ponaučení ze špatného vztahu) a z každé kamarádské schůzky bylo drama. Proto se pak informace omezily...stačilo by si jen chvili promluvit a trochu posílit sebevědomí a psychiku a bylo by po problému.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z dlouhodobého hlediska se to vyplatí, i kdyby ta debata byla nějaká nepříjemná. Chápu, že někdo může být kvůli dřívějším zkušenostem nedůvěřivý, ale nedokázala bych s takovych člověkem žít. Jsem ráda, že jsem se přes to dostala!

      Vymazat
  6. Přijde mi úplně nelogické a zvláštní ve vztahu tajit, s kým se kdo stýká. Máš naprostou pravdu v tom, že jakmile se provalí, že jeden, popř. oba z partnerů lhali, důvěra jde do kytek. Upřímnost je opravdu nejmocnější zbraň.

    OdpovědětVymazat
  7. I já s tebou souhlasím :) Také příteli říkám, když mi napíše nějaký kluk. Kdybych mu to neřekla, sama bych se cítila špatně, kdyby to pak objevil, tak by si myslel kdoví co, když jsem mu o tom neřekla. I když je mi to často dost nepříjemné mu to říkat, snažím se, abych z toho neměla zbytečné problémy. Ale musím říct, že přítel se v poslední době ve vztahu dost zlešil a jsem za to neskutečně vděčná :) Také vím, že bychom se navzájem nikdy nepodvedli :) Někdy je skvělé, když vás takhle uklidní jeho vlastní mamka :D :) Přece jen jsou určité věci, které chlapy nikdy nepřiznají :) Třeba že i muži brečí.

    Měj se krásně ♥

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ta komentář. Vidím, že neříkám nějaké nesmyslné blbosti, to jsem ráda. :)

      Vymazat
  8. Myslím si, že bez upřímnosti nemá vztah cenu. Kdo by chtěl žít s někým komu nemůže věřit?

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.