neděle 11. března 2018

Literární seance aneb Recitační soutěž v komorním duchu

Od první třídy chodím na recitační soutěže. Jsem v nich poměrně úspěšná. Letos jsem se na scénu vrátila po tříleté pauze. Přihlásila jsem se na okresní kolo soutěže Wolkrův Prostějov. Dopadlo to kapku jinak, než jsem čekala...


Krajské kolo WP - Karviná 2013


Shrnutí mé nevalné recitatorské kariéry


K recitaci mě přivedla moje první třídní učitelka. Přes školní kolo jsem se dostala do okrskového, odkud jsem s prvním místem postoupila na okres. Okresnímu kolu předcházela tvrdá příprava, každý den jsem musela paní učitelce několikrát přednášet. Přineslo to ovoce, byla jsem třetí.

Do okresního kola jsem se dostala i ve druhé a třetí třídě. V obou případech to znamenalo konec, do krajského jsem se nedostala. Když se mi to ve čtvrté třídě konečně (a naposledy) povedlo, hleděla jsem s otevřenou pusou. Takový úspěch! A to jsem tam málem nepřišla. Byla jsem nemocná. Paní učitelka musela mamku přemlouvat, aby mě pustila.

Zbytek základky jsem už úspěšná nebyla. V sedmé třídě jsem dokonce úplně vynechala. Marodila nám třídní a nikdo jiný mi nebyl schopen říct, že se bude soutěžit. Docela mě to naštvalo.


Wolkrův prostějov 2014, okres
Úspěchy se dostavily až ve čtvrťáku (tj. pro normální lidi druhák). Gymplácká češtinářka mě uvrtala do Wolkrova Prostějova, soutěže pro ,,velké". Školní ani oblastní kolo se nekonalo, začíná se rovnou na okrese. Jsem bez šance, říkala jsem si. Světe div se, dopadlo to úplně jinak. Přestože bylo v naší kategorii docela dost soutěžících, dostala jsem se na první místo. A postoupila jsem do krajského kola, což byla skvělá víkendová akce (dobový článek najdete zde).

Do kraje jsem se dostala i další dva roky.

Když došlo na otázku, kam po gymplu, lehce jsem si pohrávala s myšlenkou studovat herectví. V páté třídě jsem hrála na několika vystoupeních Sněhurku a moc mě to bavilo. Navíc herci jsou hvězdy pódia, místa, kde se cítím tak dobře. Všichni ovšem dobře víte, že jsem se radši dala na učitelování. O hraní divadla jen tajně sním.

Wolkrův Prostějov má tři věkové kategorie, při čemž třetí je od dvaceti let nahoru. Chtěla jsem pravidelně soutěžit i jako vysokoškolačka. První dva roky mi to ovšem nějak nevycházelo. Mimo jiné i proto, že jsem nebyla schopna najít si nějaký vhodný text. Letos jsem si řekla, že už váhání stačilo. Po přestěhování má pro mě každá akce ve Fajnem Mjestě veledůležitý význam. Nezbude mi, než si něco napsat, řekla jsem si. A tak jsem přepsala známou příhodu o tom, jak jsem si šla v Praze zaběhat. Jako druhý text by měla být poezie. Tu psát neumím, moji sestře však docela jde. Přihlásila jsem se s její básní Přání. Měla jsem ze sebe radost.


Očekávání versus realita


Můj první Wolkráč proběhl v honosném stylu. Lidí tam bylo habaděj. Bylo mi jasné, že letos to tak nebude. Vždyť už za mé poslední účasti to byla značně komornější akce. Tentokrát se navíc mělo soutěžit v mnohem menším sále. Přesto jsem ovšem očekávala čtyřčlennou porotu, dohromady napříč kategoriemi cca 15 recitátorů a hromadu diváků. Sama jsem si pozvala kamarádku i sestru. 

Omyl.

Vstoupila jsem do sálu. ,,Kája přišla!" zvolala radostně organizátorka. V sále seděly všeho všudy tři, jedna z nich byla soutěžící, která si mimochodem myslela, že jedná o soutěž v psaní, nikoli  v recitaci. Asi tu jsem brzo, říkala jsem si. Odběhla jsem se učesat a očistit si boty, abych si nedělala ostudu. ,,Můžeme začít," dozvěděla jsem se, když jsem se vrátila. Nechápala jsem. To už jako nikdo nepřijde?

Někdo samozřejmě přišel: moje kamarádka a sestra. Dodržely slovo a přišly se podívat, jak zápasím. Cítila jsem se trochu blbě. Proč jsem je vůbec zvala?

Nakonec z toho byla opravdu milá akce, ač úplně jiného charakteru, než jsem čekala. Zaznělo dohromady šest textů, jejichž autoři byli všichni přítomni. Organizátorka a druhá soutěžící přednesly dva vlastní testy, já jsem povyprávěla svou dobrodružnou příhodu a k tomu interpretovala sestřinu romanticko-humoristickou báseň. Zapomněla jsem v ní na jedno ach, což mi básniřka dodatečně pořádně vytkla.

Určovat v počtu dvou soutěžících vítězku by bylo poněkud hloupé, takže jsme dostaly ,,jen" čestné uznání a postup do krajského kola (a poukaz na knihu). Asi se kvůli tomu nacestuju k smrti, ale chci tam jet, když už jsem se do té recitace zase pustila!

Přestože z akce vyšlo něco úplně jiného, než jsem čekala, byla fajn a příjemná.  Sešla se dobrá parta, se kterou jsme si pěkně povídali o tom, co mám ráda: o soutěžení, psaní atd. Jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila.

24. 3. mi držte palce, budu bojovat v Karviné!




Kája




Kam dál:








8 komentářů:

  1. Opět krásný příběh. Mile jsi mě pobavila. Samozřejmě že nic ve zlém. Tak ti už jenom popřeji hodně štěstí a měj se hezky. Pa

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavé. Překvapivé. Díky.
    Netušil jsem, jak se recitační soutěže zhroutily.
    Překvapilo mne to.
    A nejsem z toho nadšen.
    I když za to asi také mohu - nikdy jsem se o to nezajímal. Naposledy v roce 1964, kdy jsem sice byl ve školním kole úspěšný s Kainarovými Indiány, ale bez jakéhokoli dalšího pokračování.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zájem upadá o všechno.
      8 let jsem chodila do žákovského smyčcového orchestru. Když jsem ve dvanácti přišla, byli všichni nadšení, cvičili a bylo nás hodně. Pak to řídlo, řídlo a řídlo. Podobně to bylo se sborem. Nikomu se nic nechce.

      Vymazat
  3. Ty jo, jestli 24.3. budu v Karviné, zajdem to zapít! Jinak, taky jsem chodila dost na recitační soutěže, občas jsem vyhrála ve školním kole, pak už nikdy nic. V recitaci ti fandím :)!

    OdpovědětVymazat
  4. Fíha, tak to mě taky překvapuje. Za mých mladých let (čti: na základce) byla recitační soutěž událost už ve školním měřítku, a dokud jsem nepřestoupila na jinou školu, taky jsem soutěžila. Možná od té doby jsem tak nesnesitelně teatrální a občas přepínám do něčeho, čemu říkám diva-mód. Ale jak jsem se přesvědčila na hodinách improvizace, herečka ze mě nebude, i když mě to baví.
    Tak jako tak, budu moc a moc držet pěsti! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti. :)
      Já vůbec nechápu, proč tam nikdo nebyl. Pravda, že je to od patnácti, čili ne úplně pro děcka, ale i tak... :(

      Vymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.