čtvrtek 19. dubna 2018

Budu mít štěně - otázky a odpovědi

Už pár let se těším na to, až budu mít vlastního psa. Totiž fenu. Vychovanou podle mého gusta. Bylo ovšem více než jasné, že o něm můžu uvažovat, až začnu bydlet sama, respektive bez rodičů. Loni jsem se konečně odstěhovala. Z počátku jsem si psem nebyla jistá, chtěla jsem nejdřív zkusit, jak zvládám práci, a až potom se rozhodnout. K závěru, že psa určitě zvládnu, jsem došla poměrně rychle. Nemít psa je dost divné, chybí mi. Přibližně od listopadu se aktivně sháním po štěněti.Všichni kolem mne to dobře ví a mají plno otázek. Co je nejvíc zajímá? A co jim na to říkám?



šeltie



Proč zrovna šeltie? 

Očekáváte nějaké chytré odůvodnění, které vás přiměje pořídit šeltii, i když třeba vůbec netoužíte po psovi? Pak vás pěkně zklamu. Moje odpověď totiž zní: „Tak..." 

Netuším, kdy jsem přehodnotila názor. Dřív jsem snila o velkých psech, třeba o slovenském čuvači nebo bernském salašníkovi. Odrazoval mě ale jejich krátký život. Navíc, co si budeme povídat, pořídit si bernského salašnického psa do pidi bytu není rozumný nápad. Ani by se nám neotočil v kuchyni, musel by z ní couvat.

V časopise Svět psů jsem jednou četla rozhovor s nějakou úspěšnou agiliťačkou. Běhala právě se šeltií. Vychvalovala si ji. Do té doby jsem je znala jen okrajově, hned jsem si šla vyhledat víc. Začaly mi být sympatické. O něco později jsem jednu viděla na cvičáku. Ten krásný protáhlý čumák! Ta srst! Okamžitě jsem se zamilovala.



Proč zrovna fenu, když nechceš chovat? 

Další záludná otázka, na kterou znovu můžu odpovědět jenom: „Tak..."
Trošku mě k tomu vede to, že zatímco fena hárá dvakrát do roka, pes je z ženských okolo šílený celý rok. Pravý důvod ale tkví v tom, že prostě a jednoduše chci holčičku. Nesmysl? Berte to jako můj podivný rozmar.



A to jako fakt dáš tolik peněz jenom za psa? 

Kupuju šeltii s PP. Vyplajzneme za ni patnáct tisíc. „Já bych ti ji sehnal zadarmo," dozvěděla jsem se. Lidi koulí očima na mne, já zase na ně.

Samozřejmě bych si pro kámoše mohla zajít do útulku a možná bych i udělala lépe. Berte touhu po čistokrevném psovi jako další můj rozmar. Když se nad tím zamyslíme, je trochu nesmyslné i to, že si psy vůbec pořizujeme a rozmnožujeme je dle našeho, nikoliv jejich uvážení. (A tím rozmnožováním myslím i oficiální chovatelské stanice.) Pro někoho je důležité, jestli má značkové oblečení, já zase potřebuju, když to přeženu, značkového psa.



Jak se bude jmenovat?

Podle papírů je to Didi, pro mne Eliška. Rozhodla jsem se tak před několika lety. Měla jsem jméno i pro berňačku (Barča) a pro valašskou ovci (Vendulka). U šeltie jsem vyšla z toho, že připomíná lišku. První mě napadla Bystrouška, ale nedokázala jsem si představit, jak bych na ni volala. Takže to bude Eliška, Ela.



Jak vybrat dobrou chovatelskou stanici? 

Vybrat opravdu dobrou CHS, kde se pejsci mají dobře a kde nejde o peníze, není nic jednoduchého. Jedna chovatelka, u které jsme byli na návštěvě, nás varovala, že někteří zdánlivě dobří chovatelé nejsou o nic lepší než množírny. Z minulého štěněcího článku víte, že jsem se dvakrát setkala s podezřelými inzeráty. Mějte se na pozoru, když se chovatel snaží vyhnout nezávazné návštěvě, nebo když dokonce prohlásí, že není na nějaké návštěvy zvědavý, protože potřebuje psa prodat.



Mají chovatelé nějaké požadavky? 

Nesetkala jsem se s žádnými extra požadavky. V podstatě jim jde o to, abyste pejska milovali a chovali se k němu hezky. Budou se proto dost zajímat, kdo vlastně jste a co se psem plánujete. Mimochodem, toto je skvělý znak dobrého chovatele. Je vidět, že mu na psech skutečně záleží. Zvědavkující paní na mne zapůsobila mnohem lépe než ta, které jsem se chtěla představit, ale ona si mě neposlechla a začala mluvit o penězích.





Tož tak. 6.-9. května čekejte článek o tom, jak je naše Ela úžasná. <3





Kája



Četli jste všechno? 




8 komentářů:

  1. Podle fotek na googlu to vypadá, že i sousedka má šeltie. A opravdu když běží po polu, vypadá a je rychlá jako liška, takže to přirovnání a pojmenování je správné. :-D

    OdpovědětVymazat
  2. A kdy budeš mít škvrně? Už je na něj zaděláno? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pořídit si psa je taky jeden z mých snů, zatím ale nebydlím ve svém a nemám život s prací tak zaběhnutý, abych věděla, že se pejskovi zvládnu plně věnovat. Ale vím, že to přijde. Proto můj obdiv, že se na to cítíš a držím palce, ať se vám s Eliškou daří. Šeltie jsou krásné, kamarádka má doma jednu a chodí s ní na srazy šeltií, můžeš si je pak najít a připojit se :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, my máme zlaťáka s PP, zlaťáka, protože jsou to prostě miláčkové, kluka, protože tak... :D A s PP je prostě základ (chtěli sme štěňátko no, aby sme pěkně mohli začít od začátku s výchovou).
    Moc se mi tehdy líbilo, když jsme volali do chovky, že se vyptávali, kde bydlíme, kde bude pejsek, jestli máme poblíž park. Posílala sem jim pak i fotky, aby si mohli bejt jistý, že se tady u nás bude mít dobře. Návštěva u nich byla jednou z jejich podmínek, aby sme se všichni poznali. Doteď si všichni majitelé sourozenců píšeme, když je nějakej problém, cokoliv. Teď plánujeme sraz. Myslím, že podle toho se pozná dobrá chovka, když se zajímají i po prodeji. Přeju hodně pevných nervů při výchově a pubertě! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak tu chovku vnímám i já. :) Sraz zní skvěle. :)

      Vymazat
  5. Pes s PP je dobrá volba, bohužel pro spoustu lidí nepochopitelná. Já plánuji opravdu liščiho psa - Welsh corgi ��
    Budu na něj čekat necelý rok ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pes s PP je samozřejmost, když ho neberu z útulku. Jenom mám trochu výčitky, že si právě neberu z útulku... :D
      Necelý rok, taková doba, to už bych nevydržela.

      Vymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.