pondělí 4. června 2018

Blogerská krize? Pche, to se mě netýká!

Tvůrčí krize je často omílaným tématem na blozích. Konkrétně to bývají různé rady, jak se z krize dostat, případně seznamy různých témat, kterými se může bloger v krizi inspirovat k novému psaní. ,,Pche, to se mě netýká!" říkala jsem si vždycky. Jak jsem jen byla naivní! Zrovna teď jsem si jednou pořádnou krizí prošla, i když vám to tak možná nepřipadalo. Na venek se totiž projevovala mírnějšími příznaky, než u jiných blogerů.



Krize napříč historií blogu 


Kupodivu jich nebylo mnoho, přestože bloguju skoro 11 let. Jsem prostě zapálená blogerka.

  1. Jaro 2010 
    Byla jsem v prváku na šestiletém gymplu a zažívala divné období. Ve třídě vládla postšikanová amosféra. Byla jsem po uši zamilovaná, aniž bych měla jasno, jestli chci Pepina, Zdendu nebo Richarda. Ne
    bo to tak nebylo? Aha! Archív blogu napovídá, že vám momentálně kecám. Totiž ne s tou zamilovaností, nýbrž s blogem. Na jaře 2010 jsem sice měla totální životní krizi (či spíš těžkou pubertu), ale blog tím nijak neutrpěl. 
    Oprava: Tato krize se konala na jaře 2009, když jsem ještě byla na ZŠ s příšerným spolužactvem. Asi nebyla na psaní chuť. Dalším možným důvodem, proč jsem články vydávala málo, je rozvoj blogerského stylu. V té době jsem přecházela jsem z pixelek do autorského obsahu, což nebylo zrovna jednoduché.
  2. Podzim 2011
    Jů, to jsme se ale posunuli po časové ose, že? Na podzim 2014 jsem měla chuť zrušit blog kvůli klukovi, se kterým jsem chodila. (Taková blbost!) Do té doby mi blog všichni tolerovali nebo dokonce chválili (vyjma šikanujících spolužáků, ale to je úplně jiná kapitola), až u něj jsem se setkala s totálním pohrdáním. Blogování považoval za naprosto zbytečný koníček a dával mi to se svou partou pěkně vyžrat. Asi se nedivíte, že se mi vůbec nechtělo psát. Naštěstí jsem blog jenom skryla, nerušila jsem ho.
  3. Jaro 2018
    Opět posun v čase. Postihly mě těžké osobní problémy, které bych (aspoň zatím) na blogu neřešila. Práce umí být zlá... 



Jak se krize projevuje 


Berme v potaz jenom letošní krizi. Ty dvě předtím nemají moc pamětníků - jak se ukázalo, první krizi si pořádně nevybavuju ani já.

Vnější projevy: Kalamita! Katastrofa! Na blogu už týden nevyšel článek! 
Vnitřní projevy: Kalamita! Katastrova! Jsem tak nemožná. Tamto nejde, tam se to kazí a teď už mi dokonce nejde ani psaní. Zaseknu se hned po prvním odstavci. Moje kariéra skončila ve 22 letech, neee, co si jen se životem počnu... 


Varování: následující řádky budou obsahovat těžké filozofické myšlenky. 

Kájina věta říká: Existuje Kája, pro kterou platí: problémy v osobním živote problémy se psaním → ještě větší problémy v životě.

Něco jako čím více stresu, tím více pupínků a čím více pupínků, tím více stresu.

Kéž by to fungovalo spíše jako biodiverzita, o které nám kdysi povídal jeden velevážený pan z Karlovy univerzity: Čím více hrabošů, tím méně hrabošů. Protože když se přemnoží hraboši, přemnoží se poštolky, které se hraboši živí, a když se přemnoží poštolky, vyhubí všechny ty přemnožené hraboše. 

Ale radši toho necháme, protože mi to nápadně připomíná lidové moudro čím více sebevrahů, tím méně sebevrahů, a to se tady moc nehodí. Kvůli blogerské krizi se snad ještě nikdo nezabil, ne? I když je pravda, že mi tvůrčí výpadek kazil už tak špatnou náladu a že mi nechuť psát snižovala celkovou chuť do života...



Bude líp? 


No jasně, že jo! Ono už tak nějak líp je. A pak bude léto, nebudu chodit do práce, poletíme do Finska a bude naprostá pohodička. Co se týče blogu, už teď mám dlouhý seznam všemožných témat. S novými zážitky se určitě bude prodlužovat! 




Opatření proti krizi


Nakonec si ještě povíme, proč jsem vlastně vždycky tak vykřikovala, že se mě žádná blogerská krize netýká. Vždycky jsem proti ní bývala pojištěná. Články vycházely v přísném intervalu co čtyři (dříve co tři) dny. Často jsem dala nějaký článek dohromady dřív, ale se zveřejněním jsem vždycky čekala. Proto jsem klidně mívala dva nebo tři články ve frontě. Pokud nebyly články přímo nachystané ke zveřejnění, měla jsem aspoň nějaký hrubý koncept, se kterým se dalo pracovat. Zkrátka a dobře, když mě občas na chvíli přešla inspirace, blogu se to nijak nedotklo, protože jsem měla zásoby. 

(Až teď se to zvrtlo tolik, že zásoby došly...)

Jak s nedostatkem inspirace a chutí psát bojujete vy? 


Kája




Kam dál: 




Neutekl vám náhodou nějaký článek?



3 komentáře:

  1. Ano, také se mě to několikrát týkalo. Buď není nálada, nebo není o čem psát. Když mám o čem psát, tak si to píšu do zásoby, abych to měla připravené na "horší" časy :D. Ale zase to nemůže být něco aktuálního, např. výlet. Protože kdybych článek o výletě vydala po půl roce od konání, tak by to bylo divné :D. Takže rozepsané články si spíše nechávám takové neutrální, které mohu vydat kdykoli. Momentálně ale žádný takový nemám :D.

    OdpovědětVymazat
  2. Ta hláška s těmi sebevrahy je má oblíbená... Jednoho takového jsme sejmuli teď v neděli cestou do roboty mezi Frýdkem a Lískovcem (kdo tam neskáče, není sebevrah)...

    OdpovědětVymazat
  3. Blogerská kríza neexistuje. Táto kríza je myslím v každom aspoň trochu kreatívnom odvetví. A neviem či ide o krízu alebo proste o čas kedy sa človek potrebuje trochu preorganizovať a nadobudnúť zem pod nohami. It is as simple as that :) Myslím si, že za prestávku kedy si človek vyrieši problémy, bloggera nikoho neukameňuje :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.