pondělí 11. června 2018

Velké odhalení: Kája přebírá pražské móresy

Představte si tu hrůzu: Za necelý rok v Praze jsem si dokonale osvojila různé velkoměšťácké móresy. Má to tady na mne větší vliv, než jsem čekala. Nemůžu se tomu ubránit. Jaké štěstí, že si držim aspoň naš moravskoslezsky zobak. Chcete vědět, co všechno se se mnou stalo? V dnešním článku vám to odhalím.


V říjnu 2014 jsem netušila, že budu v Praze někdy bydlet


Chápu, že ne každý čtenář má představu o tom, jak našinci vnímají Prahu a její obyvatelé.  Abych vám situaci lépe přiblížila, zavzpomínám na doby, kdy jsem ještě (a už...) o bydlení v Praze neuvažovala, ale zhruba dvakrát do roka jsem ji navštěvovala, většinou s kamarádkou Terkou. Kroutily jsme hlavou nad vším, co bylo jinak než u nás ,,na venkově". 

Největší zážitek jsme měly z bytu našich příbuzných, u kterých jsme přespávaly po koncertě finské kapely Sonata Arctica. Jejich bydlení působilo na první pohled úplně jinak než naše ,,venkovské".   A co teprve, když jsme se zaměřily na určité detaily. Třeba takový masážní vibrující polštářek. Copak by ho mohl vlastnit někdo jiný než Pražák? Nebo barová židle. ,,Každý člověk na úrovni má doma bar. Kdo nemůže mít bar, snaží se tomu přiblížit alespoň barovou židlí," poučovala mě pobaveně Terka.

Vtipných situací v onom bytě nastalo více. Vyvrcholilo to neschopností vypustit vodu z umyvadla. Zašpuntovalo se omylem samo. Zaboha jsme nemohly přijít na to, jak špunt vytáhnout. Aby naše příbuzné po příjezdu domů nepřivítala voda plná našich plivanců pasty, přelévaly jsme ji kelímky do sprchového koutu... Víte jak, Pražáci. Ti musí mít i extra umyvadlo... 

Tolik o mém dřívějším přístupu k Pražákům.
Teď v tom jedu jako oni.



1. Kafíčkování na úrovni milion 

Předtím: Stačilo mi mleté kafe pochybné kvality. Zalila jsem ho horkou vodou a bylo vystaráno. Superdrahý presovač u bývalého přítele z (na můj vkus) snobské rodiny jsem považovala za zbytečný luxus. Razila jsem teorii, že se má na lepší kávu chodit do kavárny. Tam jsem při tom chodila jen raz za čas.

Nyní: Jako Pražačka vymetám jednu kavárnu za druhou. Srkám svoje espressa a cítím se jako panička. Chcete poradit, kam zajít v Praze na kávu? Před pár dny vyšel článek plný skvělých tipů.

Kávování doma povýšilo. S turkem na mne už fakt nechoďte! Totiž ano, piju ho, ale jen na venkově ve Frýdku. V Praze mám french press a - podržte se - také kávovar. Není to sice žádný zázrak za třicet tisíc, je to značka Silvercrest, čili poměrně levná věc z Lidlu, ale... je to kávovar a já ho mám doma. Chápete. Navíc do něj dávám drahou kávu, kterou melu elektrickým mlýnkem. Pfff, takový velkoměsťák. 



2. Projevy pražských způsobů v oblékání 

Snaha popsat způsob mého oblékání se zvrhla v dlouhé odstavce, takže jsem to raději vzdala. Tajit ovšem fakt, že má Praha vliv na to, jak se oblékám, by bylo vůči vám, čtenářům, dost nefér.

Začalo mi být vyloženě nepříjemné vyrazit někam v trekových teniskách a sportovní bundě. Nebo, buďme přesní. Do nedalekého Alberta bych tak klidně šla, možná i do knihovny a obchoďáku, kam to mám asi deset minut na koloběžce. Ale vyrazit tak do práce? Nebo někam do centra? Dejte pokoj!

Dokonce i moje typická punková elegance, která mě provází jak na zkoušky, tak do poga, je postupně elegantnější a elegantnější. Lidi, vždyť já jsem si pořídila sako. Nosím ho teď víc, než koženkovou bundu, na kterou jsem předtím nedala dopustit. A to ani nemluvím o těch botách na klínku, co teď tolik miluju. Plátěným teniskám prakticky odzvonilo.

A co je nejhorší? Začalo se mi líbit nakupování hader. Ne že by mě bavilo trdlování ve zkušebních kabinkách, ale nové oblečení teď pro mne má mnohem větší smysl než dřív. Sakra. Měla jsem se proti vlivům velkoměsta očkovat.



3. Pražácká lenost 

Frýdecko-Místecká MHD je už sedm let zdarma. I tak jsem ale autobusy využívala poměrně málo. Město je malé a já jsem v kondici. Vzhledem k prodlevám v jízdním řádu a zdlouhavým trasám autobusů mi chůze často vycházela časově lépe než autobusy. Říkala jsem si, že se nesmím nechat pražskou MHD rozmazlit. Skutek utek.

Pravda, do úplného extrému to neženu. Na cestě z práce volím raději o něco delší chůzi než přestup na druhý autobus. Do finštiny raději chodím od metra deset minut pěšky, než abych přesedla na tramvaj a došla jen několik metrů ze zastávky.

Vedle toho jsou ale situace, kdy mě ani nenapadne jít pěšky, a pak se kvůli tomu popadám za hlavu. Když jsem v zimě chodila na brusle, vždycky jsem se ke kluzišti dovezla autobusem. Pěšky bych tam byla za dvacet až dvacet pět minut. Ve Frýdku bych autobusem nejela už ze zásady. A tady? Kdo by odolal, když to jezdí každou chvilku, že.


4. Můj muž snídá uzeného lososa

Kávovar není jediný luxus u nás doma. Nejvíc mě překvapuje jídlo. Jsme v tomto ohledu děsně zámožní, víte? Máslo a vajíčka kupujeme stejně často, jako jiní lidi rohlíky. Nespokojíme se levým eidamem, kupujeme dražší sýry. Nestačí nám jablka, míváme spoustu druhů různého (dražšího...) ovoce. Čokoláda s palmovým tukem k nám nesmí. Ta bez palmáče je však samozřejmě dražší. Minulý týden začal můj muž snídat uzeného lososa. Na jídle se u nás moc nešetří. Rozmazlení Pražáci.



5. Nedám dopustit na Pendolino

Dříve jsem si myslela, že na Pendolinu není kromě drahé místenky nic extra. Postupně jsem názor přehodnotila. Není nic krásnějšího, než jet Pendolinem na autistické sedačce bez zbytečných zastávek typu Hranice na Moravě a Kolín! Místenka stojí sedmdesát korun, když se poštěstí, tak i třicet pět. Žádná hrůza. V pátek a v neděli odpoledne vychází Pendolino levněji než tolika lidmi prosazovaný RegioJet.

A tak si do mne všichni rýpou, protože si prý moc užívám. Rýpe si mimochodem i muž, ale ten beztak jenom proto, že mi závidí. On za svými rodiči jezdí přes Zábřeh na Moravě, což je další zbytečná stanice, kterou se Pendolino neobtěžuje.

Rozmazlená Pražačka. 



6. Pořád někam jezdíme

Dost (ale ne vše) o tom ví rubrika Cestování. Děláme to proto, abychom se přiblížili životnímu stylu bohatých snobů? Nebo snad nevíme, co dělat s obrovskými pražskými platy? Samozřejmě, že ani jedna možnost není správně. Ve skutečnosti se snažíme na cestách co nejvíce šetřit, například ve Švýcarsku jsme byli díky levným Žlutým jízdám od RJ a ve Finsku budeme bydlet přes Airbnb. Necestujeme, abychom si dokázali nějakou životní prestyž, ale jednoduše proto, že nás to baví. Občas se najde někdo, kdo má trochu jiný názor. Asi rozmazleným Pražákům závidí, chichi. 




Podepsalo se i vám nějaké stehování na způsobu života? Napište mi to do komentářů, ať vím, že v tom nejsem sama. 



Kája



Kam dál: 

  • V článku jsem se nepřímo zabývala otázkou peněz. I když ráda říkám, že můj chlap vydělává těžké prachy, můžeme si v některých oblastech dovolit zdánlivý luxus proto, že jinde šetříme. Podobně to má (měla?) i známá blogerka Hogreta. Pod její článek Kde na to všechno berete? bych se klidně mohla podepsat. 




Četli jste všechny aktuální články? 





11 komentářů:

  1. Tak z toho jsem asi nic nepřebrala, když pominu, že mě dokáže otrávit vyšší, než tříminutové čekání na vlak metra, ale nikdy nezapomenu - a ráda o tom mluvím - jak můj přítel Hanák vrazil do dopravního podniku a s typickým hanáckým přízvukem zahlásil: "Do si pro te Létačke, abeh bel ten správné Pražák."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tři minuty čekání, to je kalamita. A co teprve o víkendu přes poledne! To je teprve hrůza. Ještě že metrem skoro nejezdím. :D

      Vymazat
    2. Párkrát se mi stalo, že mi ujel vlak před nosem přes poledne - přijdeš na peron a tam ŠEST!!! ŠEST MINUT do dalšího odjezdu. F.ck.

      Vymazat
    3. Ale ne! To mě mrzí. :(

      Vymazat
  2. Káji, chození po kavárnách jsem už značně omezila, jinak by za chvíli kafe bylo jediné, na co bych měla peníze. Ale s tím MHD ti rozumím, mám to stejně, ale snažím se zlepšovat, člověk je pak až moc pohodlný :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jó, když my si to bohužel můžeme dovolit. :( :D

      Vymazat
  3. Hele jestli je kafe a lepší jídlo znakem rozmazleného Pražáka, tak jsem i přes svoje brnéčkovaté působiště pražák jak cyp. :-D Můj muž totiž nastolil u nás doma vládu kvalitních potravin a vyhodil mi polívky z pytlíku a nazelenalej chleba. :-D
    Teď to u nás vypadá podobně, jak u tebe, až na ten kávovar. Já zatím operuju s frenchpressem a mokka konvičkou. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó, to se musí brát s nadsázkou. ;) Fakt je, že jsem si začala po přestěhování žít poněkud jinak...

      Vymazat
    2. Pražák jak cyp... Teprve teď mi ten vtip došel. :D

      Vymazat
  4. Hranice na Moravě nejsou zbytečná stanice, fňuk, jak jinak by se rozmazlená Pražačka dostala k moravské babičce z venkova?
    A nechápu, proč ti přijde jako výraz lenosti jet MHD, když je to prostě čtyřikrát rychlejší. To mi přijde jako absolutně logický počin, který nemá s leností nic společného. Prostě jsi tam rychlejc, úspora času, no. To, že já jsem absolutně alergická na čekání a radši dojdu tři zastávky pěšky místo toho, abych počkala tři minuty na tramvaj (což by vyšlo líp, samozřejmě), je věc jiná. Já se prostě ráda projdu, ale nikdy by mě nenapadlo považovat používání MHD za výraz lenosti. Auta, snad. Ale ne MHD.
    Mně taky není příjemné chodit ven v nereprezentativním oblečení, jdu maximálně dva bloky do Teska a to se snažím minimalizovat kontakt s lidmi protože mi přijde, že mě všichni soudí za moje hadrové kraťasy/mikinu/tepláky/žabky, ale lenost je lenost a džíny si kvůli ani ne deseti minutám a nákupu okurky a bonbonů natahovat nebudu :D.
    Mimochodem, barový židličky doma nemáme, ani kávovar ne (a piju instantní kafe, pokud jsem líná na frenchpress, což je často), pendolinem jsem nikdy nejela a uzenej losos mi nechutná (ale to jen kvůli tomu, že nesnášim cokoliv uzenýho) :D
    PS: doufám, že sis povšimla pražskýho dialektu ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.