Eliška a cizí lidi

Za dobu, co máme štěně, jsem poznala hodně nových lidí. Díky Elišce dělám něco, co není zrovna v souladu s mým životním stylem: povídám si s cizími. Pravda, většinou jen odpovídám na zvídavé otázky, ale i to se počítá, ne? Štěňata budí pozornost, všichni je chtějí hladit, vědět, jaké plemeno z nich vyroste, někdy i co rádi jedí, s čím si hrají, jak často kakají... Proto denně čelím divným otázkám, poznámkám či nevhodnému chování. Můžu se vám svěřit?

Eliška je moje štěně, ne zábava pro veřejnost 

Chápu, že se Ela líbí (ještě aby ne!). To ovšem není důvod, proč by se na ni měli bezhlavě vrhat. Otázka, jestli si můžou štěně pohladit, by nikoho nezabila. 

Chtěla jsem tento problém trochu rozebrat, ale vyšlo by to na celý článek. Řeknu vám to raději jen v bodech: 

• Eliška nemá ráda děti, vyhýbá se jim. Chci s tím bojovat a chci, aby se s nimi stýkala, ale opravdu nesnáším, když k ní nerozumný dospělý táhne svého hlučného hopsajícího spratka, aniž mi něco řekne nebo si všimne, že se štěně schovává a opravdu se nechce nechat pohladit.
• Nemám ráda, když přijdeme na psiště a někteří pejskaři okamžitě vytahují dobroty. Vypadám snad jako zlá panička, která svému miláčkovi nedopřeje ani kousek piškotu?
• Taška se psem je taška jako jakákoliv jiná, i když v ní místo věcí přepravuji živé zvíře. Tak, jako bych nechtěla, aby mi někdo koukal do kufru nebo kabelky, nemám ráda, když lidi příliš zkoumají tašku se psem. Nejhorší to bylo při první dlouhé jízdě vlakem. Tašku jsem měla shora otevřenou, abych měla přehled, co Ela dělá. Lidi nakukovali, to je v pořádku. Jedna paní s dítětem se však chovala, jako kdyby bylo moje štěně nějaká atrakce. Brrr. 

Co je to vlastně za plemeno? 

Dokud jsem bydlela ve Frýdku, pokládala jsem šeltii za téměř se nevyskytující plemeno. Bude to ovšem spíše lokální neoblíbenost. V Praze jich běhá až až a na šeltií skupině na facebooku přibývá denně velké množství fotek. Známá jako pudl nebo jezevčík však není, a tak se dost často i pejskaři diví, co jsem si to pořídila. 

Většina lidí tipuje Elišku na border kolii nebo australského ovčáka. Fakt, že je malá a trošku jinak tvarovaná, naprosto přehlížejí. 

„To máte borderku nebo australáka?" 

„To je šeltie. Taková malá kolie."

„Jo šeltie! To by mě nenapadlo, že si ještě lidi pořizujou něco jiného," uzavřela paní diskuzi. 

Musí se ovšem těmto omylařům nechat, že šeltie, borderka a australák přece jenom mají některé rysy společné. Kde paní přišla na tuto myšlenku, vážně nevím:

„To je malý chrtík?"  

Je to vořech!

Blue merle není zrovna časté zbarvení, navíc se skvrny tvoří úplně na punk, jak zrovna přírodu napadne, takže se od sebe jedinci dost liší. Nejspíš proto často lidí tipujou Elišku na povedeného voříška.

„To je borderka s něčím?" 

„Co to asi jsou za plemena..." 

„Ta se povedla. Rodiče jsou čistokrevní, nebo taky voříšci?"  

Maminka je blue merle šeltie, tatínek šeltie trikolorní.
Já ty domněnky chápu, ale fakt se mě to dotýká, vždyť jsem si dala takovou práci s výběrem chovatelské stanice!




Hloupé poznámky 

„Škoda, že vyroste, byla by krásná tak maličká." 

Kdybych chtěla tak malého psa, vyberu si jiné plemeno.

„Kdyby byla rezavá, byla by úplná liška. To je škoda, že je taková, že?" 

Jako jo, původně jsem blue merle šeltii nechtěla, ale teď ji mám a pokládám ji za tu nejkrásnější šeltii na světě. Proč bych litovala toho, jak vypadá?

„Má na zádech dečku." 

Dobře, tohle je spíše vtipná poznámka. Eliščin vzor na zádech skutečně vypadá jako pečlivě promyšlená deka.

„To je hrozné, štěně doma, to pořád musíš mít doma loužičky a chlupy, ne?" 

„To s ní pořád musíš chodit ven..." 

„Krmení stojí hodně peněz..." 

Neříkejte!

„Není to modré oko vada?" 

„Můžete s ní vůbec na výstavu, když má takové oko?" 

Hm....

Poučování

Nesnědla jsem všechnu moudrost světa. Jestli něco víte lépe než já, klidně mi to řekněte. Nesnáším ale takové ty rádoby všeználky, co jenom hledají nedostatky a poučují.


Díky nim jsem se dozvěděla, že: 

• ...máme na vodítku příliš velkou karabinu
  Co prosím?
• ...si mám s Eliškou hrát i doma
  Pan mě doma sleduje a vidí, že na štěně kašlu?
• ...máme Ele dávat více granulí
  V jednu chvíli doslova před očima vyrostla, protáhly se ji nohy a přestala být válečková. Možná působila vychrtle, ale opravdu to nebylo nedostatkem granulí. A už vůbec ten nedostatek granulí nenaznačuje to, s jakou chutí se vrhá na všechno, co se trošku podobá jídlu. Je to jednoduše žravé štěně.
• ...mám Elišku pouštět z vodítka, aby se více vyblbla.
  Pouštím ji tam, kde to uznám za vhodné.
• ...nemám Elišku pouštět z vodítka, protože by mi mohla utéct.
  Pouštím ji JENOM tam, kde to uznám za vhodné. A na přivolání chodí docela spolehlivě... 

Shrnutí: Mám čistokrevnou šeltii, znám ji lépe než vy a je MOJE, tak se nechovejte, jako kdyby byla veřejná atrakce. Děkuji! 

Kája

P. S. Doufám, že to všechno berete s humorem...