Kopyto (nejen) na cizí jazyky

Asi víte, že jsem celý rok chodila na kurz finštiny. Najde-li se mezi vámi dlouhodobější fanoušek, prozradí vám, že jsem před třemi lety maturovala z němčiny. Kdyby přišel někdo, kdo mě zná opravdu dobře, začal by mluvit o tom, jak jsem kdysi chodila na soutěže z angličtiny a dokonce v nich byla úspěšná. To, že jsem se umísťovala na předních příčkách bohužel neukazovalo, že jsem dobrá, nýbrž že je většina ještě horší než já. Abych vysvětlila, proč o tom všem mluvím: Mám pocit, že jsem za onen kurz finštiny zbytečně vyhodila peníze. A to rozhodně ne proto, že by byl kurz špatný. Špatná jsem totiž já.




První setkání s cizím jazykem

O tom jsem vám už povídala!

,,První cizí jazyk, se kterým jsem se setkala, je polština. Z jedné osminy ve mne koluje polská krev a kdysi jsem příbuzné čas od času vídala. Neměla jsem tehdy žádné zábrany, úplně v pohodě jsem s nimi mluvila. Dívala jsem se i na polský večerníček. Díky tomu všemu polštině docela rozumím, například na orchestrálním pobytu v Polsku jsem byla na rozdíl od kamarádů v obraze. Připadá mi hrozné, když někdo mluví s Polákem anglicky." (Kája, Kájin blog, 2017)

Nauč se cizí jazyk 

Kapitola první - angličtina 

Druhým cizím jazykem, se kterým jsem přišla do většího styku, je angličtina. Počínaje zářím 2005 mělo školství snahu mě naučit spíkovat. Nikdy nezapomenu na první hodinu. Nahnali nás coby čerstvé čtvrťáky do jazykové učebny k neznámé paní učitelce. Ta na nás spustila něco anglicky. Dostala jsem záchvat smíchu. Přišlo mi to neskutečně vtipné. 

První hodina angličtiny byla fajn. Naučili jsme se říct ,,Hello, I´m Kaja" a zazpívali jsme si písničku. Postupně se to ale nějak zvrtlo. Anglický jazyk vyžadoval domácí přípravu, na kterou jsem nebyla zvyklá. Z jedniček na začátku roku se staly dvojky, trojky, až jsem dostala dokonce i čtyřku. 

,,Takhle to dál nepůjde," řekla si mamka a začala mi pravidelně dávat testy ze slovíček. Bylo to pro ni asi dost složité, protože sama anglicky neuměla vůbec nic. Přesto mi dost pomohla. Přestala jsem se ve škole ztrácet, známky se zlepšovaly. Další rok se mnou paní učitelka počítala v Anglické miniolympiádě. Vysoutěžila jsem si druhé místo. 

Úspěchy se konaly i v šesté a v sedmé třídě, ačkoliv na konci sedmičky jsem už dostala dvojku. 
Pak jsem přišla na gympl a v angličtině byla za debila. 


Kapitola druhá - němčina

Němčinu jsem se začala učit v sedmé třídě. Už jsem byla s cizími jazyky zkušenější, takže to nebyl takový šok. Po dvou letech jsem uznala, že mi jde němčina lépe než angličtina. Po šesti letech jsem se rozhodla z ní maturovat, po dalším roce jsem si za maturitu vysloužila jedničku. I tak jsem byla v hodinách často za úplného debila. 


Kapitola třetí - finština 

V šestnácti jsem se vlastním úsilím pustila do finštiny. Ve dvaceti jedna jsem se přestěhovala do Prahy a konečně začala chodit na kurz. Docela mi to v něm šlo - ale často jsem byla za debila. 


Jak to myslíš - "za debila"? 

Jsem kopyto! Jestli v něčem můžu v cizích jazycích machrovat, pak je to gramatika. Pravidla si osvojuji rychlostí blesku. Všechno hned pochopím, zapamatuji, naučím se používat. Dokážu se vyjádřit písemně (ač s vydatnou pomocí slovníku, neb mám chudou slovní zásobu). Jakmile však dojde na mluvený projev, poslech nebo, nedej bože, konverzaci, jsem v koncích. Ani to nemusí být konverzace s rodilým mluvčím. 

Listen please

,,Já poslechům nerozumím," stěžuji si půlku svého života.
,,Však v tom nejde o to, abys rozuměla všemu, co říkají. Nevadí, když nějaké slovo nezachytíš. Význam pochopíš, když se budeš soustředit," kroutí nad tím hlavou všichni. Souhlasím s nimi. Opravdu nevadí, když nerozumíte všemu. Je ovšem obrovský mezi tím, když nerozumíte každému šestému slovu, než když každému šestému slovu rozumíte. Poslech z angličtiny mi zní takto: 
,,Aurji foa uajker uiad jauk joadj dog leklea duek eaerjk aeuo sleep aleu..." 

Zkuste podle toho z obrázků vybrat ten, který znázorňuje, co mluvčí plánuje na odpoledne. Nejde to! A tak jsem celé roky vyplňovala cvičné maturitní testy s vysokou úspěšností v gramatické a čtecí části a naopak s absolutní neúspěšností v části poslechové.

Poslech z němčiny je na tom o cosi lépe:
,,Ausedym klod šnep hund ist cur moa krug schläft im zimmer tore kol..."

Poslech z finštiny pro jistotu demonstrovat nebudu.


Tell me about... 

Kalamita, katastrofa. Dejme stranou to, že jako introvertka občas nevím, co říkat, ani v češtině.
Projev v cizím jazyce je strašný. Nenapadají mě správná slova. ,,Co na srdci, to na jazyku" opravdu neplatí. Když už si náhodou na nějaké slovo vzpomenu, nejsem si jistá s jeho výslovností či správným tvarem. A v tom to celé vězí.

Řeč v cizím jazyce mi narušuje strach, že něco špatně vyslovím, skloním, zvolím špatný výraz, zapomenu na modální sloveso atd. Já vím, o nic přece nejde. Můžu se přece opravit. Kolikrát se přeřeknu v češtině. Jenomže choďte na blok s rozumem...

Jdu si povídat!

Občas dostanu záchvat vysokého sebevědomí a hrnu se do komunikace s cizincem. (To ,,hrnu" neberte úplně vážně, pořád musíte brát v potaz to, že jsem introvertka.) Už po minutě lituji, že jsem se pouštěla do konverzace. Okamžitě hledám pomoc. Vyřiď tu objednávku jídla raději ty! Zjisti, kolik to muzeum stojí, já to nezvládnu. Domluv mi půjčení kola, jinak se po Vídni neprojedeme. Jestli si myslíte, že konverzace vázne v moji neschopnosti porozumět, co mi druhá osoba říká, jste na omylu. Většinou se ani pořádně nedostane ke slovu. Konverzace vypadá takto: 

Kája mluví moc potichu
Cizinec ji nerozumí a prosí ji, aby to řekla ještě jednou. 
Kája zpanikaří a vzdává se dialogu.  Trapas! 

Kopyto na jazykovém kurzu

Přihlášením na kurz finštiny jsem si splnila dlouhodobé přání. Díky dlouhé dráze věčně začínajícího samouka jsem byla ze začátku úplná hvězda. Spolužák mě ve znalostech brzo dohnal, i tak mi to ale v prvním semestru šlo naprosto skvěle. Četli jste o něm článek? Jestli ne, určitě to napravte: Olen Liina ja puhun suomea!

Druhý semestr už byl horší. Spousta věcí, které jsme se učily, pro mne bylo úplně nových. Skloňovali jsme stále těžší podstatná jména, setkávali se se složitějšími slovesy. Nejhorší byly samozřejmě poslechy. 

Víte, jak hrozný je to pocit, když spolužák vzorně vyplňuje pracovní list a já si jen tak čmárám kytičky, protože absolutně netuším, o čem je řeč?


Kopyto na jazyky, kopyto na život...? 

Jedno moje přemýšlení o jazykovém kurzu ve mně vyvolalo opravdu divné myšlenky:
  • Myslela jsem na to, že mě finština baví a že jsem si na maturitě z němčiny vedla skvěle. Je tedy problém přímo v cizích jazycích? Co když jsem třeba jen... kopyto v komunikaci? 
  • Následovalo uvažování o tom, jak vážný můj problém s komunikací je. Tlumila jsem při tom vyzvánění příchozího hovoru a děsila se, že budu muset brzo napsat důležitý e-mail. Dospěla jsem k závěru, že jsem komunikace naprosto neschopná. 
  • Označila jsem se za divného člověka. Právě čtete blog hrozně divného člověka, víte to? 
  • ...a pak už mi hlavou jely jen samé divnosti spojené s mou osobou... 

A jak jste na tom s cizími jazyky vy?

Kája

Komentáře

  1. Ach ach! Jako bych se viděla. Přečtu si něco v pohodě, rozumím filmu, napíšu mail, ale jak mám před někým promluvit (nedej bože v práci) Jsem najednou hluchoněmá.

    OdpovědětVymazat
  2. Na gramatiku jsem úplně marná, mám příšerný přízvuk, slovní zásoba nic extra, o písemném projevu ani nemluvím (něco tak kostrbatého a neohrabaného by jeden pohledal). Když mluvím, jsem ráda, že to dává aspoň trochu smysl, akorát mi jde celkem poslech. Nějak záhadně ovšem (a celkem úspěšně, už mám skoro odstátnicováno) studuju hned dva filologické obory. On se člověk vnímá tak, s kým se porovnává. Když se srovnáváš s lidmi, které jazyky živí, případně mají opravdu talent, tak to nevidíš objektivně. Day

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych měla svoji angličtinu porovnat s dětmi ve škole, vyšla bych jako úplná borka. :D

      Vymazat
  3. Byla jsem na tom dost podobně, ale ještě mi k tomu haprovala gramatika :D Pak mě ale moje neschopnost naštvala a odjela jsem dobrovolničit do Estonska, kde nebyl ani jeden Čech, ani jeden člověk, co by něco zařídil za mě. Takže jsem se velmi rychle rozmluvila a od tý doby už to jde líp. Akorát mi fakt skáče gramatika (moc rychle mluvím a málo přemýšlím), takže už zase na sobě cítím stud za mojí (ne)schopnost a trochu se blokuju, ale ono se to rozmluví...

    Doporučuju něco podobnýho zkusit! :)

    Ve Vlnách

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přece bych tady nenechala fenu. :-O :D
      Ve Finsku jsme měli bydlení přes airbnb. Nechala jsem muže, ať si se všemi cizinci povídá a válela jsem se na pokoji. Pak jsem se ho vyptávala, co všechno se dozvěděl... :D
      Kdybych měla být v cizině sama, asi bych pořád měla v ruce blok a tužku, abych si mohla s lidmi psát.

      Vymazat
  4. Rozumím ti, taky jsem na hodinách angličtiny (a vlastně i němčiny) často za debila. Jak to zvládáš, když anglicky učíš děti?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem AJ neučila... To teprve přijde. :D Drž mi v září palce.

      Vymazat
  5. No ja to mam dost podobne. Akorat dost rozumim textu i mluvenemu projevu, ale abych sam neco rekl, to je vzdy porod, a to mam z ajiny VS zkousku CEFR B2. :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Ach, němčina! Učila jsem se ji od 4. třídy, chodila na olympiády... a dneska ani nekváknu. Zaplať pámbu, že je na tom moje angličtina líp. Teď už asi půl roku samostatně bojuju s italštinou a bohužel na ni nemám tolik času, kolik bych potřebovala. A Erasmus v Neapoli se blíží. :(

    OdpovědětVymazat
  7. Jako první jsem se začala učit angličtinu (3. třída). Na ZŠ mi vcelku šla a bavila mě. Na gymplu se to zvrtlo. Dostali jsme p. učitelku, která je hodně mírná, nemohli jsme si na to dlouho zvyknout. Ale pak jsme si zvykli... Podle mě jsem se skoro nic od základky nenaučila a jsem z toho špatná :(.. Jelikož budu maturovat z AJ, tak se toho hodně bojím...
    Němčinu mám od 7. třídy. Nyní mě asi baví více, než AJ, ale netroufám si z ní maturovat.
    Mamka to měla obráceně. Prvně měla NJ a potom AJ. Proto ji víc baví NJ, je to asi podle toho, kdo co má déle.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych měla maturovat z angličtiny, dodnes bych ještě neměla maturitu. :D Držím pěsti s přípravami. ;)

      Vymazat
  8. No.. a tak jako já rozumím, když slyším někoho mluvit, nebo to vidím napsané. Ale jak mám promluvit já, tak je to děs.. Přítel se učil německy a já anglicky. Takže na dovolených musím všechno vyřizovat já. Teď je nějaký neškvar, že delegáti se ukáží až druhý den pobytu, takže ubytování a info si člověk musí s hotelem tak nějak domluvit. :D No.. jelikož špatně slyším a mám to od ušařky potvrzené, tak kolikrát nerozumím češtině. A když na mě někdo polohlasem mluví cizí řečí, tak jsem ztracená úplně a pak jsem za blba a přítel říká, že moje angličtina je na prd..

    OdpovědětVymazat
  9. Heh, celkem vtipný, kolik lidí tu nedokáže vyplodit souvislý text v angličtině. A přitom to není nic těžké, ne? :D
    No, já mám co povídat. :D Ve škole o hodiny angličiny jsme měli člobrdu, který je rodilý mluvčí angličtiny. Povídat si s ním bez předem připraveného textu nebo alespoň osnovy, to bylo peklo. Bral to sice vtipně, ale vsadím se, že uvnitř řval.
    Pamatuji si, že ještě na základce jsem neuměl pořádně sestavit složitější větu a pokud přišlo na poslech nebo na sloh, to bylo utrpení. Myslím, že to bylo naší učitelkou. S příchodem na střední se mé skilly v angličtině dost zlepšily. Dnes rozumím mluvenému slovu, umím napsat slohovku, ale i tak, mluvit je těžké. V hlavě ti to musí pořád rotovat, jaký tam dát správný čas, spravný tvar nepravidelného slovesa apod.
    I přes toto všechno, angličtinu mám rád.

    A pokud jde o němčinu, té jsem se úspěšně vyhnul. Je celkem vtipné, že mé příjmení je německé, ale v němčině nevydám ze sebe ani slovo. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Mám koupenou francouzštinu pro samouky. Řekla bych, že se mi na ni už pár let práší, ale ani to není pravda - je zastrčená vzadu ve skříni a čeká tam na někoho důslednějšího :)

    Zápisky třicítky

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.