Vykulená cestovatelka se raduje: Filánže stačily!

Čtvrtého července letošního roku jsem poprvé v životě letěla letadlem. Všem mimo rodinu to připadalo strašně zvláštní. Divily se dokonce i děti ve škole! Zatímco ony si vesele létají každé prázdniny, já jsem měla z letadla velký respekt. Bylo mi ovšem jasné, že ke splnění dávného snu, tedy výletu do Finska, bude lepší překonat obavy. Přežít dvě hodiny ve strachu je přece jenom o něco jednodušší než přežívat kdo ví kolik hodin v autobuse. Letenky jsem pro jistotu koupila rychle bez zbytečného uvažování. Zděšení, co jsem to provedla, přišlo až s e-mailem o zaplacení. Nebylo cesty zpět...

Víte, co je filánž, ne?



Generálka ve vrtulníku 

Čtrnáct dní před letem do Helsinek se mi naskytla příležitost vyhlídkového letu vrtulníkem nad Frýdkem-Místkem.

Vyhlídkový let vrtulníkem
Jo, chcu," potvrdila jsem. Zabila jsem tím dvě mouchy jednou ranou; podívala jsem se na město z nezvyklé perspektivy a zároveň jsem si zkusila, jaké je odlepit se ze země. 

Před nástupem jsem byla dost nervózní, ale nezbývalo, než nastoupit. Pilot se zeptal, jestli jsme připraveni... a vzlétl. Uši zaléhaly, musela jsem polykat o sto šest. Žaludek se cítil jako ve výtahu. Nic horšího se samozřejmě nestalo. Naopak, bylo to super.
Jééé, já letím," rozplývala jsem se. 

Když jsme byli zpátky na zemi, prohlásila jsem:
Zvládla jsem vrtulník, zvládnu letadlo." 
Letadlo je ale úplně jiné!" vyvrátil mi teorii taťka. Tím mě zase úplně rozhodil. 


Pomocník Kinedryl 

Vezměte si žvýkačky, ať vás nebolí uši," nabádalo mě jedno dítě. Zajímavý tip, říkala jsem si a vzpomínala na cestování severní Itálií. Ke konci dovolené jsem chytila angínu. V kombinaci s rychlými změnami nadmořské výšky při jízdě autobusem mi opravdu dávala zabrat. Byly by mi tehdy žvýkačky nápomocné? 
Když vám bude špatně, tak tam je pytlík," upozornilo mě jiné dítě. No bezva! Přesně toho jsem se obávala. Pro někoho by to možná byla dobrá zpráva, pro mne, praštěného emetofobika, to byl další důvod se stresovat. 
Letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek," uklidňoval mě známý. To je sice fajn informace, ale vy moc dobře víte, že jsem se pádu letadla vůbec neobávala. Nebo alespoň méně než... jo, té nevolnosti. 

Naštěstí existuje šikovný pomocník Kinedryl. Dokáže zdrogovat natolik, že mi je všechno jedno. 



Letištní procesy

Mohli jsme si vzít dvě příruční zavazadla. Jedno do 8 kg, druhé, menší, do 2 kg.

Očekávání: To bude v pohodě!
Realita: Musela jsem vyhodit náhradní boty a knížku si vzít jenom jednu. Nechápu, kde jsem tu váhu nabrala. 

Letiště je obrovské a plné lidí, vlasy hrůzou vstávaly. Byla jsem tak nesamostatná, že jsem si dokonce nechala ukázat, jak projít s letenkou turniketem. Úplná blbost, ale vůbec jsem v tu chvíli neměla náladu zkoušet, kterou stranou mám ten kus papíru přiložit ke skeneru... 

Bezpečnostní kontrola byla teprve lahůdka. 

Kosmetika v letadle: V příručním zavazadle může být maximálně jeden litr tekutin, rozdělený do nejvýše 100 ml lahviček. Všechny se pak mají uložit do průhledného pytlíku. Nakoupila jsem v DM pidi baleníčka Baley, v šuplíku jsem vyštrachala uzavíratelný sáček na školní pomůcky

Kosmetický balíček se má spolu s elektronikou a kovovými předměty vyložit do misky; kontrolou prochází odděleně od zavazadel. 

Teorie: Nic na tom není, všude jsou obrázky a lidé ochotní poradit.
Káva na letišti - zpříjemnění nervózního čekání
Realita: Stála jsem bezradně u pásu a div nebrečela.

Po kontrole zavazadel došla řada na kontrolu nás. Z nesmyslných důvodů jsem se bála, že budu pípat. Co kdyby třeba vadil zip na kalhotách? 
No tak by tě prohmatali, na tom přece nic není, jestli máš čisté svědomí a nesnažíš se propašovat zbraň, nic horšího se ti nestane," popadáte se za hlavu. Teď to vidím stejně, ale říkejte to někomu kdo neví, jak se jmenuje.

Světe div se, stáli jsme na druhou stranu".
Nemuseli jsme tak spěchat..." vyčítali jsme si. Pro jistotu jsme totiž dorazili dvě hodiny před odletem.
Dáme si někde kávu a dortík." Podle tamějších cen se tento nápad zdál mírně ujetý. Dortíků za sto dvacet korun jsme se vzdali úplně, kávu jsme si koupili jednu na půl. Obrovské Americano za osmdesát korun není zase tak zlá volba. Vlastně velice chutná. Káva byla obrovská, takže jsme oba měli dost. 


Já věřím, že poletím... 

Letadlo se dalo do pohybu. Byla jsem napjatá, ani nevím, jestli více ze zvědavosti nebo ze strachu. Popojížděli jsme a zastavovali, trvalo to dlouho. Div jsem si nerozkousala nehty. Chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou.

Naše zpáteční letadlo 
Pak se letadlo najednou rozjelo rychle, ještě rychleji... a šup, byli jsme ve vzduchu. Žaludek opět jako ve výtahu,  uši zalehlé. Nic víc. To je jako všechno? Ulevilo se mi, zároveň jsem však byla zklamaná. Čekala jsem víc.

Budeme se dívat na náš dům!" těšila jsem se, i když jsem tomu popravdě moc nevěřila. Možná víte, že bydlíme pod letadlovou dálnicí", každou chvilku nám nad hlavou něco hučí. Tentokrát jsem hučela já! Nejdřív jsem poznala holešovický most, pak šílenou králikárnu na našem sídlišti a nakonec i náš dům. Byla to náhoda, kdybychom seděli na opačné straně, ani bych nepoznala, kde jsme.

Víčka těžkla, hlava padala. Kinedryl začal pracovat v plné síle. S pocitem, že se mi protahují prsty, jsem zavřela oči. Netrvalo dlouho a spala jsem. Probrala jsem se šokem z divokého snu. Kinedryl je kvalitní materiál.

Přistávání bylo o něco zábavnější než vzlétání, pocítila jsem ho víc. I tak to byla naprostá pohodička.
Kdy zase někam poletíme?" zeptala jsem se, sotva jsme stáli na zemi. Létaní se mi zalíbilo.



Z letadla se stal nový oblíbený dopravní prostředek... 

Natolik, že jsem se dívala na letenky z Prahy do Mošnova. Krátce po přistání jsem měla přejíždět celou ČR. Přišlo mi šílené, že to má trvat čtyři hodiny, dvakrát déle než let z Finska. Nejlevnější let byl ale za dva tisíce. Ano, správně, rozmyslela jsem si to, vyhrál Regiojet.


A co vy, jaký máte vztah k letadlům?

Kája



Komentáře

  1. Tak zhruba týden před tebou taktéž premiéra, určitě o tom budu psát. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsem ještě neletěla. Určitě budu taky hrozně nervózní :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ja som šla prvýkrát z Viedne do Osla a následne z Osla do menšieho mestečka, ktorého názov mi akurát vypadol. To boli nervy, dodnes netuším, ako bolo možné, že som sa v tom Osle nestratila, asi tým, že som poctivo čakala pred správnym gatom skoro štyri hodiny a išla som iba na wc. Ja som sa ani nebála tak lietania samotného, ale tých procedúr a hlavne, že sa stratím a svojou lámavou angličtinou sa už nikdy nenájdem.
    Ale zároveň sa z toho stala láska na prvý let, aj keď som pomaly 10 rokov už neletela :-(

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.