pondělí 2. července 2018

Známky vs. slovní hodnocení

Známkování je obecně dost kritizováno. Přátelštější alternativou je slovní hodnocení. To děti nijak nenálepkuje a více se zaměřuje na jejich rozvoj. Že by ale bylo ideální, opravdu nemůžu tvrdit. Po roce v systému slovního hodnocení mám jasno: Přikláním se ke klasickým známkám. Chcete vědět proč?


známky, klasifikace, slovní hodnocení


Výhody slovního hodnocení

Nepopírám, že slovní hodnocení nese řadu výhod. V jistém ohledu je lepší i pro učitele. Nikdy jsem nemusela být zlá a rozdávat špatné známky. Pod příšerný diktát jsem napsala jen počet chyb a vzkaz typu: ,,Milý Pepíčku, měl by sis procvičit tvrdé a měkké souhlásky."  Žádné trojky, čtyřky nebo dokonce pětky. 

Výhody pro děti jsou zřejmě všeobecně známy: vyhnou se nálepkám šprt, jedničkář, trojkář či hlupák. Slovní hodnocení lze vždy vytvořit tak, aby bylo motivující, na rozdíl od čtyřky, která dokáže akorát tak naštvat. Kromě motivace dokáže slovní hodnocení jasně ukázat, co dítěti nejde a na čem má pracovat, takže si rodiče mohou udělat přesnější obrázek

Vysvědčení je pak dlouhá slohová práce klidně na tři stránky. Je na něm co zkoumat, je mnohem zajímavější než papír s pouhými čísly. Na první pohled se nedá říct, kdo dopadl lépe a kdo hůře, takže žák nemusí být smutný, že dopadl mnohem hůř než ostatní. 



Nevýhody slovního hodnocení - z objektivního hlediska

K čemu se přikláním, jsem vám sdělila už na začátku, přesto však vezmu nevýhody slovního hodnocení nejdřív objektivně
  • Více práce pro učitelé 
  • Složitější orientace v hodnocení pro děti i rodiče 
  • Nevhodné pro ty, kterým jde především o co nejlepší výkon (nejdou sbírat jedničky) 
  • Obtížnější srovnávání s vrstevníky (neustálé srovnávání sice škodí, na druhou stranu je ale fajn vědět, na čem dítě je)
  • I ve slovním hodnocení se dá nálepkovat
Dovolte mi, abych poslední bod trochu rozvedla. Možná netušíte, že existují pro slovní hodnocení určité předepsané fráze, které by měly zaznít. Popisuje to několik tabulek. Celým návodem vás nebudu zatěžovat. Pro představu uvedu slova, která celkově hodnotí, jak si žák osvojil látku předepsanou ŠVP (školním vzdělávacím programem)
  • 1 - výborný: ovládá bezpečně 
  • 2 - chvalitebný: ovládá
  • 3 - dobrý: v podstatě ovládá
  • 4 - dostatečný: ovládá se značnými mezerami
  • 5 - nedostatečný: neovládá 
Ve slovním hodnocení se dá kromě celkového prospěchu hodnotit také spoustu dalších záležitostí, třeba úroveň myšlení či vyjadřování nebo píle. Fráze jsou předepsány pro všechny ohledy. V jednom hodnocení lze obsáhnout různé stupně, tzn. látku sice může ovládat se značnými mezerami, ale pilný může být jako včelička na jedničku nebo dvojku. 

Co tím vším chci říct? Pokud se někdo hodnocením více zabývá, najde v něm známky... takže je to ve výsledku celé k ničemu. 



Nevýhody slovního hodnocení - můj vlastní názor 

Je to na prd. Jsem pro, aby se písemné hodnocení přidávalo v průběhu roku k testům. Čtvrtletní a především pololetní klasifikaci bych ale nechala na starých známých číslech. 

Nemám ponětí o tom, jak to vnímají rodiče. Mně samotné připadá písemné hodnocení jako znevažování situace. Jak napsat vysvědčení, aby nevyznělo zle, ale při tom vystihlo situaci? Není to žádná sranda. Ať se snažím, jak se snažím, stále mi připadá, že slovy mažu rodičům med kolem pusy. Vždyť se na to podívejte, kdybych chtěla někomu dát čtyřku, stále bych psala, že učivo ovládá, ač se značnými mezerami. Hm...



Známky jsou dobré, jen se špatně chápou

Je to tak! Určitě si to sami pamatujete. Dostali jste špatnou známku z písemky, ale nebylo to proto, že byste byli tak blbí. Jen jste se na to zrovna nestačili podívat. Nebo byl blbý učitel, že? :) Lidstvo by mělo na obyčejnou klasifikaci změnit pohled. Nebrat známky jako důvod k trestu, nýbrž jako důvod se učivu více věnovat. V ideálním světě by přece všichni všechno uměli a měli by jedničky. 

O špatných známkách a nesmyslných trestech za ně jsem se rozepsala loni v článku Když dostaneš pětku, budu se za tebe stydět. Určitě si ho přečtěte. Myslím si, že má dnešní slova dokonale doplňuje. 



Je to jako s ,,bojovými" plemeny. Známky za nic nemůžou, zločince z nich dělají lidi. 
Jak to vidíte vy?


Kája





11 komentářů:

  1. Plně s tebou souhlasím.
    Slovní hodnocení by mělo být doplňkové a mělo by spíš konkretizovat to, v čem přesně by se měl žák rozvíjet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, kombinace toho i toho by byla nejlepší.

      Vymazat
  2. Na slovní "hodnocení" zvysoka kašlu.
    Kdo má číst slohové práce učitelek?
    A kdo je má dešifrovat?
    Jasná známka je to, co normální rodiče normálních dětí potřebují.
    Kompromisem by mohlo být určení pořadí: sedmý z třiceti, nebo devatenáctý z dvaatřiceti... to se dá ještě akceptovat. Ale nějaké slohové práce? FUJ!
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Kájo,
    slovo "učitel" se takhle neskloňuje.
    Věřím ale, že jde o překlep a v reálu se ti to nestalo.
    :D
    ----------
    Osobně jsem na tyhlety věci trochu změnila názor před nějakou dobou a nedokážu popsat duševní pochod, který mě přivedl k tomu, že bych byla radši za slovní hodnocení. Fakt nejsem zastáncem takovýho toho "učitelé jsou zkostnatělí a moje dítě je nepochopený génius, který potřebuje zvláštní přístup", ale zkrátka si myslím, že známkování je jen pos.aná soutěž. Většina mý sebenedůvěry pramení z toho, že jsem odmala k někomu přirovnávaná. V předškolním věku k příbuzným, tam jsem naštěstí dlouho skórovala, i ty blbý vlasy jsem musela mít hezčí. No a ve škole k nadanějším spolužačkám. Z toho důvodu jsem se od puberty chovala výstředně, protože jsem z tohohle chtěla nějak "vypadnout". Nevím, jak tomu je dneska a neříkám, že to děláš zrovna ty, ale celej tenhle známkovací systém spěje k tomu, aby se pozvedávali ti univerzálně nadaní nebo schopní šprtání. No a každý rodič přece chce, aby jeho děti prospívaly, tak se ptá, proč jeho dítě nemá jedničky. Zatímco když si přečte, že Pepíček sice moc neovládá zlomky, ale perfektně mu jde geometrie, tak přesně vyčteš, kde je a kde není problém. To ze známky nevyčteš, stejně jako z jedničky nevyčteš, jestli je Maruška dříč, nebo génius. Protože to není totéž. Nemělo by to být hodnocený stejně. Proto jsou pro mě číselný známky absolutně nicneříkající. Osobně doufám v to, že budu moct své děti na prvním stupni učit sama, protože nechci, aby je specifikovalo číslo. Ještě dneska si vybavuju, jak se zacházelo třeba se čtverkařema. Ti lidi byli třeba troubové, ale určitě měli nějaký talent, na který ale všichni kašlali, natož aby ho hledali, protože čtverkaři byli automaticky považovaní za adepty na zvláštní školu. A nedej bože, kdyby se některý z nich chtěl hlásit na střední s maturitou nebo třeba gympl (a co když na to měli?!). Ačkoli naprosto chápu tvé výhrady jako učitele, protože vypisovat sloh za každého žáka je fakt, fakt pakárna, myslím si, že slovní hodnocení má jako krok do budoucna cenu. Možná se najde způsob, jak jej zjednodušit pro učitele.

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem taky spíš za známky, hlavně na vysvědčení. Pamatuju si, že na konci devítky se najednou muselo k vysvědčení psát i slovní ohodnocení, takže jsme každej dostal ještě papír s pár větama. A nějak z toho nikdo nebyl moudrej, když to nebyl vyloženě problémovej žák nebo někdo kdo sotva prolez/neprolez, tak to bylo většinou identický, a rodiče na to stejně koukali jako "no...a co s tím?" A teď mi ukazoval bratranec slovní hodnocení jeho maturitního slohu a pak i sestřenice a taky jsem z toho jaksi nebyla moc moudrá. U ní to dokonce dopadlo tak, že po přečtení slovního hodnocení se ten sloh zdál jako naprosto příšernej propadák, ale přitom nakonec v kategorii nadprůměr. Takže...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, známky mají hodně co do sebe.
      Jak říkám, jsem pro kombinaci.

      Vymazat
  5. Zkušenost mám pouze se známkami a přišly mi jako nemotivující nuda a vlastně i nulová zpětná vazba - jako je hezké, že po součtu bodů vyleze 1, 2, 3... ale, sakra, co z toho a co s tím dál? Nad špatnou člověk akorát tak pokrčí rameny a je rád, že je to za ním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doporučuji článek Když dostaneš pětku, budu se za tebe stydět. Píšu tam o svědomí a pilném studiu. Ber to jako odpověď na tvůj komentář a na ,,pokrčení rameny"...

      Vymazat
  6. No, máš pravdu, že psaní těch hodnocení je asi opravdu pracné a jak jsi psala, taky mi to přijde jako "mazání medu kolem pusy". Jsem rád, že jsem si tento článek přečetl. Dlouho jsem totiž žil právě v tom, že slovní hodnocení je to nejlepší, co by se ve školství mohlo uplatnit. Neříkám, že to je špatné, ale nakonec..."ať je cidelne známkování!" ☺️

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.