pondělí 27. srpna 2018

Česká turistka se zranila pod ferratou - Kája ve Švýcarsku II

Z minulého článku víte, že jsem byla na dovolené ve Švýcarsku, konkrétně v malebném Braunwaldu, kde se nepoužívají auta. Vesnice je vystavěná na kopci, takže i obyčejná cesta do obchodu a zpátky je výborný trénink kondice. Na dnešek jsem vám slíbila pár podrobností o výletech. Prozradím také, jak si dovolenou užila naše pětiměsíční šeltie Eliška. Co myslíte, nebylo to na ni příliš náročné?




Shetlandský ovčák se bojí oveček


Eliška si dovolenou užívala o sto šest. Moje dvě obavy, jak to zvládne, byly úplně zbytečné:
  • Jak zvládne dlouhou cestu autem? 
  • Jak bude zvládat náročné výlety? (Náročné v rámci možností, samozřejmě jsme je plánovali přizpůsobovat!!!

S jízdou nebyl vůbec žádný problém. Ela je přizpůsobivý tvor. Nedávno jsem psala, že úplně v pohodě zvládá cestování vlakem. V autě to bylo ještě lepší: nemusela být v tašce, takže se mohla rozvalovat, pravidelně jsme zastavovali a všichni jsme seděli a byli v klidu, což je oproti RJ, kde pořád otravuje stevard, taky velké plus. 

Většinu cesty jsme o ní ani nevěděli, spala. Občas se dívala z okna nebo kousala kost. 


A co výlety? V horších úsecích, tzn. na prudkých svazích, jsme ji samozřejmě nosili. Jinak statečně šlapala. Když zrovna nebyla na vodítku, utíkala sem a tam, přidávala si další a další kilometry. Odmítala si dát přestávku. Zatímco my lidi jsme seděli a svačili, ona jen tak pro radost běhala kolečka.

Jeden výlet ji dal trochu zabrat, ke konci dávala jasně najevo, že se chce nést. Jakmile se ale přiblížil kolega pes Hund, okamžitě na únavu a bolavé nohy zapomněla. 


Apartmán pojala za svůj, stejně tak ponožky všech účastníků zájezdu. S každým se kamarádila a všude byla středem pozornosti. 

Její nejoblíbenější činnost bylo štěkání na ovce a krávy. Nejdřív se však s nimi musela seznámit. První den se jich bála. Šeltie, shetlandský ovčák měl strach s oveček! Slečinka z města se nezapře.









Konečně jsem viděla Kapellbrücke


Kdysi dávno, když jsme byli ještě mladí a probírali jsme učebnice němčiny pro úplné začátečníky, učili jsme se o Švýcarsku a o městě Luzern. Jeho největším lákadlem turistů je starý dřevěný most Kapellbrücke. Postavili ho už v roce 1333. Na fotkách mi připadal úžasný.

Proto jsem měla velkou radost, když se rozhodlo, že zajedeme do Luzernu.
Bohužel jsme z domu vyráželi docela pozdě, takže jsme v Luzernu nepobyli tak dlouho, jak bych si představovala. Stěžovat si ale nemusím,  most a kafe jsem naštěstí stihla.




Dva obyčejné výšlapy a jedno dobrodružství 


První den jsme vyrazili na procházku k malému jezírku.

Druhý den jsme se škrábali do šíleného kopce. Kdyby většina trasy nesměřovala dolů, vlastně by to nebyl až tak drastický výstup. Hora nás nezapomněla za námahu odměnit nádherným výhledem.

Třetí den jsme byli v Luzernu.

A čtvrtý, poslední den? Svěřili jsme Elišku do péče kamarádům a vyrazili na ferratu.

Víte všichni, o co jde? V češtině existuje také název zajištěná cesta, což ale vůbec nezní zajímavě, takže se často po vzoru italštiny (Via Ferrata) říká jednoduše ferrata. V němčině existuje nádherný výraz Klettersteig. 

Ferrata vede místy, kam by vás v životě nenapadlo jít. Pravděpodobně by to nenapadlo ani kamzíka. S pomocí ocelového lana, železných stupínků a horolezecké výbavy se škrábete po skále někam nahoru, kde obvykle bývá mlha a nic nevidíte. Paráda, že?

Zní to tak příšerně, že jsem musela kývnout.

Posuňme se trochu v čase. O výšlapu ke skále a půjčování výbavy si určitě povídat nemusíme.

Ferrata byla zpočátku úplně v pohodě, bavila mě. Občas jsem trochu zaváhala, kam dát nohu, kde se chytit, ale šlo mi to dobře. Krizové okamžiky jsem měla dva. Jeden, když jsem se bouchla do hlavy. Samozřejmě jsem měla přilbu, takže se mi nic nestalo, ale náraz jsem ucítila. Na pár sekund mi navodil pocit, že jsem úplně nemožná.

Druhý krizový okamžik přišel v nejnáročnějším místě. Muž mi musel radit, jak pokračovat, jinak bych tam asi trčela ještě dnes. Stála jsem jen na dvou nenápadných železných kůlech, nohy jsem měla celkem daleko od sebe a pode mnou byla obrovská díra. Hnaly se mi slzy do očí. Jenomže kdybych brečela, jen bych si škodila. Nějak jsem to překousla, sebrala všechnu sílu a jakýmsi způsobem jsem se vyškrábala nahoru.

Na ferratě jsem zjistila, že mám mnohem silnější nohy, než jsem si vůbec dokázala představit. Kolikrát jsem jen tak zkusila nějaký pohyb, aniž bych věřila, že vyjde, a on vyšel úplně bez problému.

Ferrata byl prostě super zážitek. Jestli nejsi úplný lenoch, chceš vyzkoušet, co v tobě je a také trochu potrénovat psychiku, jdi do toho.



 A co ta zraněná turistka? 

20. 8. se mohlo v novinách psát: Česká turistka se zranila pod ferratou
Mohlo se to psát. Naštěstí jsem spadla šikovně a způsobila si jenom krátkou bolest. 

To máte tak. Úspěšně jsem zdolala ferratu, postavila jsem se na pevnou zem... a po pár metrech chůze sebou majzla. Jestli umřu na následky nějakého úrazu, pak se to jistě stane na nově opraveném městském chodníku. 



Jezdíte na dovolenou se psem? Chodíte na ferratu?
Kája




Švýcarsko 2018 




Kam dál:




2 komentáře:

  1. Pejska necháváme během dovolených doma, cestování autem se jí moc nelíbí. :D Jinak máte skvělého pejska, že to tak hezky zvládal, ale tu ferratu si u sebe neumím absolutně představit. Stačí, když se vyškrábu do nějakého menšího kopce a pak nevím, jak slézt dolů. Obdivuju tě. :D

    L e n k a

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to, že jste si to moc užili :). Fotky jsou nádherné <3!
    Ty jo, to jsi odvážná. Připomnělo mi to film Jak dostat tatínka do polepšovny :D, jak tam lezli na tu skálu :). Já bych určitě začala panikařit. Jé je, dělá se mi husí kůže:D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.