pondělí 3. září 2018

Cesta za novou prací

Na jaře jsem si hledala novou práci. Absolvovala jsem dlouhé hodiny nad inzeráty, šperkováním životopisu a rozesíláním e-mailů. Dostala jsem se na dva pohovory. Kdybych nebyla přehnaně aktivní, stačil by mi jeden. Kde jsem k práci přišla? Věřte nevěřte, pomohl mi Facebook. Povyprávím vám to všechno postupně, ano?


prague


Proč odcházíte ze zaměstnání? 


Bylo mi jasné, že tato typická pohovorová otázka určitě zazní. Měla jsem připravenou jednoduchou odpověď: Nevyhovuje mi systém, jakým se tam vyučuje.

I když to nebylo přesně to, co mě hnalo pryč, úplně jsem nelhala. Učila jsem na soukromé škole s trochu odlišným přístupem ke vzdělávání. Daleko sympatičtější je mi způsob, jakým se učí na státních školách, přestože je často velmi kritizován.
Kdybyste o té škole chtěli vědět víc, ozvěte se mi do e-mailu


Hodně lidí se divilo a dodnes diví tomu, že jsem přecházela ze soukromé školy na státní. Bohužel mám se soukromou školou špatné zkušenosti, což si většinou nikdo neumí představit. Naopak: Většina lidí si myslí, že jsou všechny soukromé školy úžasné a luxusní, a že jsou v nich super podmínky pro žáky i pro zaměstnance. Věřím, že takové školy opravdu existují,osobně jsem však takovou nezažila.

Co se týče peněz, paradoxně si na státní škole polepším. Přitom budu mít méně práce - místo 27 vyučovacích hodin týdně jen krásných 22. Plat a hromadu práce byl ale nějak překousla, kdybych byla jinak spokojená. 

Na končí školního roku jsem tady naznačila, že jsem spokojená rozhodně nebyla
V průběhu roku jsem to moc najevo nedávala, ale opravdu jsem občas dost trpěla. Obzvlášť v dubnu a květnu se mi děly hrozné věci. Milí zlatí, možná je ode mne nerozumné, že to tady píšu, ale vzhledem k tomu, že mi zítra končí pracovní poměr a že tady nikoho ani nic konkrétně nejmenuji, si to dovolím: přeji vám, abyste nikdy nenarazili na takového zaměstnavatele, na kterého jsem narazila já.

Nechci to nijak extra rozmazávat. Když mi někdo říká, že se přece nadává na každé zaměstnání, argumentuji smutným faktem: Přišlo nás devět nových - celkově nás bylo cca 18. Zůstává tam jenom jedna. Většina z nás odešla v průběhu roku. Odešly také tři další kolegyně, které nastupovaly o rok dříve než my. Dvě kolegyně nastoupily uprostřed školního roku a během dvou měsíců raději utíkaly pryč.

Výpověď byla nezbytná. Dala jsem ji v dubnu. Být dva měsíce bez peněz a v evidenci uchazečů o zaměstnání bylo milejší, než být v onom pekle zaměstnaná i přes léto. Nejspíš bych si vůbec neodpočinula.



Nikdo mě nechce! 


Strávila jsem skutečně hodně času projížděním inzerátů, vyplňováním profilu na Linkedinu, rozesíláním e-mailů i do škol, kde neměli vypsaný žádný inzerát. Přišla mi všeho všudy jedna odpověď. Ze školy, která se nachází na úplně opačném konci Prahy.

Vydala jsem se tam na pohovor, i když mi všichni říkali, že je to zbytečně daleko.  Neposlouchala jsem je. Málem jsem tu práci vzala. Byl teprve duben, ale už jsem se klepala strachy, že budu muset za kasu...

(V červnu jsem se kvůli tomu popadala za hlavu. Každý den mi přišlo mailem několik upozornění na různé pracovní nabídky pro heslo "učitel na 1. stupni".)



Z nervozity jsem udělala jsem něco, co jsem považovala za zoufalé řešení. Napsala jsem dotaz do FB skupiny Jdi pracovat v pedagogických oborech. Nečekala jsem úspěch. Učinila jsem tak spíše pro dobrý pocit z toho, že jsem se opravdu snažila a pro získání nové práce udělala první poslední.

Nestačila jsem se divit, když pod mým příspěvkem v krátkém čase naskákalo několik odpovědí. K tomu jsem měla několik dalších tipů a návrhů ve zprávách. Ozvala jsem se pouze jednomu řediteli. Tomu, který má školu nejblíže domovu. Zbytek jsem hodlala obepsat až další den. Bylo už docela dost hodin a chtělo se mi spát.

Dřív, než jsem další den stačila napsat jediné slovo, jsem dostala odpověď.
Domluvila jsem si termín...
Přišla jsem na sjednaný pohovor...
A bylo.

V prvním květnovém týdnu jsem podepisovala smlouvu.

Co z toho plyne? Nepodceňujte sílu Facebooku.
A nestresujte.



Jaké jsou první dojmy? 


Do práce jsem nastoupila 28. 8. Večer jsem se radovala: Už teď mi vydrželo nadšení o celý den déle než loni! No vážně. V původní práci jsem hned první den pochopila, že je něco špatně. 

V nové práci jsem ještě neviděla nikoho na nikoho křičet. I když je to obrovská škola, nepanují tam ani zdaleka tak velké zmatky. Mám svůj vlastní stůl! A tak dále, a tak dál. Je mi jasné, že se ještě něco objeví. Moc dobře ovšem vím, že tak hrozné jako předtím, to rozhodně nebude...

Za týden vám povyprávím první dojmy z velké třídy. Přijďte. 




Jaké máte zkušenosti se zaměstnavatelem vy? 





Kam dál:




Aktuální články: 




6 komentářů:

  1. Kájo, je to tak, jak říkáš a myslím, že se to mezi učiteli i docela ví. V soukromém školství jsi pro zaměstnavatele jenom hadr, peníze bývají strašné. Čest vyjímkám, ale mnoho jich není.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že tomu tak všude není.
      Ale už mě asi na soukromou nikdo nedostane... :D

      Vymazat
  2. Je super, že ti vyšla nová práce. :) Taky jsem pár dobrých inzerátů na práce našla přes Facebook, ale bohužel mi nic z toho nevyšlo. A brigády, na kterých jsem byla, tak jsem měla kolikrát dost nepříjemného zaměstnavatele. Moje zkušenosti jsou zatím bohužel celkem špatné, ale věřím, že jednou se to "ono" najde. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji k nové práci, ať jsi v ní spokojená a obohacuje nejen žáky, ale i tebe. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.