pátek 21. září 2018

Utrpení a radosti na Teplicko-adršpašské třiatřicítce

O víkendu jsme vyrazili na "menší" procházku: Už podruhé jsme se zúčastnili Teplicko-adršpašské třiatřicítký. TA 33 je pochod v oblasti Teplických a Adršpašských skal. Trasa začíná i končí v Teplicích nad Metují. Letošní ročník byl v pořadí 29. Na výběr bylo ze čtyř různých pěších a tří cyklistických tras. Děti mohly navštívit pohádkový les a plnit různé úkoly. Loni jsme poctivě šlapali 33 km, letos jsme si kvůli Elišky dali kratší, 25 km trasu.



Pixabay.com, já jsem nějak zapomněla fotit...


Utrpení č. 1 

Dlouhou dobu před akcí jsme počítali s tím, že si půjčíme auto. Dopravit se do Teplic nad Metují není zrovna pohoda. Muž si to potom ale nějak rozmyslel  - vlak vycházel levněji a jen o něco málo pomaleji. Jak neuvážené rozhodnutí! Dva dny před odjezdem jsme zjistili, že nás čekají dvě výluky. Co z toho plyne? Místo dvěma vlaky jsme jeli třemi vlaky a dvěma autobusy... Příště nad ničím nepřemýšlíme a jedeme autem! 


Utrpení č. 2 

Další nepříjemností výletu bylo moje nachlazení. Už v pátek mě bolelo v krku a měla jsem trochu rýmu. Když jsem se v sobotu probudila, vůbec se mi nechtělo z postele. Představte si, že jsem vstávala až před osmou! Pro mne opravdu nezvyklé. Naštěstí jsme nocovali v penzionu kousek od startu, takže jsem si to mohla dovolit. 


Utrpení č. 3 

Nahlásili jsme svá jména, přebrali oplatky a list na razítka, která jsme měli cestou sbírat. Zbývala už jen trička. Proč je nikde nemohou najít? Po dlouhém a dlouhém pátrání se ukázalo, že se s námi při tisku jaksi nepočítalo. Pravděpodobně jsme si to zavinili pozdní platbou. Ach jo. Nějaká trička jsme dostali, pravda, ale jsou to spíše takové noční košile.



Utrpení č. 4

Z postele jsem se sice vykopala, že by mi však bylo dobře, se nedá mluvit ani v nejmenším. Šli jsme teprve první nebo druhý kilometr, když jsem poprvé prohlásila, že se těším do postele. Představa, kolik toho mám ujít, byla opravdu strašná.  


Utrpení č. 5 

Po vzoru loňské trasy jsem čekala, že půjdeme skálami. Dlouhé předlouhé kilometry jsme je jenom obcházeli... 


Utrpení č. 6 

Když jsem si ve veřejné jídelně v Adršpachu objednávala oběd, nějak mi nedošlo, že jsou boloňské špagety s masem. Špagety jsou pro mne synonymem špaget s paprikou, bazalkou a sýrem utopených ve velkém množství rajské omáčky. A tak jsem svůj oběd přebírala jako popelka. Naštěstí to šlo docela dobře.  


Utrpení č. 7 - VELKÉ

Konečně jsme dorazili na pokoj! Můžu si udělat čaj, osprchovat se a vlézt do postele... Počítala jsem s tím, že z postele ještě vylezu, vytáhnu notebook a budu psát, měla jsem rozdělané nějaké zakázky. Místo toho jsem napůl spala, klepala jsem se zimou a neskutečně trpěla. Tělo se mi horečkou mstilo za to, jak jsem mu dala zabrat. 


Zní to jako strašný výlet... 







Radost č. 1 

Majitelé penzionu, ve kterém jsme bydleli, mají pejska Fíka. Eliška se měla s kým kamarádit. 


Radost č. 2 

Hned na prvním kontrolním bodě měli teplý čaj. Sice byl slabý, skoro nijak nechutnal, ale byl teplý, což mi dost pomohlo. 


Radost č. 3 

Ve veřejné jídelně v Adršpachu jsem sice nevyhrála výběrem jídla, na druhou stranu tam byl klid a docela přijatelné ceny. Většina lidí se cpala o kousek dál ve fast foodech. Vlastně jsme to s mužem vyhráli. Navíc jsem mi tam udělali čaj do obrovského hrnku. Čaje nikdy není dost, obzvlášť v době bacilové invaze.


Radost č. 4 

Adršpašské skály jsme obešli obloukem, po mnoha a mnoha kilometrech naštěstí přišly skály Teplické. Jsou také nádherné! Úzké cestičky mezi vysokými skálami tvoří velmi zajímavé prostředí. Musím přiznat, že jsem tam zapomněla na nemoc. Užívala jsem si o sto šest. 


Radost č. 5 

Zpátky jsme jeli přes Pardubice. Udělali jsme si tam skoro dvou hodinovou pauzu. Díky tomu jsem se podívala do nového města.


Radost č. 6 

V Pardubicích jsme objevili italskou restauraci s venkovním posezením. Dali jsme si výborné jídlo a úžasnou domácí limonádu s mangem a ostružinami. 


Radost č. 7 - VELKÁ 

Celý víkend byla "rodina" pohromadě, celou sobotu jsme strávili v přírodě. To je dost velký důvod k radosti, co myslíte? 




Pravda, o utrpeních jsem se rozepsala trochu víc než o radostech. Stěžování mi jde mnohem lépe než vychvalování. Ve skutečnosti však mají radosti mnohem větší váhu. Věřte, že jsem si víkend užila, byť měl nedostatky. 

A to je podle mne důležité - hledat pozitiva, i když se věci zdají být negativními. Jak to vnímáte vy? Napište mi do komentářů svůj pohled. Nezapomeňte připsat, co jste dělali o víkendu a jestli jste někdy byli v Adršpašsko-teplických skalách. 

Kája





Kam dál: 




1 komentář:

  1. V Adršpašsko-teplických skalách jsem byla. Je to tam moc krásné a fotogenické :).
    Jsi bojovnice. Doufám, že už Ti je lépe.
    Já jsem v sobotu byla na biatlonu a jarmarku a v neděli na koních :))
    Přeji hezký nadcházející víkend

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.