pondělí 15. října 2018

Dobrou noc, Kájo

Určitě znáte pana Beana. Vybavujete si epizodu Good nigh, Mr. Bean? Dotyčný nemůže z různých důvodů spát. Sem tam vypadají mé noci dost podobně. Jakmile odstraním jeden rušivý element, ozve se druhý. Odstraním druhý, objeví se třetí. Pojďte se mnou strávit noc, zvu vás. (Samozřejmě tady v článku, eh.)




„Dobrou noc, miláčkové,“ popřeju svým dvěma postelovým společníkům, tedy muži a feně. Zavírám oči... Zase ta blbá lampa! zanadávám šeptem, vstanu a upravím závěs. Nepomohlo to. Znovu se zvedám, hledám v posteli klapky na oči. Nahmatám je až na nějaký pátý nebo šestý pokus. Do té doby nacházím jen samé psí hračky.

Ulehám potřetí, tentokrát konečně v absolutní tmě. Muž si mě přitáhne co nejblíž k sobě a během pár minut spí. Obvykle se choulím do klubíčka, nevím, co mě to teď popadlo. Pomalinku, abych muže nevyrušila, nohu rovnám Narážím do feny. Ta okamžitě vystřelí, hupne mi na hlavu, dá několik mokrých pus, poté to samé vyvede i muži. Znovu se ukládáme ke spánku. Doufám, že tentokrát už konečně zaberu.
Potřebovala bych natáhnout nohu, napadá mě.
„Nemáš šanci. Dneska budeš mít špatnou noc,“ křičí na mne škodolibě mozek.
„Nech toho, nebo mi to vnukneš a opravdu neusnu!“ snažím se ho krotit.
„Smůla! Už jsem ti to vnuknul!“ hádá se se mnou dál.

Snažím se nad ním vyzrát. Od mala mi s docela spolehlivou účinností pomáhají ovečky.
„Jedna ovečka, dvě ovečky, tři ovečky...“ kolem čísla 200 se začínám v počtech ztrácet. Po několika dalších zmatcích se vzdávám. Místo uklidňování mě spíše aktivují. Ještě chvíli a šla bych pro papír a tužku... No jo, ale jak jinak si pomoc? Mohla bych třeba přeříkávat jména spolužáků ze ZŠ. Už je dávno nemám v živé paměti, budu se muset hodně soustředit. Uspí mě to.

A skutečně! Skutečně jsem se uklidnila a začala pomalu usínat. Když tu najednou...
„Vrz vrz! Vrz vrz!“ ozývá se shora. Soused to zase rozjíždí. Kdy konečně udělá něco s tou příšernou postelí? Nedá se to poslouchat. Opatrně, abych neprobudila muže, se vysoukám z postele a jdu do vedlejšího pokoje hledat sluchátka. Zakopnu přitom o fenu. Ta vystřelí a chce se mazlit.

Sluchátka jsem naštěstí našla hned. Systém ukládání předmětů má svůj smysl. Mp3 přehrávač jsem také našla hned, bohužel se ukázal být vybitý. Škoda, mám na něm svůj dávno sestavený seznam k usínání. Společnost mi bude muset dělat mobil a Youtube.

Pouštím píseničku Tears of the dragon od pana Dickensona. Nohy se začínají hýbat v rytmu, rty napodobují text, v hlavě mi vznikají další melodické linky. Za normálních okolností bych si je i zpívala, muži by se to teď ale asi moc nelíbilo. Dávám šanci ještě Nightwish a Medows of heaven. Účinky jsou stejné.

Soused nahoře už má naštěstí po akci. Můžu zkusit usínat bez sluchátek. Vracím se ke jménům ze základky.

Podruhé za tuto noc pozvolna usínám. Když tu najednou... křeč! Lýtko se stáhlo příšernou bolestí, obličej se mi kroutí. Já blbá zase zapomněla spolknout po běhu hořčík! Ach jo. Zatínám zuby, dlaně svírám v pěsti a čekám, až křeč odezní. Pak se znovu zvedám a utíkám napravit svou zapomnětlivost.

Muž mě k sobě znovu přitiskl. Většinou jsem ráda, když to udělá. Ne však teď. Za prvé je mi jasné, že hned tak neusnu, tudíž ho budu rušit, za druhé... no jo, měla jsem si po tom hořčíku rovnou zajít na záchod. Snažím se močový měchýř neposlouchat. Marně. Přece jen musím zase z postele.

Po x. se ukládám a po x. doufám, že konečně sklidím úspěch. To je zase noc, říkám si. Budu o ní muset napsat nějaký článek, svitlo mi.



Usnout se mi podařilo, až když základní pilíře tohoto článku ležely na papíře.
Načmárala jsem je pod slabým svitem mobilního telefonu. Zbytek noci mě budil nesmyslný strach, že jsem na něco zapomněla nebo že zaspím. Od pěti jsem byla na nohou, na spánek ani pomyšlení. Alespoň jsem měla před prací dost času na čajování. Povzbuzení kofeinem jsem přece jen potřebovala víc než dost.

To byla ale sladká noc!




Kája


Kam dál:




Aktuální články: 





7 komentářů:

  1. Páni, takové strasti během jedné noci. Přiznávám, že i mně dělá někdy problém usnout: potřeba navštívit toaletu, jít se na pít (ne, neberu si pití k posteli), snažit se na nic nemyslet a tak. Někdy když si několikrát za den pustím jednu a tu samou písničku, hraje mi v hlavě až dlouho do noci a ne a ne přestat. Po té ještě najít v posteli najít pohodlnou pozici - to je také problém na delší dobu. Jelikož bydlíme v bytě a všichni jsou zrovna doma, což se stává dost často, nemám ten luxus ponocovat.

    Sousedé nad vámi asi museli mít pěkně divokou postelovou akci, že? :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy spím dobře. Někdy se to pokazí a pak už mám smůlu... :(
      Občas se dost rozdivočí. :D

      Vymazat
    2. Měli by být diskrétnější...

      Vymazat
    3. Třeba se chtějí pochlubit. :D

      Vymazat
    4. A naznačit, abyste se přidali. :'D

      Vymazat
  2. U vás jsou noci tedy krušné :D. To si pamatuji, když jsme měli křečky, že často a rádi ohryzávali v nočních hodinách klec.
    Já naštěstí se spánkem problém nemám a jsem za to ráda. Spánek je můj velký kámoš :D :).

    OdpovědětVymazat
  3. Tak toto je naozaj katastrofálna noc :-D Myslím, že pri toľkej aktivite ste sa s mužom zobudili nevyspato na veľmi podobnej úrovni. Jedine, že by mal veľmi tvrdý spánok :-D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.