sobota 20. října 2018

Jsem blogerka? + Zákulisí blogování

Za těch dlouhých jedenáct let, co jsem na blogosvětě, se mnohé změnilo. Zatímco dříve byl blog veřejný deníček, dnes nás moudré články poučují o tom, že psát o každodenním trablech mohou jen celebrity. Z blogování se stalo povolání, bloger je pak člověk, který jím zabývá. V létě jsem četla knihu Blog za milion. Zjistila hroznou věc. Všechno dělám špatně! 




Dovolte mi, abych dnešní článek zkombinovala s výzvou Zákulisí blogování. Frčela  zhruba před rokem. Otázky od té doby čekaly v konceptech.


Základem úspěšného blogování je prý uvědomit si, proč chci blogovat. Ehm. Uvědomila jsem si to?


Jak jsem začala psát blog?


Začala jsem dost žalostně.

Bez představy, do čeho vlastně jdu. Blog jsem si založila, protože ho měla spolužačka.
Bylo mi jedenáct a chtěla jsem být spisovatelka. Místo smysluplného psaní jsem ale brzy sklouzla k ujetému kopírování obrázků a vtipů.


O blogových počátcích jsem loni zveřejnila články. Rozepsala jsem se v nich mnohem více než zde. Nezapomeňte si je přečíst. 

Proč píšu?

Proč jím? Proč spím? Proč dýchám? Potřebuju to k životu. Včetně toho psaní.



Kromě otázky proč by měl bloger řešit také otázku co. Co chce psát, o čem se chce dělit se svými čtenáři? Téma blogu by mělo být pokud možno jednotné a konkrétní. Blog by měl čtenáři něco předat. Nic z toho se o mém blogu nedá tvrdit...


O čem píšu?

O všem, co se mě nějak týká. Nejčastěji o tom, co se mi (ne)povedlo, o výletech, o fenečce Elišce, pokusech o sport.



Abych pravdu řekla, blogy, které mají potenciál být známé a úspěšné, mě většinou příliš nezajímají. Když mě něco zajímá, okamžitě si potřebné informace vyhledám na internetu. Nečekám, až o nich někde vyjde článek. Je to jako s časopisem - proč bych odebírala Svět psů, když Google všechno řekne během pár vteřin? (s mým notebookem spíše během několik minut...)


Kdo je můj oblíbený autor?

Myšlen blogový či knižní?

Mám ráda knížky od Kundery, Dickense a Remarqua.
Na internetu se raduju, když napíše článek Markii Reed, OptiMystique, Teri Glint a další. Jsou to takové milé blogy ze života, nesou se v podobném duchu jako můj blog a jsou moc fajn. 


Jaká je moje oblíbená kniha?


Pan Kaplan má stále třídu rád, Na západní frontě klid, Život je jinde, Oliver Twist, 1984... jak dlouho ještě můžu pokračovat?



Blog by měl mít originální, snadno zapamatovatelný název a adresu. Dovolte, abych se zasmála. Můj blog se celou svou historii jmenuje po mně. První rok byl Kájinčin, pak se změnil na Kájin (jsem přece velká holka!). A adresa? Poslední rok hezká. Předtím jsem v ní měla slovo kajajaja. Kaja, Kajinka a další tvary mého jména byly na blog.cz obsazené.

Plánováním, tvořením, upravováním a propagováním článků by měl bloger zabít snad všechen svůj volný čas. Alespoň tak mi to připadá, když sem tam čtu nějaký recept na sto procentně úspěšný blog.



Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

To je různé. Samotné psaní mnoho času nezabere, snad půl hodiny. Připravit si podklady, obrázky a hlavně výsledně článek upravovat k dokonalosti, už je trochu náročnější. Navíc nikdy nedělám všechno najednou, některé články vznikají i tři nebo čtyři dny. Dejme tomu, že mi jeden článek zabere hodinu až dvě, je to ovšem jen odhad.



Ví moje rodina/známí, že píšu?

Ano. Když jsem blog založila, všem jsem to vykecala. Ti, se kterými jsem se seznámila později, si mě vygůglili. Naštěstí to tu skoro nečtou. Nebylo by mi to zrovna po chuti. 



Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?

Kafe na stole!


Nejlepší je prý napsat e-book, další e-book a hromadu e-booků, aby bylo na co lákat návštěvníky. E-booky údajně lidem předávají informace. Pár jsem si jich stáhla. U všech jsem si jen ťukala na čelo. Ty prázdné, opakující se žvásty mají být hodnotné informace? Asi bych byla schopná dát něco takového dohromady - předpokládám, že by mi to ani netrvalo dlouho. Smysl toho všeho mi ale nějak uniká...

Jestli někdy vyprodukuju něco jako e-book, bude to klasická kniha v elektronické podobě. Příběh, nikoliv "užitečné rady", které stejně nikomu ve skutečnosti nic nedají.



Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?

Jako malá jsem psala knížky neustále. :) Později jsem se pokoušela dostat i do nakladatelství. Byla jsem přesvědčená, že knihu určitě vydám! Uběhlo více než deset let a pořád nic. Momentálně mám jednu knihu rozepsanou, obávám se ale že ji nikdy nedokončím. Na druhou stranu - za poslední rok jsem se o dost posunula, psaním si vydělávám, takže... kdo ví.





Minulý týden jsem odhalila, že nejsem žena, dnes musím dodat, že vlastně nejsem ani žádná pořádná blogerka. A víte co? Nevadí mi to. Dnešní pojetí blogera/blogerky mi přijde ujeté, popularita těchto lidí nesmyslná a částečně neoprávněná.

Kája





Kam dál: 





Aktuální články: 





20 komentářů:

  1. Hele, nejlepší je být sám sebou. Tak alespoň narazíš na lidi, kteří se vracejí proto, jaká jsi, a ne kvůli jakémusi očekávání, že jim předáš to, po čem touží.
    Škoda jen, že nepatřím mezi tvé oblíbence :-/

    OdpovědětVymazat
  2. Taky si myslím, že je lepší, když je člověk sám sebou. Když člověk nedělá články o všem, ale třeba o něčem úzce souvisejícím se svým životem, tak třeba nemá tolik čtenářů, ale ti, které má, jsou podle mě hodnotnější než u těch, kteří píši jeden za druhým a o ničem.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. Jsem se svým blogem a se svými několika fanoušky spokojená. :)

      Vymazat
  3. Mě třeba celkem mrzí, že už se dneska blogy nevnímají tak jako dřív. Když se článek jen napsal, publikoval a nic dalšího se neřešilo. Teď je to samé SEO, propagace, marketing, rady, o čem psát a o čem nepsat. Nemám třeba vůbec nic proti kosmetickým blogům, ale nechápu, jak můžou být skoro nejvíc čtené a že má takovou návštěvnost článek o tom, jak se nanáší různé druhy rtěnek. To jsou pořád manuály, jak být dobrým blogerem a pak je to všechno tak nějak stejné a nezajímavé (ale čtené, což nechápu :D). Já mám radši ty deníčky nebo ještě cestovní blogy, ale to ostatní mě moc nebere. Hauly, unboxingy a kosmetické články ani neotvírám. Důležité je být svůj a ono si to své čtenáře najde. :) E-book mi přišel užitečný snad jeden, ale jinak většina mi přijde úplně o ničem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíme to stejně. :)
      Děkuji za návštěvu a komentář.

      Vymazat
  4. Články typu, jak blogovat a neblogovat se stejně jen opakují. Na svém blogu mám sice taky jeden článek tohoto typu a nechápu, jak může být nejvíce čtený. Jak píšeš, tyto články se stanou většinou nezajímavé. Zvlášť, když se opakují.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem polichocen, že ses nechala z mého článku inspirovat. Děkuji. A také děkuji, že patřím mezi tvé NEJ blogy. Pokud jde o tu knížku, nečetl jsem ji, ale vypadá zajímavě. Musím si ji pořídit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavá rozhodně je, ale taková... z jiného světa. Mluví hodně o blogerkách - celebritách, které všechno dostávají zadarmo. :D

      Vymazat
    2. No tak to ji musím nutně mít! :D

      Vymazat
  6. Super výzva, fajn se o tobě něco dozvědět z téhle oblasti. :)

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  7. Tady to vypadá nějak jinak, ten tmavší podklad blogu se mi líbí! ^^
    Všechno možná děláš špatně, ale jen z pohledu té knihy... Čtenáři ovšem svědčí o něčem jiném! Ale jsem ráda, že jsem si tu knihu mohla - podle tvé rady - také přečíst. I když jsem se z knihy dozvěděla, že můj blog na tom také není úplně nejlépe... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se "obrovská změna designu" líbí. Bojovala jsem s tím, že se mi starý vzhled nelíbí. Na chvíli jsem dokonce změnila šablonu, ale nešlo mi tam nastavit to, co jsem chtěla, tak jsem se vrátila k osvědčené klasice, změnila pozadí, přidala do menu svoji fotku a mám hotovo. Na nějakou dobu budu spokojená.

      Vymazat
  8. Zajímavá výzva. :) A pěkné odpovědi... hlavně to kafe na stole naprosto chápu. :D A jak říkáš, je škoda, že se pohled na blogování trochu změnil. Naštěstí se však pohybuji mezi blogery, kteří jsou stále ještě blogery z radosti a ne z povolání. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V létě jsem zjistila, že ho stačí mít ve french pressu. Sotva jsem ho zalila, už jsem dostala nápad. Byl to nějaký článek na zakázku. Přemýšlela jsem o něm u snídaně a na procházce a nemohla na nic přijít. Pak stačilo ucítit kávu a bylo to tady! :D

      Vymazat
  9. Pri tých e-bookoch som sa pousmiala, pretože áno, tiež som si ich stiahla už asi milión a v každom jednom boli tie isté 3 nič nehovoriace rady opakujúce sa na 20 stranách zakaždým napísané inak, aby to vyzeralo, že autor e-booku má hromadu skúseností - holt nemá, iba vie jednu vec povedať na tridsať spôsobov a predať to...

    OdpovědětVymazat
  10. Zajímavá výzva, ale dobře se to četlo. Ani nevím co bych já odpovídala na tyhle otázky.
    Blog za milion si ani nebudu čít protože bych se při každém odstavci určitě rozčílila, jelikož asi jako blogerka dělám taky dost chyb.
    Sen k úspěšné blogerce mám daleko, tak si píši co chci. Pochopím, že nějaké lidi nezajímají věci o čem píši zrovna já, ale je to můj život, moje myšlenky a moje skutky.

    OdpovědětVymazat
  11. Problém takejto literatúry je v tom, že blogy sú v nej často brané ako business a rady v nich sú smerované na počty čitateľov a profesionálny dojem namiesto toho, že si to autor užíva a píše si čo chce, zabáva sa. Nikdy som sa týmto nevedel riadiť, ani v dobách keď som ešte písal texty, nielen verše. Meh. Ale tvoj článok je spracovaný pekne :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.