pondělí 19. listopadu 2018

Individua z metra

Pražské metro denně sveze průměrně 1,6 milionu lidí. Není divu, že se mezi nimi občas najdou dost zvláštní individua. Například já. O sobě si samozřejmě nic špatného nemyslím. S hrůzou sleduji spíše ostatní. Někdy jsou opravdu zajímaví!





K sepsání tohoto článku mě inspiroval Markii Reed. Tento sympatický mladý bloger postupem času pražákovatí. Metrem jel už tolikrát, že nasbíral dostatek materiálu pro článek: O metro-lidech. Řekla jsem si, že jako opravdová Pražanda náplava nemůžu zůstat pozadu.



Nejčistější pražáčtinu uslyšíte v metru

A pak ještě mezi prodavačkami v Albertu, tak praví moje zkušenosti. O obchodech teď ale není řeč, takže se pěkně přesuneme do podzemního vlaku, jo?

Nemám ráda obecnou češtinu. Rozpíná se všude kolem. Ovládá dokonce lidi z Jeseníků, proto i můj moravský muž používá škaredé koncovky, takže mám pěkný vlasy a ten dort, co jsem upekla, je dobrej. Zobák má naštěstí dlouhý přiměřeně (možná si ho zkrátil na studiích v Ostravě). Co totiž totálně nesnáším na čisté pražáčtině, je její pubertální tón.
Pro-sýýýýýým?" řekne nefalšovaný Pražák, když někomu nerozumí. A to se v metru stává pořád. Samotný vlak vydává zvuky, davy lidí klidu taky zrovna neprospívají. Sotva takové pro-sýýýým uslyším, dělá se mi mdlo, neboť vím, co bude následovat. Nebo spíš: Výýýýýýým.

Ve škole se naštěstí všichni snaží mluvit více méně spisovně. V autobuse si obvykle nikdo moc nepovídá - ráno ještě všichni spí, po práci zase skoro nikdo nejede. Proto slýchám pravé domorodecké rozhovory slýchám ponejvíce v metru, když si čas od času někam vyjedu. Neskutečně tato individua s čistou pražáčtinou miluju, fakt.




Santa Claus jel do Zličína 

Možná si chtěl koupit něco v Ikei. Třeba jeho sobové zatoužili po nových postelích. Měla jsem díky němu nejzajímavější cestu na lince B! Jaké štěstí, že jsem měla čest s ním jet celou půl hodinu! <3 

Na první pohled vedle nás seděla obyčejná rodina. Dva rodiče a tři děti, z nich jedno ještě bylo v kočárku. Na druhý pohled nás zajal tatínek. Byl cca třikrát větší než průměrní tatínkové bývají. Záhy se ukázalo, že je navíc cca třikrát hlučnější než běžná třída na základní škole. Za celou dobu nedopřál svým hlasivkám klid. Když zrovna nevěděl, co říkat, hlasitě volal:
„Hohohó!" Určitě ho slyšeli i ve vedlejších vagónech. Tipuju, že tím vyděsil všechny potkany, krtky a žížaly, které metro míjelo.

Ze všeho nejvíc mi ale z jeho chování utkvělo v hlavě toto: Kočárkovému dítěti vypadl z pusy na zem dudlík. Tatínek o vzal, strčil do pusy, očistil jazykem a pak jej podal dítěti. Blééé.




Ko-bylysyy, tam mají kobyly ly-sýýýý

Další hrůza pražáčtiny spočívá v nerozlišování i a y.
S tím, že dochází k horší variantě - všude cpou tvrdou slabiku. Teda sla-byku, pardon.

Jednou jeden tatínek, který velikostně odpovídal průměrným českým tatínkům a oproti třídě na ZŠ byl hlučnější jen dvakrát, neustále svému dítěti popisoval, kudy metro zrovna projíždí. Pokaždé řekl název stanice a nějakou super pravdivou zajímavost. Co řekl, když jsme přijeli na Kobylisy, už víte. Málem mi urval uši.

Na další stanici jsme vystoupili, a tak bohužel nevím, jestli po sobě uklidil. Aby se dítě nenudilo, podával mu po stránkách leták plný úžasných akcí. Dítě stránku vždy poctivě rozcupalo, papírky pohodilo na zem a s nadšením se natahovalo pro další přísun materiálu.

Některé spolucestující prostě chceš.


Kolem dítěte to vypadalo zhruba takto.



Já vás... já vás... vás... mylujuuuuu! 

Když se Pražák opije, stojí to za to. Jako správná Moravskoslezanka bych měla vtipkovat, že Pražákovi stačí k opití do němoty sklenka vína, ale jak jistě víte, nejsem k tomuto druhu humoru vhodný adept. Protože jsem sto procentní abstinentka, padla bych ještě dřív než Pražák.

Do metra nastoupil páchnoucí chlápek. Trefnější by vlastně bylo říci, že se do metra přimotal. Fakt, že se trefil do dveří, považuji za zázrak. Pohyb mu nešel, ve vyznávání lásky mu však opilost vůbec nebránila. Okamžitě si vyhlídl jednu z žen. Motal se směrem k ní.
„Já vás... já vás... vás... vás mylujuuu!" snažil vyznávat. Všem přítomným se značně ulevilo, když z něj konečně vylezlo i poslední slovo. S napětím jsme totiž sledovali, zda náhodou nepřišel někoho zabít. 

Protože jeho trajektorie rozhodně nebyla přímka, bylo obtížné určit, kterou z mnoha žen vlastně miluje. Pro jistotu jich ustupovalo hned několik. Muže to neodradilo, razil si cestu dál. Motal se uličkou, párkrát málem na někoho sedl. Pak už jsem ho neviděla. Nejen, že byl daleko, ale všichni lidi z opačného konce vagonu se opatrně přesunovali směrem ke mně, čímž mi dokonale zakryli výhled. 

Na další stanici týpek díky bohům vystoupil. Poznala jsem to podle toho, že se cestující opět rozprostřeli. Opilý si asi šel léčit zlomené srdce. Milovaná žena se k němu v metru nepřidala! 




To je kočka! 

Jednou jsme v metru potkali krásnou, vkusně oblečenou paní. Netuším, kolik ji bylo, mohlo ji být stejně tak dvacet, jako třeba padesát.

S oblečením ji jistě radil nějaký módní odborník. Měla dokonale padnoucí černá tanga. Všem cestujícím se naskytl pohled na její dokonalé pozadí. Podprsenky jsou nepohodlné, to všichni dobře vědí. Proto měla paní jen silný pás pod prsy. Černý, ladil s tangy.

Jelikož paní ví, že chodit po městě jen ve spodním prádle se nehodí, měla na sobě jakýsi pochybný síťový přehoz. Ovšem pozor - nepředstavujte si kus oblečení, přes který je vidět jen něco málo. Síť byla tak řídká, že bylo vidět naprosto vše.

Sexy look paní doladila červenou rtěnkou, kterou si nanesla na rty i jejich okolí.


Paní s námi čekala na nástupišti, pak s námi jela metrem a nakonec vystoupila na stejné stanici. Mohli jsme na ní oči nechat!
...



Napadají mě další a další. Necháme si to ale na jindy, ano? Nechci toho na vás házet tolik najednou. Mohli byste se leknout. Nerada bych vám způsobila metro fobii.





Lidi jsou vděčné téma! Podívejte se, co všechno jsem už o nich napsala: 






Kája





Aktuální články:




4 komentáře:

  1. Pražská čeština je opravdu odporná. Nemohu s Vámi nesouhlasit. Je to hnus zcela obzvláštní. A díky televisím, které sídlí v Praze, to roznášejí po celé naší vlasti.
    Opravdový hnus!
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Já nepatřím k těm kteří civí do mobilu, dělají to hlavně proto, aby nemuseli vstát, když přijde někdo starší, a taky raději pozoruji ctvrkot kolem sebe. Proto si i říkám, že se ochuzují... přijdou o tolik zážitků a rozhodně by se nemuseli nudit.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak s tou vyfešákovanou paní si mě dostala. :DDD
    Někdy se však v metru objeví i příjemní lidé. Jako třeba včera. Jel jsem s jedním tatínek, který má dvě děti. Jeho děcka furt na mne padala, když se metro rozjelo. Já jsem je vždy odchytl a ten tatínek se na mě usmál a hezky mi poděkoval. K tomu všemu mi popřál hezký den. Byl jsem celkem vtipný. Furt děckám něco vyprávěl. :))

    Z dneška mě nejvíc zaujala jedna paní, která zřejmě ujížděla na houbičkách. Do metra vstoupila klasická mamina s dítětem v kočárku a postavila jej naproti zvláštní paní, která dělala na ono dítě různé ksichty. Dítě na ní čumělo jako na debila a já jsem jejími pohledy byl spíš vyděšen. Vypadala spíše jako kdyby byla vožralá nebo něčím nadopovaná.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.