pondělí 26. listopadu 2018

Taková normální psocházka (fotočlánek)

Milí ti, kteří jste minule kritizovali Eliščino chování a mé pedagogické působení na psího puberťáka, mám pro vás smutnou zprávu: Spletli jste se. Ano, Elinka se v šesti měsících chovala příšerně, nebylo to ovšem proto, že jsem ji zanedbávala. Štěňata mají vzdorovitá období stejně jako děti. Aniž bych nějak změnila přístup k výchově a výcviku, Eliška se dnes chová mnohem slušněji. Šílená ale samozřejmě zůstává. Je mladá a navíc šeltie, co bychom mohli chtít? Pojďme si dnes povyprávět, jak vypadá naše běžná psocházka.


eliška je štěňátko šeltie
Jéé, ona byla tak roztomilá!


Přicházím z práce unavená - učit pět hodin rozpustilou třídu není žádná sranda. Nejradši bych se po příchodu domů rozplácla na gauč, otevřela knihu a při čtení usrkávala silnou kávu. O tom si však můžu nechat zdát. Chtěla jsem fenu, tak mám fenu. Jako první musí být pořádná psocházka!

Otevírám dveře, fena se líně protahuje, pak vyskočí a běží mě radostně přivítat. Dobře, trochu jsem kecala. Úplně první bod programu je vítání, psocházka následuje až potom.


pejsek!          

Nejdůležitější je mazlení! 


Po pořádném přivítání (s mokrým obličejem od psích polibků) konečně můžeme vyrazit ven. Většinou se nepřevlékám ani nepřezouvám, i když nejsem vždy zrovna vybavená do lesa. Sukně to přežijou, silonky si kdyžtak koupím nové a kožené boty? No co, tak je ráno zase naleštím. Přece se nebudu zdržovat. Po procházkách si toto přesvědčení někdy vyčítám, ale nikdy to neudělám jinak.

Sotva vyjdeme ven, fena už moc dobře ví, kam jdeme. Odpolední procházky přírodě! Proto se nezastavuje ani na svém oblíbeném místě a spěšně míří k lesu. Ten máme kousek: Stačí obejít sousední panelák a jsme tam! Fenu pouštím z vodítka hned na kraji lesa, nebojím se, že by utíkala někam jinam. Rituál je jasný. Skočit do křoví, čapnout, udělat, co je třeba a pak vyrazit za zábavou.

Co je pro Elišku zábava? Běhat! Strakatá střela má z lesa takovou radost, že bezhlavě lítá sem a tam, dělá slalom mezi stromy a občas bláznivě vyskočí. Když ji opustí prvotní nadšení, zkontaktuje mě tázavým pohledem.

Paničko, budeš už konečně házet klacky?





Další nejméně půl hodinu metu jeden klacek za druhým, z jedné strany na druhou, nahoru i dolů. Fena je honí, vyskakuje, prudce mění směr a samozřejmě nezapomíná štěkat. Klacky obvykle zrovna nestíhá, většina z nich se ztratí v listí a ona je nedokáže najít. Koho by to nenaštvalo, že jo?

Klackové kouzlo občas přeruším výcvikem. Ke klasickému ke mně, sedni, lehni a dej pac jsme přiřadily také hop - fena se opře předními packami o stehna. Tento cvik opravdu miluje - kterému psovi by se taky nelíbilo skákat na pánička, že jo? Dále trénujeme poklonu - "přední část feny" si lehne, zadek zůstává nahoře. Nedávno jsme se naučily povel, kterému jsem přiřadila povel ťapy.  Fena vyleze předními packami na určený pařez. Když nevíme coby, uděláme ještě kuk (fena mi zezadu vykoukne mezi lýtky) a jdeme dál házet klacky.

Někdy jdeme na větší procházku. Hezké počasí, dobrá nálada nebo volno o víkendech nás láká jít dál. Vyjít občas ze známých cestiček a podívat se někam, kde nejsme tak často, je moc fajn. Užíváme si to obě. Nebo všichni tři. 









Co když je čas připnout fenu na vodítko? Už to není taková kalamita jako dřív. Vlastně to jde docela dobře. Stačí mít dostatek dobrot. To určitě dobře zná každý pejskař! 

Domů přicházím příjemně naladěná. Touha po rozplácnutí na gauč je pryč. Čerstvý vzduch a trocha klidu od uspěchaného pracovního života prospívá, a tak mám dost energie na domácí, studijní i učitelské povinnosti... které musím střídat s rvačkami o hračky. Fena je totiž po procházce také velmi příjemně naladěná. A že si třeba na chvíli lehne? Nenechte se zmást. Dvacet minut spánku bohatě stačí k dalším lotrovinám! 




Ještě nemáš svoji šeltii? Okamžitě si ji pořiď, je s ní zábava. 


Kája





Kam dál: 





Aktuální články:






4 komentáře:

  1. My už máme psí důchodkyni, ale elánu má ještě pořád dost. :) Eliška je úžasná, hrozně rychle to utíká, pamatuju si na tvoje první články s ní, když byla ještě malinká. :)

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Psocházka je krásné slovo. To si zkusím osvojit.
    A jinak nedoporučuji házet klacky. Pes klacek kouše a rozkousává, na což by si neměl zvykat, což pochopíte, až budete potřebovat, aby Vám podal hůl.
    Lépe je koupit si gumový psí házecí talíř. Ten letí daleko a psi ho nosí rádi a nikdy si z něj nezadřou žádnou třísku do dásní. A dokonce bývají ve výrazných barvách, takže ho najdete, i když se na to pes vykašle.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Jéé, ta už je velká :). Taková lištička <3. Ten límeček :)). Je moc hezká. Pěkný článek.

    OdpovědětVymazat
  4. Eliška mi připomíná mládí našeho psa - typický gaučák - Bišon Frise. Jmenuje se Benží. Jako štěně byl velice hravý a divoký. Teď, když je už důchodce, nechce nic jiného než svůj oblíbený polštářek. Ano, občas dělá lotroviny, což je na tak krásně bílé kouličcce jako je Bendík úplně boží. Ale má radši už klid.

    Užívej si s Eliškou tyhle okamžiky. Až bude starší, pravděpobobně už nebude tak hravá jako je teď.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.