2018 měsíc po měsíci

V minulém článku jsem trochu naznačovala, co jsem všechno stihla v roce 2018, nevypovídá o něm ale dostatečně. Proto vám dnes měsíc po měsíci povyprávím, co jsem všechno zažila. Dělala jsem to tak na blogu už dříve. Pro vás to možná tak přínosné není, pro mne ale velice. Aspoň můžu zavzpomínat, jak to všechno bylo.



Leden 


Začátek ledna byl těžký pracovně, dávala jsem dohromady první vysvědčení. Každému žákovi jsem do každého předmětu psala odstavec o tom, jak pracuje. Bylo to celkem těžké.

S dětmi jsme absolvovali krátký bruslařský kurz. Byl perfektní, díky různým cvičením jsem konečně získala na ledě jistotu. Koncem měsíce jsme navštívili čokoládovnu v Šestajovicích, kde jsme si to moc užili. Díky práci jsem se zúčastnila také košíkařského worshopu a tím jsem objevila perfektní nový koníček. 

Poslední víkend jsem strávila ve Frýdku. Měla jsem hodně nabitý program! Stihla jsem vtipnou oslavu kamarádových narozenin, výlet do Světa techniky v Ostravě a beskydský výšlap.



Únor

Dospěla jsem k důležitému rozhodnutí: Potřebuji novou koloběžku! Nad pořádnými jsem slintala už nějakou dobu. Moje stará se s nimi nedala vůbec srovnávat. A tak jsem si nadělila ten nejlepší dárek k narozeninám. 

Do obchodu jsem vyrazila dopoledne, měla jsem totiž zrovna jarní prázdniny. Ve večerních hodinách jsme pak vyráželi do Bernu. Díky žlutým jízdám jsme měli cestu prakticky za hubičku. O ubytování se to bohužel nedá moc tvrdit... Přestože nám počasí moc nepřálo, výlet se mi moc líbil. Vždyť jsem byla v milovaném Švýcarsku! 

Kromě Švýcarska jsem stihla také rodné Beskydy, bruslení v hale, nějakou tu čajovnu. 


Thun, městečko, ve kterém jsme přespávali
Bern 




Březen 

V březnu jsem toho stihla skutečně mnoho. Například zaspat vlak do školy nebo neudělat zkoušku z matematiky... Zúčastnila jsem se recitační soutěže Wolkrův Prostějov. Na okresním kole jsem zazářila, i když bylo, pravda, docela vtipné a komorní, na krajském kole mě nepříjemně setřeli. Celkově jsem si ale onen kulturní den užila. Nenápadně se hlásilo jaro, dokonce jsme na chvilku se sestrou popadly teplý čaj a vyšly ven na sluníčko jen tak v tričku. 

Na Facebooku jsem vyčuchala příležitost konečně získat štěně šeltie. Tehdy neznámá paní chovatelka psala, že se ji za týden narodí štěňátka. Neváhala jsem a napsala ji. Díky tomu jsem se konečně mohla doopravdy chystat na příchod štěňátka. 

Na konci měsíce jsme vyrazili na krátkou dovolenou do Luhačovic. Byla více méně poklidná, užívali jsme si začínající jaro a pili všelijaké přezdravé prameny. 

K tomu jsem stihla pár čajoven a výlet do Beskyd. 








Duben 

V dubnu jsem se těšila na štěně, na nic jiného jsem prakticky nemyslela. Jedině tak na letní dovolenou - koupila jsem letenky a našla ubytování. Abych se nenudila, trénovala jsem na první desetikilometrový závod, na Běh pro ZOO Praha. V době konání závodu jsme měli na návštěvě delegaci z Moravy. Byly to skvělé dny. 

To, že jsem stihla čajovnu a Beskydy už snad ani nemusím říkat... :)

Našla jsem si novou práci!!!











Květen

Květen začal návštěvou botanické zahrady a prohlídkou nádherných motýlků. Byl to poslední volný den, který jsme trávili bez feny. Hned čtvrtého jsme vyrazili do míst, odkud pochází. Nebrali jsme ji ale rovnou, nejprve nás čekal odpočinek v hotelu Medlov. Prošli jsme se po okolí, půjčili si lodičku, zahráli minigolf a dali si luxusní obrovský pohár. K chovatelce jsme dorazili 6. května dopoledne.

Koncem května jsem odešla na nemocenskou s psychickými potíži. Bylo to super rozhodnutí. Hodila jsem se do klidu a měla jsem více času věnovat se štěňátku. Měsíc jsme zakončili účastí na akci Běhejme a pomáhejme útulkům. Já a Eliška jsme sice dorazily až po běhání, i tak jsme si to ale užily. Ela byla středem lidské i psí pozornosti.







Červen

Velkou část června jsem strávila na nemocneské. Vycházky jsem využívala na maximum, chodila jsem na procházky s Eliškou, na kávu s kamarádkami, také jsem běhala nebo jezdila na koloběžce. Dělala jsem zkrátka samé příjemné věci, jak mi ostatně doporučovala paní doktorka. První červnový víkend k nám přijely mamka se sestrou, primárně proto, aby se podívaly na štěňátko. Ukázala jsem jim, že Praha nemusí znamenat jen davy turistů, vzala jsem je do přírody. 

Do práce jsem se vrátila už jen na pár dní. Užila jsem si je na maximum. Už jsme skoro neučili, jezdili jsme na výlety. Doléhal na mě nepříjemný pocit z toho, že se za chvíli budu definitivně loučit se svými dětmi. Měla jsem skvělou třídu, bohužel to není všechno, co učiteli vytváří dobré zaměstnání. V den vysvědčení jsem byla dost smutná, brzo se to ale rozplynulo. Posledního června jsme totiž vyrazili na svátek čaje. To přece rozveselí i toho nejzdeptanějšího čajomila!

Eliška absolvovala svou první dlouhou cestu na Moravskoslezsko. 


Svátek čaje/Swieto herbaty 2018 




Červenec

Veleudálost. 4. 7. jsem poprvé letěla. Konečně jsem k tomu sebrala odvahu. Chtěla jsem to udělat už mnohem dřív, ale obavy z letu vždycky zvítězily nad touhou podívat se do Finska. Bydleli jsme přes Airbnb společně s mnoha cizinci v typickém finském domě. Skrz na skrz jsme prošli Helsinky, podívali se do Lahti i do národního parku Nuuksio. Líbily se nám finské vlaky. Rozhodně jsem tam nebyla naposledy! 

Do Prahy jsem se vrátila zhruba v polovině měsíce, dlouho jsem v ní však nepobyla. 26. jsem vyrazila na jedenácti denní pobyt ve Frýdku. Hlavním účelem bylo pomoct sestře udržet domácnost a starat se o Fíka, zároveň jsem to samozřejmě pojala jako skvělou příležitost setkat se se všemi "ztracenými" lidmi. Konečně jsem zase měla příležitost i na čajování a beskydování. 




V Lahti





Srpen 

Ptáte se na největší akci sprna? ovolená ve Švýcarsku! Finsko je fajn, ale chybí v něm hory. Proto jsem si to musela nhradit ve vesničce Braunwald. Nachází se vysoko v horách. Způsoby, jak se tam dostat, jsou dva: lanovkou nebo pěšky. S autem se tam nedostanete. 

Přijala jsem městskou výzvu a zvládla závod Urban Challenge. Čím blíže se blížil, tím jsem byla nervóznější a nervóznější. Naprosto zbytečně. Bylo to totiž perfektní! Už jsem se přihlásila na příští rok. 

28. 8. jsem nastoupila do nového zaměstnání. Od první chvíle jsem věděla, že se tentokrát budu mít dobře. Zároveň jsem v tom týdnu dodělávala pár zkoušek na univerzitě. Stihla jsem jít do čajovny, do Beskyd bohužel ne. 









Září

V září jsem si zvykala na novou práci. Někdy to dalo dost zabrat. Třída se mi více než zdvojnásobila, byl nezvyk mít dětí tolik. Není divu, že jsem od nich brzo chytla nějakého bacila. Nejvíce mě jak naschvál postihl na výletě v Adršpašsko-teplických skalách. Po dvaceti pěti kilometrové túře jsem myslela, že umřu. Další den jsem kupodivu byla v pohodě. 

Přijela k nám vzácná návštěva z Moravy. Vzali jsme ji do čajovny, na festival asijského jídla, horolezeckou stěnu a na pizzu. Přišla jsem tehdy na dvě věci: mám ráda návštěvy a miluju stěnolezení. Snad si to co nevidět zase zopakujeme. 

Prodloužený víkend jsme s kamarádkou využily k cestování. Podívaly jsme se do Bruselu. Od pár lidí jsem slyšela, že to není pěkné město. My takový názor rozhodně nezastáváme. Výlet byl perfektní!









Říjen 

Říjen byl měsíc klidu. Jednou jsem byla ve škole a ve Frýdku, nepodnikala jsem ale nic divokého, ani jsem nikam nejela. Vyrazili jsme pouze na Pražský hrad. Komu by se chtělo podnikat něco v říjnu... mně teda rozhodně ne! 


Výhled z Hradčan 



Listopad 

A komu by se chtělo něco podnikat v listopadu? Je to ještě horší měsíc než říjen! Měla jsem ho ale kapku nabitější. Univerzitu jsem zvládla víckrát, dokonce jsem i splnila nějaké zkoušky. Zúčastnila jsem se Nočního bohnického orienťáku a Hornické desítky, kterou jsem zvládla s krásným časem. 

Po dlouhém čekání jsme se dostali na worshop Prague coffee tour. Bylo to perfektní - všude plno kávy. Obstojně jsem si vedla na individuálních konzultacích s rodiči. Zvládla jsem s dětmi připravit stánek na vánoční jarmark. Cítila jsem, že se mi v práci daří čím dál lépe.



Olomouc, moje studijní město 





Prosinec

Prvního prosince jsme byli ochutnat atmosféru vánočních trhů na Staroměstském náměstí. Dali jsme si výbornou horkou čokoládu a trdelník. Těšila jsem se, že si hned další den něco podobného zopakuji ve Vídni. Bohužel se stalo něco nemilého: Usnula jsem ve vlaku. Místo Vídně jsem proto viděla vánoční Bratislavu. 

Učinila jsem velké rozhodnutí a koupila si MacBook Air. Váhala jsem, nechtělo se mi utrácet tolik peněz, nakonec ale musím říct, že jsem nadmíru spokojená. 

Vánoční prázdniny jsem více méně strávila ve Frýdku. Podobně jako v létě jsem měl hromadu schůzek, z toho se tři konaly v čajovně. Jen výlet do Beskyd mi nevyšel, ačkoliv jsem měla tři pokusy. Když to nezkazilo počasí, zkazila to rýmečka spoluúčastníků. Někdy holt není přáno. Tak snad příště! 










Za celý rok jsem přečetla 61 knih. Chcete vědět, jaké? Podívejte se na seznam. 
Kurzívou jsou označeny ty knihy, které jsem nečetla poprvé.



Takový byl můj rok 2018.
Jaký asi bude ten letošní?


Kája





Aktuální články:





Komentáře

  1. Moc hezky jsi rok shrnula :). Také dělám každoročně shrnutí.
    Zapomněla jsem se u mě v článku zmínit, že v uplynulém roce jsem byla poprvé v čajovně! 2 dny před Vánoci. Jsem asi ostuda, že poprvé, ale bylo to skvělé. Seděli jsme na koberci, který byl od podlahy vyhřívaný. Super lidi, skvělá atmosféra <3. Moc se těším na příští návštěvu. Jaké si dáváš např. čaje :)? Nebo pokaždé jiné?
    Knížek jsi přečetla opravdu mnoho :O! O dost více, než já (25). Společné máme pouze Na západní frontě klid, ale to už jsem četla na základce. Moc hezká knížka a určitě si ji znovu přečtu <3.
    Hrdý Budžes mi sestra doporučovala, takže na ten se také chystám (mám papír A4, na kterém mám napsané všechny knihy, které chci přečíst). Máš tam i další, které bych si ráda přečetla. Určitě se některými nechám inspirovat. Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybys tam ted neprisla poprve, nebyla bys tam stale jeste nikdy, takze je to super! ;)

      Vymazat
  2. Určitě si měla krásný rok 2018. Snad budeš mít ještě krásnější tento 2019♥
    Držím palce se vším, co by sis přála:3
    Shrnutí je krásné, je fajn si takhle zavzpomínat na to, co bylo. Vzpomínky jsou krásné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nektere uplne ne, ale vetsina ano. Byl ro pekny rok. Dekuji za navstevu a komentar. :)

      Vymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kam v Praze na kávu?

Droga jménem KINEDRYL