Cestování vlakem je jedno velké dobrodružství

Vlakem jezdím od malička. Nejdřív to byly jen cesty k babičce a na výlety, pak jsem po dobu šesti let každý den dojížděla do nedalekého města na gympl, no a od dvaceti vlakem migruji na trase Frýdek - Olomouc - Praha. Díky tomu mám v rukávu hromadu skvělých vlakových historek.





 Uvízla jsem na záchodě v nevhodnou situaci 

„Zase záchody," plácá se Mark Reed do čela.
„Ona existuje vhodná situace k uvíznutí na hajzlu?" nechápou čtenáři. O existenci vhodné situace vskutku nemám žádnou představu. Absolutně nevhodnou situaci naopak znám úplně přesně.

Došlo k tomu v Leo Expresu. Nadešel čas pravidelného odjezdu, ale vlak se nerozjel. Ozvalo volání:
„Je tady nějaký lékař nebo zdravotnický pracovník?" Uličkou se hnala nějaká žena a volala:
„Jsem plavčice, mám záchranářský kurz." Nedlouho poté se v hlášení ozvalo, že čekáme na sanitku. Naklonila jsem se do uličky a zjistila, že se plavčice s pomocí stevardů snaží probrat staršího muže k životu.

Nyní se dostaneme k pointě. Nutně jsem potřebovala na záchod. Měla jsem totiž v sobě velké americano. V LE se naštěstí na WC může, i když je vlak ve stanici. Má ale také jednu velkou nevýhodu: dveře fungují na tlačítka. Je to ten typ WC, na kterém se musíte zamknout, jinak hrozí, že vás někdo úplně odkryje na obdiv všem přítomným ve vlaku. Obyčejné dveře jsou mnohem diskrétnější!

Když jsem chtěla vyjít ven, nastal problém. Dveře se otevřely jen na malou škvíru! Bylo nemožné projít ven. Pomocí druhého tlačítka jsem je zase zavřela a pokusila se je otevřít znovu. Tentokrát byla škvíra o něco větší, už bych byla schopna se protáhnout. Neměla jsem ale odvahu, protože se dveře pomalinku zavíraly. Mačkala jsem tlačítka pořád dokola a panikovala. Nebýt té záchranářské akce, dokázala bych si situaci užít. Mohla bych hlasitě volat o pomoc a tak. Vzhledem k okolnostem by to bylo nevhodné.

A tak jsem jen pořád dokola mačkala tlačítka a čekala, až půjde někdo kolem. Zachránil mě sympatický Asiat. Řekla jsem mu, že jsem uvízla a požádala ho, aby to řekl někomu ze stevardů. Podíval se na mne, vzdychl a použil hrubou sílu. Zatlačil do dveří a vytvořil mi bezpečnou cestu ven. Na děkování jen krčil rameny. Buď vůbec nerozuměl tomu, co říkám, nebo je pro něj zachraňování holek na záchodě běžná rutina.





Ujelo mi zpožděné Pendolino


Ve škole jsme skončili o hodinu dřív. Vyrazila jsem do obchodního centra Šantovka. Je to moje oblíbené útočiště, když nemám v Olomouci co dělat. Usadila jsem se na pohodlný gauč a půl hodiny psala. Když jsem sbalila a chystala se na odchod na nádraží, zkontrolovala jsem si rezervaci vlaku. Sotva jsem telefon připojila k internetu, už mi aplikace Můj vlak hlásila, že má Pendolino 20 minut zpoždění. „No dobře, tak si ještě projdu nějaký obchod," rozhodla jsem.

Průběžně jsem sledovala, jak se zpoždění vyvíjí. Postupně narostlo až na 40 minut. Se zpožděním jsem si prodlužovala čas strávený v OC. Když nastal čas odchodu, zjistila jsem, že se zpoždění o pět minut snížilo. „To stihnu," ujišťovala jsem se. Na nádraží mě čekal šok. Tabule odjezdů tvrdila, že se zpoždění zkrátilo o dalších pět minut! Znamenalo to, že vlak jede zrovna teď...

…Pendolinu jsem mohla jen zamávat!



Na hlavním nádraží je bomba


Psal se rok 2015, když nějaký mamlas nahlásil, že ukryl na hlavním nádraží bombu. Ke smůle všech, kteří se ten den vydali někam vlakem, neprozradil, jaké hlavní nádraží má na mysli. Prohledávali proto úplně všechna hlavní nádraží a laky nabíraly neskutečná zpoždění.

Já jsem se ke vší smůle vydala na tu nejkomplikovanější cestu, která může existovat. Z Frýdku do Uherského Brodu. Třikrát jsem přestupovala!!! A jak můžete hádat, všechny čtyři vlaky měly mega zpoždění. Neustále jsem kvůli tomu měnila plán cesty. Jen zázrakem jsem se nakonec dostala na místo určení.



Předjel nás vlak, do kterého jsem měla přestoupit

Jela jsem domů (do Frýdku) z Ústí nad Orlicí. Protože tam nic rozumného nestálo, měla jsem jedním vlakem dojet do Olomouce a tam přestoupit na Pendolino jedoucí do Ostravy. Na přestup jsem měla asi dvacet minut. Věřila jsem, že to vyjde.

Bohužel nás zastavili v poli, protože na trati byla nějaká překážka. Čekání, než nás konečně pustí dál, bylo předlouhé. Jela jsem úplně obyčejným rychlíkem, přednost dostávaly samé expresy, intercity... a nakonec také supercity Pendolino, kterým jsem měla jet z Olomouce.

Dvacet minut na přestup bylo sakra málo!



V Olomouci mi není přáno 


Znáte to. Začne mrznout a vlaky přestanou jezdit. Stalo se mi to i po jednom náročném dni ve škole. Začalo to nevinnými pěti minutami, pak jich bylo deset... až na tabuli svítila čtyřicítka! Drkotala jsem zuby, byla jsem úplně promrzlá. „Kašlu na to, jdu na kafe." Nádražní kavárna byla přecpaná k prasknutí, místečko pro mně se v ní naštěstí našlo. Všichni lidi čekali na zpožděné vlaky. Předháněli jsme se, čí vlak má větší zpoždění a tleskali jsme pokaždé, když se nějaké zpoždění zvýšilo.

Nepochybně jsme utvořili skvělou partu. Jen škoda těch okolností vzniku...
Zpoždění mého vlaku nakonec vzrostlo na úžasných 80 minut.




Zaspala jsem přestup!

Jak se to stalo? Přečtěte si v cestopisu Jak jsem nejela do Vídně na vánoční trhy.



 Kája


Komentáře

  1. Takový dobrodrůžo. To běžný člověk, který skoro vůbec nikam necestuje nemůže zažít (rozuměj mě). :D
    Ale uvíznout na záchodě - to je nejvtipnější historka. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda. :D Škoda, že jsem si ji nemohla víc užít. :(

      Vymazat
  2. Mne sa najviac pacilo skratene meskanie u Pendolina. Vsetko su to ale take fajn viac menej neskodne pribehy. Horsie by bolo stretnutie s nejakym hulvatom, alebo ak by skocil pod vlak samovrah.
    Mačka z blogu Kaviareň u mačky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem zažila střet s osobou... ale z toho mi bylo špatně. Tento článek měl být veselý. :)

      Vymazat
  3. Teda zajímavé příběhy, docela sis s těmi vlaky užila. :D Já měla vlaky jako malá ráda, dědeček byl železničář a brával nás na vláčkové výlety, což jsem milovala. :) Pak jsem nějakou dobu vlakem nejezdila vůbec, ale vrátila jsem se k tomu na střední. Každý den hodina cesty s jedním přestupem do školy a ze školy. ČD, takže každou chvíli nějaký problém, zpoždění a podobně, do toho únava ze školy a neustálé bolesti hlavy z vlaku i z lidí (nevím čím to je, mezi malými městy vždycky jezdí ve vlaku samí podivíni :D). Po střední jsem nechtěla vlak ani vidět, ale teď už zas zvládám v pohodě. Je to i tím, že se to pořád posouvá, nejen, že je více dopravců, mezi kterými si člověk může zvolit i za pár korun daleko větší pohodlí, ale také jsou vůbec lepší vlaky, než dřív, tak už jsem s nimi zase smířená. :D

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  4. Proto se hlásí "ohlášené zpoždění se může změnit" - myslí se tím i snížit.

    To mi připomíná, že nedávno jsem ve Frýdku "těšínu" hlásil asi +15 min, ale nakonec bylo rozhodnuto o jiném oběhu souprav, takže na Těšín se nakonec jelo včas! Takže nahlásit omluvu za chybné hlášení + 100x nahlásit, že vlak bude přistaven a odjede, aby to nikdo z čekající nepřeslechl...

    OdpovědětVymazat
  5. Také cestujeme vlakem a někdy autobusem, protože koleje všude nevedou a těch zážitků máme také hromady. S WC na tlačítka jsem také byla jednou zmatená. Svítí, že je WC volný, můžeš jít, řekl mi manžel. V tom vlaku jsme seděli v takovém vyvýšeném oddělení a chodbičku s WC měli jako na dlani. Zmáčknu tlačítko, přede mnou se otevřel prostor, na který jsem ve vlaku dosud nebyla zvyklá. Tlačítko zavřít jsem našla a použila. Při potřebě koukám kolem sebe, jestli i otevřít to půjde podobným tlačítkem, když mi padne zrak na tlačítko "zamknout". Jenže to tlačítko bylo daleko, nedosáhla jsem na něj. Docela mi zatrnulo. Konečně jsem se mohla obléci . Tlačítko otevřít fungovalo. Na chodbičce před WC seděli nějací mladíci a se smíchem mne ubezpečovali, že mě hlídali..... Debilně jsem se culila také, vůbec jsem nevěděla o čem mluví. Přes sklo do vyvýšeného oddílu vidím, jak se všichni řehní a manžel má záchvat smíchu. Nade dveřmi stále svítilo, že WC je volné, i když jsem tam já trůnila. Když jsem si představila, jak se pomalu odsouvají ty široké dveře a že bych je asi jen tak nezabouchla, když jsem si představila, co by asi uviděl zájemce o toaletu a představila si svoji paniku, propadla jsem se studem až pod sedadlo v naději, že vypadnu z vlaku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě proto mám radši staré dobré záchody, i když jsou občas dost nechutné. :D

      Vymazat
  6. S těmi záchody se někdy taky dost bojím, že se mi neotevřou :/. Naštěstí se mi to ještě nestalo.
    Jinak ta fotka hl. nádraží je super :)
    Nedávno jsem také čekala na vlak, který měl 11 minut zpoždění. Snížil to ale na 6 a po dojetí do stanice, kde jsem vystupovala, ještě méně. Raději ale čekám na zastávce. Bojím se, že mi ujede.
    Před týdnem se mi stala taková vtipná historka. Vystupuji na zastávce, která je na znamení. Vždy ho zmáčknu zavčasu, ale nyní se mi to nepovedlo. Proč? Četla jsem totiž knížku :D. Došlo mi to až před zastávkou, když říkali název a ,,zastávka na znamení". Tak jsem se rychle zvedla a mačkala. Zastavil, na zastávce naštěstí někdo čekal a ve vlaku už mě znají, takže ví, že tam vystupuji, tak by (možná?) zastavili. Kdyby ne, tak bych jela o jednu zastávku víc, která je konečná a zpět by to jelo za chvíli :D. To se stalo známému. Vystupovali jsme na zastávce a viděli jsme, jak má opřenou hlavu o okénko a spí. Ťukali jsme zvenku, ale vlak se rozjížděl. Tak dojel na konečnou a za 15 minut jel zpět :D. Stane se, nedivím se. Naštěstí jsem často jezdívala se sestrou, takže jsme jedna druhou mohly popř. vzbudit, ale ve vlaku, když jedu sama, tak když už spím, tak jen lehce - vnímám okolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to tak vždycky měla, s tím spánkem. Nechápu, co se to cestou do Vídně stalo. :D

      Vymazat
  7. Zážitky moc nezávidím, ale líbí se mi, jak si ze. všeho dokážeš udělat srandu. :-) Já mám dost zážitků spojených s MHDéčkem... Občas bych našla také docela dobrou perlu, ale většinou je to nco spojeného s lidmi. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, historek spojených s lidmi, těch by se našlo... :D

      Vymazat
  8. Tomuhle se vůbec, ale vůbec nedivím! O našich vlacích by se dala napsat celá kniha. :D I já jsem toho cestou vlakem zažila hromadu. Asi by to vydalo na článek. Nevadí, když ho napíšu? Samozřejmě na tebe odkážu. :3

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Kam v Praze na kávu?

Dospělý pes vs. štěně: Domácí operace