Na jaře se změnilo všechno, co se změnit mohlo, co se mohlo pokazit, to se pokazilo. Probouzelo to ve mně staré známé pocity méněcennosti. Přišlo mi, že vůbec nic nedokážu. V lepších chvílích jsem si ale říkala, že to možná je jenom o úhlu pohledu. Teď už je mi dobře a vidím to všechno úplně jinak. Nejsem nic, dokázala jsem toho už hodně!
Minulý týden jsem mluvila o mém pracovním životě (odkaz), dnes si popovídáme o životě studijním. I když mi Mensa potvrdila IQ 148, což nasvědčuje tomu, že bych snad měla být dobrá studentka, mým nejvyšším vrcholem ve vzdělávání je a ještě dlouho bude maturita. Což je dost na nic, vzhledem k tomu, že jsem chodila na gympl. Proč jsem nedostudovala? A hodlám si někam podávat přihlášku?
Odborníci tomu říkají kinetóza, běžní smrtelníci praví, že se jim dělá v autě blbě. Ať to nazveme, jak to nazveme, projevy budou vždycky stejné. Mně osobně se za jízdy dělá špatně celkem běžně, i když je pravda, že jsem teď mnohem odolnější než třeba před pěti lety, kdy jsem ještě necestovala. Proto je mým běžným společníkem Kinedryl. Snažím se ho ale používat co nejméně. Je to totiž nebezpečná droga! Zažila jsem s ním dost zajímavé věci...
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.