S Kájou v kuchyni: Maso vařit nebudeme!

,,A co jako jíš?" ptá se každý, kdo se dozví, že odmítám maso. Jako by to bylo jediné jídlo na světě! V dnešním článku bych vám chtěla ukázat, jak se stravuji, abyste měli nějakou představu a nemysleli si, že chodím někam na pastvu.



Upozornění: Nechci mluvit o tom, proč maso nejím. Stejně tak se nebudu vyjadřovat k vegetariánství obecně. Tyto věci se řeší všude možně a obvykle končí nesmyslnou diskuzí, jejíž účastníci na sebe jen pokřikují a nejsou schopni přijít s rozumnými argumenty. Byla bych nerada, kdyby na podobnou melu došlo i tady. Proto vás prosím, abyste tento článek vnímali jen jako článek o tom, co ráda jím, nikoliv o vegetariánství.

Ze salátu člověk není živ

Myslím si, že mám pestrý a vyvážený jídelníček. Když jsem začala z masa upouštět, bála jsem se, že mi budou chybět bílkoviny. Pro jistotu jsem do sebe cpala co nejvíc sýru, obden vařila vajíčka a místo obyčejných jogurtů začala jíst řecké (obsahují více bílkovin). Časem se k nim přidal vrchol mlékárenského průmyslu nazývaný skyr. Postupně jsem se učila vařit luštěniny.

Strach, že možná trpím nedostatkem bílkovin zvyšovala mamka. Mlátila mi to o hlavu, kdykoliv došlo na jídlo. Vztekala jsem se, že jich mám určitě dost, ale bylo to jen divadlo, tajně jsem panikařila. Cpala jsem do sebe ještě víc sýru a ještě víc vajíček, až mi z nich začínalo být špatně. Copak není jiná cesta?

Samozřejmě byla. Stačilo vygůglit, kolik gramů bílkovin vzhledem k tělesné váze bych do sebe měla v průběhu dne dostat. Informaci jsem si ověřila na několika dalších zdrojích, zvážila jsem se a došla ke konečnému číslu. Asi dva týdny jsem pak poctivě počítala.

Zjistila jsem, že se vůbec nemusím stresovat. Když ráno poctivě posnídám skyr a misku müsli, mám už skoro z poloviny vystaráno!

Celkem jsem se divila, kde všude se dají bílkoviny najít a v jakém množství tam jsou! Díky tomu se opravdu nemusím bát, že bych se nedostala na svoji spodní hranici.

Jak vypadá obvyklá snídaně již tedy víte. Někdy si místo müsli dám ovesnou či jinou kaši a skyr nahradí řecký jogurt nebo ochucený tvaroh.

Největší záhadou jsou pravděpodobně obědy. Nejím maso, takže si dám jenom brambory, nebo co jako?

Eh, samozřejmě ne.

Taková menší sbírka... 

Typický Kájin oběd

Čočka s (možná) rýží a něčím dalším - NEJČASTĚJŠÍ JÍDLO 

Osmahneme cibulku, přihodíme nakrájené rajče, přilijeme trochu vody. Rajčeti dáme náskok, ať je v závěru správně rozvařené, přidáme červenou čočku a znovu trochu vody. Dochutíme římským kmínem. Po uvaření přimícháme olivový olej. Podáváme s rýží. 

Obměny: 

• místo rajčat vaříme s čočkou papriku/mrkev/mraženou zeleninovou směs do polévky atd. 
• římský kmín lze nahradit bazalkou, provensálskými bylinkami nebo kari
• jako příloha poslouží třeba jáhly nebo cous cous
• uvaříme jinou čočku (zelenou, žlutou, beluga)

Fazole s omáčkou (a rýží!)

Začít musíme nejlépe s denním předstihem, je totiž třeba namočit fazole. Nejraději mám adzuki. Vaříme je na cibulce. Trochu opepříme. Když jsou měkké, přidáme do hrnce rajský protlak (a možná trochu vody). Pořádně promícháme. Podáváme s rýží. 

Obměny nejsou známy - dochází k nim neúmyslně. Pravděpodobně proto, že fazole nevařím moc často. 

Omeleta s tím, co dům dal

Recept nikterak obtížný. Rozklepneme vejce, trochu posolíme a vyšleháme vidličkou. Dle chuti lze přidat koření. Obsah vylijeme na pánev a necháme chvíli smažit. K omeletě podáváme, co nás zrovna napadne. U mne to jsou nejčastěji pečené brambory nebo teplá zelenina.



Někdy vybočím ze zažitých postupů natolik, že už ani nemůžu mluvit o vaření, nýbrž o experimentování. Pojďte se mnou ochutnat nedávný oběd!



Experiment

Postup: Nasypala jsem půlku sáčku neznámé polévkové zeleninové směsi do vody a dala jsem ji vařit. Ukázalo se, že směs obsahuje mimo jiné i kousky brambor. ,,To bude husté!"  Nakrájela jsem na drobno zbytek pochybné okurky a přidala ji k nepolévce. Obsah hrnce mírně zezelenal. ,,Výborně!" Směs jsem důkladně osolila. Koření nebylo třeba, jelikož polévková směs obsahovala nějaké bylinky. Po chvíli jsem vypnula sporák. Přišel čas nejnáročnějšího experimentu!

Do jídla jsem přidala olivový olej a zbytek humusu. Po důkladném promíchán jsem mohla servírovat!

Experiment jsem podávala s rýží.

Jídlo mělo velice zajímavou barvu a konzistenci. Bylo vůbec jedlé?
Samozřejmě že ano!
Bylo výborné!
Prý ho mám někdy uvařit zas. Tak jo, už se těším.



Doufám, že vám tento článek trochu napověděl a vegetariánskou stravu už si nebudete představovat jako každodenní baštění smažáku případně holé přílohy. 



Nechali byste si ode mne uvařit? A chtěli byste někdy další článek o jídle?

Kája

Všem kuchařům z celé republiky: Rádi byste pracovali v nějaké dobré restauraci a starali se o zákazníkům o dobrou a kvalitní stravu? Podívejte se na nabídku práce, určitě najdete něco skvělého, co se vám bude líbit.