Yixingová konvička je věda

Dostala jsem k narozeninám nádherný dárek: yixingovou konvičku a čajové moře. ,,Aha, takže jsi dostala konvičku a tácek," reagoval kamarád. Tím celý dárek úplně znevážil! Nejedná se totiž o ledajakou konvičku a čajové moře je mnohem víc než hloupý tácek! V dnešním článku vám vysvětlím, o co se jedná a také popíšu, jak jsem se s novou konvičkou skamarádila. Bude to trocha čajová teorie, trocha humoru.

Čajové moře 

Začnu čajovým mořem, poněvadž je to s ním o něco jednodušší. Detailním zkoumáním fotky si můžete povšimnout, že se skládá za dvou částí: z děravého podnosu a jakéhosi šuplíku. V šuplíku se sbírá vylitý čaj. ,,Já prostě potřebuju čajové moře!" vztekala jsem se pokaždé, když jsem při přelévání čaje do šálků polila stůl. Zákonem schválnosti se čaj dostával na různé důležité věci, které kromě šálku na stole ležely, případně na zem, na oblečení atd. I proto se moje světlé rifle více než rok pyšní hnědou skvrnou. Vanish je naštěstí skoro tak účinný, jak předvádějí v reklamách, takže je skvrna patrná jen zblízka. (A to nikdo dělat nebude, protože na stehna se holkám nezírá. Čajová skrvna není jediná, která kalhoty hyzdí. Dají se vypátrat také dvě stopy po kávě a jedna po tiskařské barvě.) 

Ve skutečnosti má čajové mnohem vznešenější funkci, je nedílnou součástí mnoha čajových obřadů. Ty samozřejmě patří do rukou pouze čajovým mistrům, ale je fajn mít něco takového doma. Karolinským čajovým obřadům určitě také přijde vhod.Nevztahují se k nim žádná pravidla. Jedinou podmínkou je, že je můžu vykonávat pouze já. Ty ne!

Yixingová konvička

,,Zvláštní skupinu pěkných čajových konvic tvoří konvice z nepolévané kameniny, zemitých barev a často bizarních tvarů." (Karel Valter, Vše o čaji pro čajomily) Pro majitele této konvičky je důležité, aby si dobře vybral, na jaký druh čaje ji bude používat. Valter dodává: ,,Pak konvičky používáme pouze na blízce příbuzné čaje, protože se v nich jejich aroma uchycuje a po dlouhém používání zesiluje."

Jak vidíte, yixingová konvička má charakter! Časem ji musí vlastnit každý čajový nadšenec. Opravdoví labužníci mají yixingových konviček celou řadu. Čaj z yixingových konviček prý přináší nejvíc požitku. My je zatím máme dvě: jednu na zelené Japonce a druhou, tu moji, na pu erhy. (K tomu máme ještě tři porcelánové konvičky a tři gaiwany. Musím se chlubit, pardon.)

Yixingová konvička je prostě pecka. Do začátku s sebou ale nese jednu nevýhodu: Na rozdíl od porcelánových konviček se z ní nedá pít čaj rovnou. Musí se na to řádně připravit.

Kterak Kloska zatahovala konvičku

,,Tyto konvice vyžadují předběžnou přípravu, aby se  nich odstranila hliněná chuť." (Valter) Možností, jak to provést, je více. Jednodušší metoda přikazuje konvičku krátce povařit. Někdo doporučuje přidat do vody čaj. Více se mi zalíbila složitější zdlouhavá metoda, která spočívá v nekončeném připravování čaje a polévání konvičky. Metodu jsem samozřejmě poklosčila. Profíci, kteří se v Asii zatahováním konviček živí, by si ťukali na čelo. 

Já si zase ťukám na čelo, proč jsem se zatahováním vlastně babrala. Odstraňovala jsem z konvičky hliněnou chuť a chystala se na čaj, který se podobnou vůní vyznačuje. Kde je smysl? ,,Čaje pu erh mají zvláštní zemitou vůni a chuť, a je třeba si na ně zvyknout." (Valter)

S největší opatrností jsem konvičku očistila. Přesto mi vyskočila z ruky - naštěstí jsem stihla včas zareagovat a druhou rukou ji chytila! Pak jsem do ní nasypala pu erh. Vařící vodou jsem nejprve konvičku polila, pak jsem vodu nalila dovnitř. Postavila jsem konvičku na stůl a nechala ji přes noc odpočívat.

Lístky se louhovaly a louhovaly, až ze sebe vydaly všechno, co měly. Vypít obsah konvičky by byla sebevražda. Chtěla jsem ji tímto extra výluhem polít. To bych ten čaj ale nejdříve musela přelít do nějaké nádoby! Místo toho jsem ho vylila do dřezu. Co jsem provedla, mi došlo, když jsem sledovala poslední pramínek mířící do odtoku. Tak snad příště. 

Uvařila jsem vodu. Opět jsem konvičku trochu namočila z venku, pak jsem zalila (nové) čajové lístky. Zhruba po deseti minutách jsem čaj slila do misky a udělala konvičce pu erhovou sprchu. Pozor, lidem takovou sprchu nedoporučuji! Jak už zde zaznělo, pu erh je čaj velice specifické vůně. Na pití ho miluji, ale aby mi tak voněly vlasy? Dejte pokoj! 

Sprchu jsem konvičce z nějakých podivných důvodů provedla opět v dřezu. Sakra, co dělám, vždyť já mám čajové moře! Ono ráno už mi nezbýval čas, musela jsem do práce. Celý den jsem se nemohla dočkat, až se odpoledne pustím do hraní s čajem na úrovni. Mám moře, mám všechno. 

Bohužel jsem při tom jaksi pozapomněla na to, že mám pouze čajové moře, nikoliv čajový oceán a že vyprazdňování ,,šuplíku" může být pěkně nebezpečné, jestliže ho naplním až po okraj. Nebudu vás déle napínat: měla jsem doma potopu! 

Celý zatahovací proces byl jedna velká kalamita katastrofa. 

Užila jsem si ho, ale pro svět musí být velká úleva, že už skončil. 

Můžu vesele pu erhovat. 

No, nejdřív bych měla zajít do obchodu pro zásoby. K zatahování konvičky jsem použila příliš mnoho čaje... 

Doufám, že jsem čajové nepříznivce moc nenudila a čajové příznivce moc nepohoršila. ;) 

První skupina mi může do komentáře na oplátku popsat nějaký detail svého koníčku, druhá skupina mi může vynadat. Zlobit se nebudu, aspoň to tu ožije! 

Kája