pátek 29. června 2018

Je to za mnou! (měním zaměstnání)

Nemůžu tomu uvěřit, ale je to pravda: Školní rok skončil! A já jsem ho poprvé absolvovala jako učitelka. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Vysloužila jsem si květiny, svíčky, krémy, čokolády, med... a další, další, další. Zajímá vás, jak jsem svůj první školní rok v roli učitelky zvládla?



V článku narazím na pracovní problém. Detaily samozřejmě popisovat nebudu, ale tutlat nic taky nehodlám, jinak bych si svůj první rok v práci musela hodně vymýšlet.


Prázdniny před nástupem do práce: ,,Pomoc, já budu učitelka. Jak mi to půjde? Jak mě přijmou rodiče? Jaké to bude? Přežiju to?"

Den před nástupem do práce: ,,Já se snad radši házím marod." Byla jsem k smrti vyděšená.

Nástup: Nevím, jestli jsem kdy byla nervóznější a vyklepanější. Asi ne. Byla jsem však odvážná a zvládla mezi ty cizí lidi přijít a mile je pozdravit. Překvapilo mě, že jsem ani zdaleka nebyla jediná nová. Dohromady nás přišlo devět. ,,Škola se rozrůstá," bylo nám vysvětleno. Tušila jsem, že to nebude jen tak.

Přípravný týden: I když všechno sotva začalo, všem nám novým paní učitelkám i asistentkám bylo jasné, že jsme se dostaly na hodně zvláštní místo. Upřímně jsem se děsila, kam jsem to přišla a nevěděla jsem, jak tam vydržím celý školní rok. A to jsem ještě ani netušila, že to nakonec bude ještě mnohem horší.

Září: Chodila jsem domů úplně zdechlá. Těžko jsem si zvykala na celodenní ruch. Vždyť v bývalé práci jsem byla věčně sama! Koncem měsíce jsem si začala užívat. A pak bum - jedna z kolegyň dala výpověď. Rozhodilo mě to.

Říjen: V říjnu se mi kantořina skutečně líbila. Dopoledne jsem učila češtinu ve třetí třídě, chodila na nějaké tělocviky a hudebky, malovala s prvňáčky ve výtvarce. Odpoledne jsem řádila v družině. Bylo to super. Koncem měsíce ale zase bum - odešla další kolegyně. Tentokrát z ničeho nic. Musela jsem se vzdát většiny své práce. Přebrala jsem po zmizelé učitelce druhou třídu.

Listopad: Opět jsem si měla na co zvykat. Třídní učitel má hromadu starostí navíc. Zároveň je ale odměňován láskou dětí. V listopadu jsem absolvovala několik schůzek s rodiči. Dodaly mi sebevědomí.

Prosinec: Z odcházení kolegyň se stala rutina, dále ho už nebudu zmiňovat. Chápala jsem, co je k rozhodnutí vede, sama jsem však zažívala své nejšťastnější období.

Leden: Leden byl šílený, protože jsem dávala dohromady svá první vysvědčení. Hodnotíme slovně, takže to zabralo hromadu času. Na výsledek jsem ovšem byla pyšná.

Únor, březen: Přemýšlela jsem, jestli budu také odcházet, nebo ve škole zůstanu i další školní rok. Bilo se to ve mne - školu jsem odmítala, ale od dětí se mi nechtělo. Jak bych je mohla opustit, když jsem si je tak pěkně vycvičila a naučila se s nimi zacházet! Jenomže pak přišel další měsíc...

Duben: Začalo mi peklo. O děti tady nejde.

Květen: Pokračovalo peklo... Až jsem to nevydržela a povykládala všechno lékařce. ,,Děvčátko, z toho byste mohla mít žaludeční vředy!" vyděsila se a nechala mě doma. Na nemocenské jsem vydržela tři týdny. Podle původního plánu jsem měla zůstat doma až do konce června, ale nedalo mi to, chtěla jsem si ještě užít svoji třídu.

Červen: Díky nemocenské a dávno domluvenému volnu jsem byla v práci všeho všudy desetkrát. Peklo se už nekonalo, dali mi pokoj. Dost jsem si užila s tvorbou vysvědčení, paradoxně to bylo složitější než v prvním pololetí. Tentokrát spíše po technické stránce, všechno správně naformátovat a vytisknout, než po stránce slohové. Hodnocení se mi psalo skoro samo. S dětmi jsme stihli několik výletů, naučit se novou písničku a vyklidit třídu. Z loučení jsem byla na měkko...




V průběhu roku jsem to moc najevo nedávala, ale opravdu jsem občas dost trpěla...

Novou práci jsem si už našla. O tom, jak jsem k ní přišla, vám ještě napíšu.
Nastupuji na konci srpna. Do té doby si budu užívat volnost a svobodu. V Praze skoro nebudu. Největší plány jsou Helsinky a Alpy. A co chystáte vy?



Kája









4 komentáře:

  1. A nové zaměstnání bude opět v oboru? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to zatím nechci moc rozmazávat...
      Ale jak je poznat, učitelkování se mi líbilo. Takže...

      Vymazat
  2. Achjo, když je špatný zaměstnavatel, tak se velmi špatně pracuje :(. Moc mě mrzí, že musíš končit. Hlavně, ať v budoucí práci budeš šťastná a spokojená. To je hlavní :) pak už jde všechno (skoro) samo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se mi tentokrát poštěstí. :) Co tak sleduju na ostatních, první zaměstnání je vždycky fuj a druhé už je dobré. :D

      Vymazat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.