Kouzelné záchody jsou všude, stačí se dívat

Jsou tomu už dva roky, co jsem na blogu zveřejnila hned dva záchodové články. Jeden z nich se týkal záchodů ve škole, druhý záchodu na nádraží, letišti atd. apod. Od té doby jsem nasbírala novou inspiraci. Jaké záchody stojí za to? Nikam neodcházejte. Přichází nejpeprnější článek roku.

Jsem nechutná? Perverzní? Ale prosím vás. Vždyť ty místnosti využíváme všichni několikrát denně.

Začněme něčím krásným.

Záchody v kavárně Cafe Na Hlas

Tyto záchody doporučuji navštívit všem romantickým duším a milovníkům přírody. Sotva sáhnete na kliku, už slyšíte příjemné zpívání ptáčků. Nebojte se, je to pouze reprodukovaný zpěv. Nemusíte kavárnu žalovat za týrání zpěvného ptactva. Když do místnosti určené k úlevě vstoupíte, zjistíte, že je pěkně a originálně vyzdobena. Na stěnách jsou namalovaní papoušci.

P. S. Cafe Na Hlas je celkově moc fajn kavárna. Najdete ji v Praze 3, ulice Vlkova, číslo popisné 7. Až se budete v Praze nudit, určitě ji navštivte.


Přejděme k něčemu... zvláštnímu.


V Bernu na hlavním nádraží chodí všichni dohromady, uklízečka po každém hned uklidí

Ne že by se tam ženy musely dívat na pinďoury. Místnost s pisoáry je taktně oddělena. Nicméně chce-li muž využít kabinku, má na výběr z těch, na které chodí ženy. Umyvadla jsou přirozeně také společná. V podstatě mi to vůbec nevadilo, jen jsem se pěkně lekla, když přede mnou vyšel z kabinky muž. Copak jsem si spletla dveře? No, nespletla.

Nepříjemnější než pánové byla paní uklízečka. Po každém použití vzala hadr a šla záchod uklidit. Jen se otevřely dveře, už u nich stála, aby mohla konat svou práci. Na směně se rozhodně nenudí.
O hygieně tamějších WC nemůže nikdo pochybovat. Doporučuje jedna Kája z jedné.


Trénuj močák, posílíš mír.

Chce se ti ve vlaku na záchod? Máš to blbé.

Někdy se stane, že jdu na záchod doma a potom až po vyučování. Jeden by si myslel, že nepiju, ale není tomu tak. Otočím do sebe cca litr vody a někdy i kafe, po kterém se mi dřív chtělo ještě víc. Říkám tomu učitelský močák. Možná to ale není práce, co mě vycvičilo ve výdrži. Pravděpodobně se na tom více podílí pravidelné cestování na trase Praha - Olomouc - Frýdek.

I když se mi ve vlaku opravdu strašně moc chce, raději to držím domů.
Odejít pryč z místa, kde mám rozložené věci není jen tak. Navíc se k tomu většinou musím dobývat přes lidi, procházet zacpanou uličkou apod. A když už konečně dorazím na místo určení, dozvím se, že je místnustka mimo provoz. Zavrtím hlavou, projdu do druhého vagónu, kde očekávám úspěch. Tam je ovšem místnustka určena pouze pro personál.

Zakleju, převrátím oči a procpávám se až na druhý konec vozu kde... opět není WC v provozu! Projdu opět do dalšího vagónu. Možná se dostaví úspěch, možná ne. Když se dostaví, je to zázračný úspěch i pro pět či šest dalších lidí, a tak si musím vystát pořádnou frontu. Někdy to je fakt o nervy, protože ženské mají z nějakého neznámého důvodu ve zvyku zavírat se na hodně dlouhou dobu. Když je po všem, čeká mě opět dlouhá turistika vlakem.

Ráda bych řekla, že je tato situace výjimečná, ale není. Takže si teď záchodování ve vlaku opravdu pečlivě rozmýšlím.

Piju hodně vody, piju hodně kávy, ale na záchod se už radši nevydávám.

Nechtějte po mně používat slov "rozsvítit".


Kaj sa tu rožiha?

Nejhorší jsou záchody, na kterých se nedá rožnout. Většinou teda dá, ale než najdete vypínač, může být pozdě. Jednou jsem zažila záchod, na kterém se doopravdy nedalo rožnout. Bylo to v jedné ostravské restauraci. Budiž ji omluvou, že byla celá nějaká rozestavěná.


Záchodujeme v extrémních podmínkách...

Na Řípu běžte raději do lesa

Tamější kadibudky dal pravděpodobně vystavět už praotec Čech. Od té doby nedošlo k žádné rekonstrukci. Asi nechtějí narušit kulturní památku či co. Hodlala jsem jejich služeb využít. Poněvadž pršelo a všude bylo bláto, nechtělo se mi schovávat do křoví. Když jsem ale uviděla, co jsem uviděla, rychle jsem svůj názor přehodnotila.

Jestli je vám život milý, běžte na Řípu také raději do lesa! 

Někdy les chybí...

Alpy: Dopřej si svobodu a krásný výhled k tomu!

Každý, kdo dával v zeměpise pozor, určitě moc dobře ví, že se turistovi v Alpách nenaskytne zrovna hodně příležitostí zajít si na záchod v lese. Takový turista nemusí přímo chodit po skalách. Stačí se procházet ve výšce kolem dvou tisíc metrů nad mořem. Najít tam vhodné místo k činu je opravdu složité. Spatřuju v tom jediný alpský nedostatek.

Na druhou stranu - kde jinde máte příležitost užívat si na záchodě takové výhledy? :)

Nedostatkem soukromí netrpí pouze milovníci Alp.

Buď při konání potřeby ve společnosti svých blízkých !

Zní to tak blbě, že radši nebudu říkat, z jaké kavárny tento můj zážitek pochází. Ve skutečnosti to není tak horké. I když...

Možná je to tím, že se jedná o vietnamskou kavárnu. Vietnamci se se soukromím zrovna nepářou, co jsem tak postřehla s Hogretina blogu, snad ani nemají představu, co to soukromí vlastně je. Záchody jsou doslova a do písmene umístěny na chodbě.

Ok, nedělejme z toho kovbojku, jsou tam jakési tenké stěny, které toaletu oddělují od lidí. Dveře jsou kruté. Mají mezery. Připadají mi, jako by měly patřit spíše k nějakému altánu, kůlničce na dříví apod. Kolemjdoucí na mne sice vůbec nemohli vidět, pravděpodobně by ani nepoznali, že uvnitř někdo je... ale já jsem na chodbu viděla moc dobře a měla jsem z toho fakt špatný pocit...

Děs běs. Nedoporučuje jedna Kája z jedné. Příště si to raději nechám na doma.


To nejlepší na konec!

Chtěla jsem dát na závěr něco pěkného. Víte, co je nej? Podobně, jako když večer uléháte do čerstvě převlečených peřin.
Nejlepší je čerstvě umytý, nablýskaný a navoňaný záchod doma! Škoda, že mu čerstvost vydrží ještě kratší dobu, než těm peřinám...

Kája