Rozhovor s koloběžkou Kostkou: o vztazích v kolárně a koloběžčím duševnu

Bydlí o patro níž v kolárně. Je zářivě žlutá a jmenuje se Kostka. Přistěhovala se ke mně loni v únoru, koupila jsem si ji jako dokonalý dárek k narozeninám.


Ahoj Kostko, jak se ti v poslední době vede? 

Ahoj Kájo. Moc dobře necítím, strašně se nudím. Od poslední vyjížďky uplnynulo hodně času, dávno jsem odpočatá, kola ani brzdy mě nebolí. Lidi skoro přestali chodit do kolárny, koloběžky ani žádné kola nemají moc nových zážitků. Máme ponorku. Je příjemné zpestření, že ses u nás zastavila.


To mě mrzí, Kostko. Taková je zima. Na jaře se to zlepší. Když už mluvíš o kolárně, mohla bys nám ji blíže popsat? Změnila bys tady něco? Jak se tady spí? 

Těším se na první letošní výlet! Kdybys nebyla tak citlivá a neměla hned zmrzlé prsty, mohly bychom se venku prohánět i teď.

Naše kolárna je na pohled velká místnost, vzhledem k počtu obyvatel je ale malá. Kdyby nás navštívila hygiena nebo Instituce pro svobodu koloběžek a kol, hned byste dostali vysokou pokutu. Bylo by fajn, kdyby se kolárna rozšířila i do vedlejší místnsosti. Hned by se nám lépe žilo! I spalo. Víš, kolik kol v noci chrápe?

To mě překvapuje, Kostko. Zatím jsem o takových problémech neslyšela. Jak se k vám, koloběžkám, vlastně stavějí kola? Nejsou k vám neslušná? 

Ne, vůbec! Kola jsou na rozdíl od cyklistů slušná. Když s tebou někam jedu, cyklisti se na nás většinou šklebí, kola se naopak usmívají, zdraví a přejí příjemnou cestu. Slyšela jsem spíše o několika koloběžkách, které se na kola dívají skrz vidlice. Já mezi ně nepatřím, neboj.

V kolárně neznáme rozdíly. Jsme jeden tým: horská kola, silniční kola, my dvě pořádné koloběžky i ty malé v čele s tvou starou koloběžkou K-line. Kdybyste nám více věřili a pustili nás samostatně na výlet, byli bychom v sedmém nebi. Problém by byl jenom v kondici: K-line má plné kolca už po dvanácti kilometrech, ale třeba jedno drahé kolo pocítí námahu až po sedmdesáti kilometrech.



A kolám nevadí, jak se jejich majitelé ke koloběžkám a koloběžcům chovají? 

To víš, že vadí. Ale co mají dělat? Přece se nebudou hádat, když je všechno ostatní fajn.



Pamatuješ si na naše první setkání? 

Jasně! Byla jsem ráda, že se konečně usadím. Předtím jsem dlouho stála znuděná v Intersportu. Chtěla jsem někomu patřit a jezdit na výlety! Proto jsem měla velkou radost, když za mnou přišel prodavač a řekl mi, že si mě někdo vybral přes internetovou seznamku. Dali na mě ceduli s tvým jménem a začali mě chystat na prodej. Pak jsi dorazila. Líbila ses mi na první pohled. Láska ke koloběhu z tebe jen zářila!

Z jednoho ne zrovna zdařilého koloběhu -
počasí bylo jiné, než jsem si myslela

Jé, to mi lichotí! Cesta domů ale moc příjemná nebyla, co? 

Jo. Sněžilo. Navíc mě trochu děsily tvé výhružky, že nás možná nepustí do autobusu. Jsem ráda, že to vyšlo, nechtělo by se mi v tom počasí nikam jet!



Na to vzpomínám stejně. Vlastně jsem ani nebyla na koloběh vybavená. Měla jsem kabát a kozačky na podpadku, přes rameno kabelku... Naštěstí všechno proběhlo v pohodě. 

To jo. Nejlepší na tom všem byl pocit z toho, že jedu domů. Hned po příchodu jsi mě seznámila s tvou starou koloběžkou K-line. To bylo taky fajn, od začátku jsem měla kamarádku.




Snad jste mě spolu moc nepomlouvaly! Říkala ti K-line o naší nehodě?

Samozřejmě! Popsala mi ji do všech detailů. Prý jsi hodně krvácela, K-line se o tebe bála.



Vážně? Já jsem si spíš myslela, že mě za to nesnáší. Pro ni to určitě také nebylo příjemné. 

Nebylo, to je jasné. Narazila kolem do kamene. Bolelo jito, chtěla nést, ale tys neměla sílu. Trpěly jste obě. Koloběžce bylo líto, že vás před pádem neochránila, kdyby rychleji reagovala, mohla ten kámen objet. Koloběžky by sice své koloběžce měly poslouchat, v nouzi však máme dovoleno příkazu neuposlechnout a řídit se vlastním rozumem.



To jsem opravdu netušila! Šla jsem tě vyzpovídat proto, aby měli moji čtenáři co číst, ale bylo to přínosné i pro mne. Proč se tak spolu nebavíme i normálně? 

Musíme si přece užívat jízdu a výhledy, povídání by nás zbytečně rozptylovalo.



Vidím, že jsme si dost podobné. Děkuji ti za tvůj čas a za odpovědi. Slibuji, že se nějak pokusím řešit ten nedostatečný prostor. 

Bylo mi potěšením! Já děkuji, že to budeš řešit.

Kája a Kostka 

Jak to vidí jiné koloběžky?  

• Mark Reed: Zpověď koloběžky Mastera Pepíka
• Bára: Pan Trexx exkluzivně: Jednou jsme se s Bárou parádně vysekali! 

Rozhovory jasně ukazují, že má každá koloběžka úplně jiný charakter.