Šprechtím ganz gut

V práci mám několik různých úkolů, jedním z nich je komunikace se zákazníky. Drtivá většina mluví česky, občas se vyskytne nějaký Slovák či Polák. Někdy jsem bohužel nucena použít angličtinu nebo němčinu, případně ruce a nohy. Pojďte si přečíst kratičký článek o tom, jak jsem před pár dny až moc mluvila německy.





Měla jsem docela frmol. 

V sále se zrovna nějaký pár díval na nějaký film, když k plátnu s nabídkou filmů přišla skupinka mladých lidí. Na první, vlastně ani na druhý a třetí pohled na nich nebylo nic zvláštního. Za to na poslech zajímaví byli - mluvili totiž mou oblíbenou němčinou! 

S úsměvem a trošku nervy jsem se jich šla zeptat, jestli nechtějí nějak poradit. Kdybych tušila, co bude následovat, snad bych tak ochotně nevstávala. Němci* se totiž úplně poprvé setkali s 5D kinem a chtěli vědět, co to je a jak to funguje. 

Nebylo to sice poprvé, co jsem o 5D kině mluvila v němčině, ale i tak jsem se pěkně zapotila. Špatná jsem asi nebyla, zákazníci se mi nevysmáli a dokonce všemu porozuměli. Než stačili vybrat, na co půjdou, skončil zmiňovanému páru  film. Když mi podali brýle, řekla jsem: ,,Danke!

Chtěla jsem ještě něco říct, pár na mě naštěstí vytřeštil oči, a tak jsem si stačila uvědomit, že bych měla přejít do mateřského jazyka. Omluvu a vysvětlení přijali a pobaveně se zasmáli. 

Němce jsem zavřela do sálu a měla od jejich mluvy na pět minut klid. 

Mezitím jsem nově příchozí rodině česky popsala některé filmy. Děti se nemohly dohodnout, každé chtělo samozřejmě něco jiného. Nechala jsem je chvíli handrkovat a šla se rozloučit s Němci. 

Přepnutí do němčiny mi problém nedělalo.

Zpátky to bylo o něco těžší.

Vrátila jsem se k rodině a německy se zeptala, jestli už teda něco vybrali...


Proč vlastně nestuduji germanistiku?
(To je řečnická otázka, na kterou se neodpovídá. Přesto to udělám: No přece proto, že mi chybí talent na jazyky! Nebo si to aspoň myslím.)


Jak jste na tom s cizími jazyky vy? Pochlubte se v komentářích. Můžete zmínit i nějaké více či méně vtipné situace, do jakých jste se v souvislosti s jazykovou bariérou dostali. Za odměnu pak napíšu článek plný svých, ne zrovna úspěšných jazykových příhod.



*Ve skutečnosti nevím, zda se doopravdy jednalo o Němce. Nazvala jsem je tak jen pro zjednodušení. 



Komentáře

  1. Pro tohle mám naprosté pochopení ^^ Samotné se mi to až tolik neděje (tedy ne s lidmi; že v programovacím jazyce X zkusím použít konstrukt z jazyka Y, v kterém jsem něco ladila předtím, se mi občas stává), ale jak se hodně pohybuju v centru Prahy, každou chvíli na mě obsluha a prodavači zkouší různé jazyky.

    Občas s úsměvem vzpomínám na už spoustu let starou historku. Vrátila jsem se z něčeho jako výměnný pobyt v Německu (kde jsme nicméně mluvili anglicky, z němčiny dodneška umím možná tak „Ich spreche nicht Deutsch“), kde jsem občas tlumočila z češtiny, a další ráno psala ve škole diktát z češtiny. Několikrát jsem automaticky začala psát danou větu anglicky, než mi došlo, že ji nemám překládat :)

    Karry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na výměnný pobyt mě to vždycky moc lákalo, ale nemám na to odvahu. :D Jak dlouho jsi tam byla? To je dobrá jazyková deformace. :D

      Vymazat
  2. Nemůžu uvěřit,že jsi vážně přesídlila..i když mě teda celá situace přišla dost absurdně směšná :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pamatuju, když jsme byli tenkrát na puťáku a podnikli jsme výlet za hranice, do Rakouska.
    Kamarád se šel zeptat na cestu, věděli jsme, že on umí německy daleko nejlíp...
    Ptal se, vysvětloval, po chvíli zapojil ruce, nohy...
    Nakonec se otočil k nám a zoufale si postěžoval, že si myslel, že umí :-)
    Pak se tázaný pár rozesmál a paní nám sdělila, že už je to jen asi pět kilometrů.
    Česky nám to sdělila :-)

    OdpovědětVymazat
  4. To se divím, že si nejsi jistá, zda-li to byli Němci. Předpokládám, že rozdíl mezi Němcem, Rakušanem a Švýcarem poznáš. Nebo to byli Češi a jen tě zkoušeli (kontrola z vedení). :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba mohli být aus Luxemburg nebo Lichtenstein! A opravdu nevím, jak bych to mohla rozeznat, jejich SPZ jsem neviděla, ani to neměli napsané na čele.

      Vymazat
  5. Já se cítím bezpečně jenom v angličtině, mé pokusy s francouzštinou jsou hodně úsměvné. Nicméně varována, že Francouzi angličtinu nesnáší, potila jsem ze sebe na dovolené francouzské větičky a kupodivu se mi nikdo nevysmál. Rovněž je nenapadlo mluvit na mě pomalu (nebo možná pomalu mluvili, jen já jsem to nezaznamenala). Obdivuji proto každého, kdo to s druhým jazykem dotáhne tak daleko jako ty :)

    Tak tedy gratuluji k přesídlení na nové působiště. Ale třeba se ti začne stýskat po všech těch emočně vypjatých situacích, které člověk na blog.cz může zažít, a vrátíš se nám zpátky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noo, s druhým jsem to možná někam dotáhla, ale o tom prvním se to moc říct nedá. :D

      Vymazat
  6. Jó, němčina. Kdysi jsem se byla schopná domluvit, obrážela olympiády a tak... A pak jsem přišla na gympl, kde se němčina učila od začátku a řekla jsem si, že se nemusím na hodiny připravovat, tohle přece umím. Jó, houby s voctem, ujel mi vlak. A jelikož němčinu narozdíl od angličtiny nepoužívám, dneska sice pasivně víceméně rozumím, ale nekváknu ani slovo. Smutný příběh, aber pravdivý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy není pozdě! Šup, běž vyplnit přihlášku na germanistiku! :D

      Vymazat
  7. Jestli jsi pracovala minulý čtvrtek po obědě, tak jsem tě v práci i s mým Kladeňáčkem navštívila. A vzhledem k počtu našich voucherů asi ještě párkrát navštívím... :D Podle fotky bych řekla, že jsi to byla ty, ale jistá si na 100 % nejsem :-)
    A abych taky napsala něco k tématu článku, musím se pochlubit, že umím obstojně česky. A v Německu se zvládnu najíst. Zatím mi to k životu vždycky stačilo. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem to já! Ale těch slevomatů bylo tolik, že si vás vůbec nevybavuju. :(

      Vymazat

Okomentovat

Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.