Kájin blog

Dva roky jsem bydlela v Praze. Rok předtím jsem do ní pravidelně jezdila na víkendy. Praxe s migrováním sem a tam mám až až. Dnes bych se s vámi chtěla podělit o své zkušenosti s cestování mezi Prahou a Ostravou, respektive Frýdkem-Místkem. Až příště pojedete na výlet, budete vědět, na co si dát pozor.

Chcete psát, máte otevřený editor, ale hlava se ne a ne sousředit. Odbíháte myšlenkami jinam: Co si dám zítra k obědu? Co daruji babičce k Vánocům? Existují mimozemšťani? A co je vlastně nového na Facebooku? ... Poznáváte se? Čtěte dál, podělím se s vámi o svůj nejnovější objev. O stránku, která vás k psaní stoprocentně dokope!

Miluju koloběžky a ráda chodím na závody. O víkendu jsem tyto dvě lásky konečně spojila a zúčastnila se Koloběžka cupu. Chcete vědět, jaké to bylo? A zajímá vás, jak jsem si vedla? Čtěte dál a všechno se dozvíte.

V Praze je blaze, říká se. Mnohem lépe se ale cítím v horách. V těch rodných, v Beskydech, jsem teď každou chvilku. V dnešním článku bych se s vámi podělila o radost z krásných dní a poradila vám pár pěkných cest, kdyby vás to k "nám" náhodou přitáhlo. Samozřejmostí jsou fotky.

V Praze je blaze, říká se. Mnohem lépe se ale cítím v horách. V těch rodných, v Beskydech, jsem teď každou chvilku. V dnešním článku bych se s vámi podělila o radost z krásných dní a poradila vám pár pěkných cest, kdyby vás to k "nám" náhodou přitáhlo. Samozřejmostí jsou fotky.

Co klaplo? To, co mě tolik stresovalo, to, s čím jsem měla taaakové starosti. Klapla škola v přírodě, kterou jsem organizovala více méně sama. Nic se nezkazilo, užili jsme si to a vrátili jsme se celí a zdraví!

Usmálo se na mne štěstí. Konečně jsem se zase jednou podívala do svého oblíbeného města (rozumějte do Vídně). Společnost mi dělala kamarádka Anežka, se kterou lásku k Vídni pěstujeme už pěkných pár let. Výlet jsme pojaly lenivě, město jsme si užívaly hlavně z pohodlí laviček. Závěr byl ovšem dost dramatický. Čtěte dál, ať vám všechno můžu povyprávět.

Mám zvláštní schopnost. Není zrovna ke chlubení: mé dlaně často způsobují oživnutí předmětu, který zrovna svírají. Předmět pak zatouží po svobodě, natáhne nohy a vyskočí. Následuje překvapené „ujííí" z mých úst a pokus o záchranu. Ten se ne vždy podaří...

Spousta mých známých si mě pamatuje jako šílenou, věčně vysmátou holku. Jsou to ti, se kterými si nejsme tak blízko, tudíž se jim nejdu svěřovat, když mě něco trápí. Kdo mě zná lépe, moc dobře ví, že bývám i smutná. Mám zlozvyk o všem přemýšlet a zabývat se úplně nepodstatnými věcmi. Dříve jsem si kvůli ničemu dokázala pokazit celý den. Naštěstí už vím, jak z toho ven! Přečtěte si, co mi zabírá. Třeba vás to nakopne.

České Velikonoce jsou podivná směska pohanských a křesťanských svátků. Tradice jsou pomíchané, nikdo ani pořádně neví, co má jaký původ. Spousta lidí, kteří nejsou věřící, Velikonoce prakticky nijak neřeší. Ne tak já! Co bych to byla za milovníka jara, kdybych ho nevítala? Čím jsem starší, tím pro mne mají Velikonce větší význam... Letos jsem dokonce s nadšením zvala šmigrustníky.