Kájin blog

11. září se konal 3. ročník Beskydského dogmaratonu. Nejdeleší trasa závodu byla 42,5 km dlouhá a překonávala převýšení 1900 m. Připraveny byly také trasy Short (26 km, 1150 m) a Mini (6 km, 300 m). Zajímá vás, jak takový závod probíhá? Přečtěte si jeho průběh očima dvou závodnic, mne a Elišky. Přihlásily jsme se na trasu Short a překonaly ji za šest hodin.

Málokdo by to do mně řekl, ale je to tak. Jsem zaškolačka. Vysedávat každý den ve škole je přece zbytečné. A hlavně otravné, co si budeme povídat. Doufám, že tímto článkem nijak neovlivním svou učitelskou kariéru. Pro jistotu ho začnu výchovnou poznámkou: Neberte si ze mne příklad!

Po dvou "prolenošených" letech jsem se konečně zúčastnila závodu. Již počtvrté jsem přijala výzvu překážkového běhu Urban Challenge a podala tam - promiňte, že se tak vychloubám - obdivuhodný výkon. Co na tom, že jsem jen rok po porodu! Trhla jsem osobní rekord a ze 142 žen jsem doběhla 11. 

Synáček oslavil první narozeniny. Více než jeho věk mě fascinuje skutečnost, že jsem rok matkou. Na jednu stranu mi to zní jako dlouhá doba, zároveň však nechápu, že to je teprve rok. S novou rolí jsem se sžila natolik, že už ani nevím, jaké bylo matkou nebýt. K příležitosti výročí jsem pro vás sepsala pár drobných poznatků z mateřství a nechala na Tiskařík.cz vyrobit fotosešity se synáčkovými fotkami. 

Podruhé za toto léto jsem byla v Praze. Nalákal mě teď především čajový festival Čajomír. Zúčastnila jsem se ho teď poprvé, ale v minulosti jsem byla třikrát na obdobném Svátku čaje, takže jsem měla představu, jak to tam asi bude vypadat: Čaj poteče proudem! V Praze jsem pobyla čtyři dny a stihla jsem i jiné věci, ale mluvit chci především o Čajomíru. Připravte si misky, jdeme na to! 

Na přelomu července a srpna jsem byla na kratičké dovolené v Beskydech. Zní to trochu vtipně, když nedaleko nich bydlím, ale aspoň jsem měla nenáročnou cestu. Ubytování nemám co vytknout, počasí bylo lepší, než hlásila předpověď. Nejvíc ze všeho mě nadchla moje kondice. I se zátěží na hrudi v podobě téměř ročního dítěte jsem kopečky zvládala dobře. 

Na začátku roku jsem se rozloučila s jednorázovými vložkami. Nahradila jsem je ekologičtějšími látkovými od Anavy a menstruačními kalhotkami Snuggs. Ačkoli téma úplně nezapadá mezi ostatní články, rozhodla jsem se o něm napsat, neboť mi připadá, že většina společnosti vidí eko pomůcky černě.

V lednu vyšel článek s podobný názvem: Moje miminko je vtipné, takto mě pokouší! Miminko vyrostlo, už má skoro rok, leze po čtyřech, staví se na dvě, bere lidem mobily a umí si pustit Ovečku Shaun. S novými schopnostmi našel synáček též nové způsoby, jakými mě pokoušet. Proto je tedy volné pokračování předchozího článku. 

Na Karlštejn jsem se chtěla podívat už dávno, ale nenašla jsem nikoho, kdo by jel se mnou. Přestala jsem se vymlouvat na druhé a během dovolené v Praze jsem tam vyrazila "jen" se synem a fenou. Strávili jsme tam půl dne a navštívili jsme hrad a zoopark. 

Myslela jsem si, že týden je na Prahu dlouhá doba. Ukázalo se však, že je to doba naopak velmi krátká! Nestihla jsem všechno, ale nijak zvlášť mi to nevadí. I tak toho bylo až až! Pochodovat hlavním městem se zátěží v nosítku a s ňafajícím stvořením na vodítku je v mnoha ohledech značně nepraktické, kdo mě ovšem zná, ten ví, že mě rozhodně nic nezastaví.