Kájin blog

V červnu jsem se rozloučila se svoji třídou a od té doby se snažím vybudovat kariéru copywriterky na volné noze. Že to jde ztuha, asi nemusím zdůrazňovat. Víte, co je na moji práci nejtěžší? Řada z vás si možná tipuje, že se nedokážu doma na práci pořádně soustředit. Ve skutečnosti je to ale naopak. Nedokážu lenošit!

Před devíti lety jsem se poprvé podívala do Vídně a okamžitě jsem se do ní zamilovala. A tak jsem tam nedávno byla zas, přestože to bylo letos už podruhé. Tentokrát jela i Eliška, konečně jsem měla s kým jít na psí hřiště u Hofburgu. Poprvé jsem se prošla kolem Dunaje. Vídeň mě nikdy neomrzí!

Možná víte, že jsem v Praze chodila do kurzu finštiny. Teď bydlím zpátky ve Frýdku, kde se bohužel tak neatraktivní jazyk neučí. Začala jsem proto chodit do němčiny. Aspoň si připomenu, co jsem dříve uměla. Vybrala jsem si Prima School, protože mi vyhovoval čas kurzu a měli příjemnou cenu. Co myslíte, rozmluvím se, nebo budu před konverzací v cizím jazyku pořád utíkat?

Dva roky jsem učila a doufám, že se k tomu zase jednou budu moci vrátit. S dětmi je totiž fajn. Nic neřeší, jsou bezprostřední a tak trošku naivní. Dospělí to většinou vůbec neumí. A to je škoda.

Krásné počasí mě láká nejen na hory, o víkendu jsme byli v ZOO na Svatém Kopečku. Ano, jsem jedna z mála dospělých, která si ZOO užívá, většinou se setkávám s názorem, že je to přece jen pro děti. Letos to byla moje čtvrtá ZOO, v červnu jsem stihla pražskou a ústeckou, v červenci berlinskou. ZOO v Olomouci je moje nejoblíbenější, i když je malá. Důvod? Vlci! Dnešní článek bude plný fotek.

Co se týče hor, jsem nenapravitelná. Mám je čím dál radši. Proto vychází už pátý díl mé Beskydské terapie! Trasy jsou tentokrát dvě. Pěkné a pohodové. Nasbírejte se mnou inspiraci na výlet a přesvěčte se na fotkách, že to tady máme moc hezké.

Co je na Facebooku, je pravda, říkali jsme vždycky. Facebook už ale není nejmocnější, překonává ho Instagram. Přitom by bylo nejlepší, kdybychom žili především v realitě... A co vy, špehujete poctivě své známé na sítích, nebo máte raději, když vám o své dovolené povyprávějí osobně?

Před půl rokem jsem neměla nouzi o peníze. Pak jsem ale přestala učit a všechno šlo tak nějak do háje. Teď skládám korunku ke korunce a je mi z toho smutno, často mám chuť se vzdát a nastoupit do zaměstnání (kam sakra? za kasu?), abych měla jistotu, že mi vždy x. přijde na účet výplata. Pak jsou naštěstí chvíle, kdy věřím, že se z momentální finanční nejistoty vyhrabu a že si zase jednou budu moci kupovat, co se mi zrovna zamane. Prozradím vám, co si koupím jako první.

Na každém kroku nás někdo upozorňuje, že máme myslet na ochranu přírody, neprodukovat zbytečný odpad, nepoužívat jednorázové obaly a kdesi cosi. Všude slyšíme slova "udržitelnost", "zero waste"  a podobně. Stala se z toho móda. Na jednu stranu je to fajn, na druhou je mi proti srsti, jak to někteří strašně moc hrotí. Možná dnešním článkem zase někoho pobouřím, ale co neučím, je mi to zase nějak víc jedno...

Tolikrát jsem si říkala, že musím na blogu vytvořit haul podle sebe - tzn. žádné oblečení a dekorativní kosmetika, ale knihy, čaje a možná hromadu krémů, protože bez těch se neobejdu. Je to tady. Ukážu vám novou konvičku a pochlubím se vám s novými čaji! Haul trochu jinak - podle mne, neblogerky a neženy...