Kájin blog

Podle některých lidí, kteří diskutují na internetu, jsem praštěná alternativní matka, která se snaží být zajímavá. Nejen, že své dítě balím do látkových plen, ale dokonce ho ještě nosím v šátku! Tahám se s ním jako cikánka a rozmazluju ho. Pro mne je přitom šátek naprosto nezbytná věc, ať si ostatní myslí, co chtějí. Nejen, že většinou praktičtější než kočárek, ale také mi hodně pomohl doma. 

Od mala mi vtloukali do hlavy, že budu jednou pracovat. K učitelství mě to táhlo už na prvním stupni, ale předtím jsem stihla vybírat z několika různorodých oborů. Přečtěte si článek, k jehož zveřejnění mě inspiroval Klub blogerů . Jedním z květnových témat měsíce je povolání. 

Slavit čtvrt století má své výhody. Dostala jsem slušný balík peněz s pokynem, ať si koupím něco na sebe. Připadalo mi, že nic nepotřebuju, nakonec jsem přece jen na něco přišla. Jsou to věci bez nápisu Made in Taiwan. Koupila jsem si dvoje Vasky a přes Fler jsem si nechala ušít sukni. Na dražší boty jsem tajně myslela už delší dobu. A sukně? Těch není nikdy dost, mám je mnohem radši než kalhoty . 

Jsem aktivní tvor a nerada sedím doma. Vyrazit někam v doprovodu feny a synáčka ovšem není úplně jednoduché. Každý odchod na déle než cca hodinu vyžaduje velké odhodlání. Stojí to ale za to!

Maminky to s dětmi bezesporu umí.  I tatínci péči o potomky zvládají, ale tak nějak... po taťkovsku. Jsou méně pečliví a občas na něco zapomenou. U svého syna to vidím dnes a denně, dokonale to znázorňuje též film S tebou mě baví svět. Vybavila jsem si několik situací, kdy jsem se jako dcera cítila taťkovskými metodami poněkud „zanedbána". Ráda se o ně s vámi podělím - a nebojte, je to veselé čtení. Jsem prostě hrozný vzorňák, a to se s taťkovským přístupem mnohdy bije.

Kdysi měli rodiče analogový foťák. Dokumentovali na něm, jak se s jejich miminek stávají překrásné princezny (to jako já s ségra). Vyvolané fotky třídili do alb, ta jsou poctivě popsaná, aby každý věděl, z jakého jsou období. Pak přišel digitální fotoaparát. Fotek je víc, ale alba žádná, jen chaotické složky v počítači. V dospělosti jsem to začala napravovat, fotky si nechávám tisknout. 

Na podiu jsem nestála skoro dva roky a předpokládám, že se na něj ještě dlouho nepodívám. Jaká škoda, vždyť je na něm tak dobře! Pojďte se mnou zavzpomínat na nejkrásnější koncertní momenty. 

Zjistila jsem, že navzdory mým domněnkám o jeho popularitě existuje spousta blogerů, kteří neznají Bloglovin . Protože ho ráda využívám, seznámím vás s ním. Představím také další dva pomocníky z internetu, Toggl a Canvu . Do komentářů mi pak můžete napsat, jaké vychytávky používáte vy. 

Poslední dobou nemám co vyprávět, život s půlročním dítětem je poněkud stereotypní. Proto se v dnešním článku vrátím k pět let starému příběhu o zvláštním klukovi z vlaku. Nevinný rozhovor způsobil, že jsem se pár měsíců cítila pronásledována a nevěděla jsem, jak tomu uniknout.