Kájin blog

Říká se, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy. Dovolte, abych se zasmála! Mám naprosto bezproblémové těhotenství, já i syn jsme celou dobu zdraví, vyhnula se mi těhotenská cukrovka, neotékám, dokonce ani na obáváné zvracení nedošlo. I když zdánlivě nemám na co, pořád si stěžuju. Nejkrásnější období rozhodně neprožívám. Musel to vymyslet nějaký chlap!

Zatímco v červnu jsem ještě s klidem vyrazila na noc do Prahy a na několik dní do Luhačovic, teď už nemám odvahu vzdalovat se od domova. Termín porodu se kvapem blíží, což mě trochu znervózňuje, i když jdu třeba jen na chvíli do kavárny. Sedět doma, nic nedělat a jen čekat bych ani nevydržela. Každý den se někam vypravím. Mimo jiné i na malé výlety.

Stalo se, co jsme několik let očekávali. Blog.cz oznámil konec provozu. V polovině srpna mají všechny blogy zmizet. Normální člověk si možná říká, že to přece není zas taková ztráta. Pro mne a další blogové srdcaře je to skoro konec světa. Co naplat, stejně to tam u moc nefungovalo. A co víc, význam slova blog se posunul tolik, že už mu Blog.cz, i přes svůj název, vůbec neodpovídá. 

Začátkem července jsme vyrazili do brněnské zoo. Podělím se s vámi o zážitky a svůj názor a podám i nějaké praktické informace, abyste věděli co a jak, kdybyste se tam chtěli vypravit taky.

Po roční pauze se ze mne znovu stala studentka, 14. 7. jsem se upsala Ostravské univerzitě. Podruhé se pokusím získat titul studované učitelky. S malým rozdílem: Nebudu studovat při práci, ale při péči o miminko. Ze začátku to bude dost náročné, ale tím se nenechám odradit. Při nejhorším studium odložím, jako matka to můžu udělat kdykoliv ze dne na den. K titulu se každopádně dostanu, teď už si to nenechám zkazit!

Červnové počasí bylo upršené a podle toho vypadaly i výlety. Jeden víkend jsem kličkovala mezi kapkami ve vylidněné Praze, o týden později jsem si stejnou disciplínu zopakovala v Luhačovicích. Opět se ale více méně povedl dodržet původní plán. Jsou totiž jenom dvě možnosti: buď se počasí přizpůsobíme, nebo na něj budeme nadávat. První možnost je bezesporu lepší.

Sem tam se setkám s otázkou, jestli už vím, jak se bude miminko jmenovat. Ještě měsíc dva zpátky k tomu někteří dodávali, že tuší, že je asi ještě brzo. Ne, není! Jméno totiž vím prakticky od začátku. A protože už ho znají i všichni kolem mne, není důvod o něm nenapsat tady.

Rok utekl jako voda, nedávno jsem měla výročí od velkého stěhování z Prahy. Při té příležitosti jsem zjistila, že jsem o něm loni nenapsala článek! Jak jsem jen mohla? Stěhování totiž bylo velké dobrodružství. Vůbec jsme totiž netušili, jestli dojedeme na místo určení. Zlobilo nás auto! Říkala jsem si, že by byla škoda, kdyby tady o stěhování nebyla zmínka. Opožděný zápis je tady.

V době koronové jsem dostala skvělý nápad: Až otevřou kavárny, vydám se do Prahy a užiju si ji bez davů zahraničních turistů. Za dva roky, co jsem tam bydlela, jsem si na ně sice zvykla, ale chtěla jsem zkusit, jaké je projít za bílého dne Staroměstské náměstí, aniž bych se proplétala organizovanými skupinám s člověkem s deštníkem či vlaječkou v čele.

Minule jsem vyprávěla, proč jsem Žabka umělkyně, tak proč se dnes nepodívat, co Žabka umělkyně vytvořila? Poslední dobou toho vzniklo docela dost, protože nejsem ve své obvyklé kondici, a tak jsem doma víc, než je za normálních okolností mým zvykem. V komentářích se se svými výtvory můžete pochlubit vy.