Kájin blog

O tom, že budu své případné dítě nosit v šátku, jsem věděla už několik let předem. Jak skvělé to je, jsem však úplně zjistila až v praxi. Šátkování je super doma i venku, dnešní článek se bude zabývat jen tím venkovním, respektive detailně popíše můj boj s kočárkem. Je to obří heblo, dělá  si se mnou, co chce, víc mě namáhá a dítě se v něm občas vzteká. Se šátkem je pohyb snadnější! 

V úterý uplynulo 25 ode dne, co jsem se narodila Šok, horor, katastrofa. Několik předchozích narozenin mě nijak zvlášť nebralo, ale čtvrt století, to už je sakra dost.  Nebudu tady ale bědovat, jak život utíká, a radši vám dám možnost se o mně něco dozvědět. Požádala jsem vás o otázky, zde jsou odpovědi. 

Suchý únor se díky bohu vztahuje jen na alkohol. Kávu můžu bez výčitek svědomí pít dál. Proto vám ukážu, jakou kávu si poslední dobou vychutnávám a prozradím vám kouzelný kód, který vám zajistí 15% slevu v jihočeské pražírně Nebe-sky . Dále vám představím knihu, po jejímž přečtení utratíte spoustu peněz za věci, o jejichž existenci možná zatím ani nevíte. Kniha se jmenuje Manuál pro milovníka kávy.   Zabývá se domácí přípravou onoho voňavého nápoje. 

Proč nepiješ alkohol? Nejčastější otázka, kterou dostávám, když se s někým seznamuji. S džusem v ruce působí člověk poněkud výstředně, pokud teda zrovna není na dětské party, kam já (zatím) nechodím. Otázka se postupem času opakuje, pro některé se stane takovým zvláštním koníčkem. Přijde mi celkem smutné, že je pití alkoholu standard. Ráda se na oplátku ptám: A proč ho ty piješ? 

Když měl můj syn sedm týdnů, prohlásila jsem, že s ním začíná být zábava. Začal více reagovat na podněty z okolí, smát se, sledovat něco, a tak už se s ním dalo „něco dělat" . Momentálně ze všeho nejraději pozoruje, jak si hraju s Eliškou. Sám přitom vymýšlí kulišárny. Každý den mě něčím pobaví. 

Knihy mám ráda od nepaměti. Přečtené si zapisuji na seznam a do čtenářského deníku a často i okomentuji na Databázi knih . Zatímco v roce 2019 jsem jich zvládla 60, loni kvůli únavě v těhotenství a raném mateřství „jen" 36. Ze seznamu jsem vybrala tři různorodé tituly, o které bych se s vámi chtěla podělit. Seřazeny jsou chronologicky podle toho, kdy jsem je četla. 

Měsíc po porodu jsem začala studovat Učitelství pro 1. stupeň na Ostravské univerzitě. Komu o tom řeknu, ten se diví. V podobných situacích holky spíše přerušují studium. To bych ale nebyla já, kdybych si mateřství neudělala zajímavější. Myslím si, že se můžu s čistým svědomím pustit do povídání o prvním semestru*, i když ho ještě úplně uzavřený nemám. Zbývá mi rest v podobě testu z teorie hudby. 

K dnešnímu článku mě inspirovalo téma měsíce v Klubu blogerů . Řeč bude o každodenních maličkostech, které mi dělají život lepším a veselejším a bez kterých bych se (dlouhodobě) neobešla. 

Mám Vánoce ráda, ale poslední roky jim chybělo kouzlo. Zatímco advent jsem si vyloženě užívala, když došlo na očekávané, nijak zvlášť uchvácená jsem nebyla. Letos se to obrátilo. V prosinci jsem měla covid a musela jsem být v izolaci, advent proto jen tak prošel kolem. Za to Vánoce, ty jsem si vyloženě užila. Příští rok budou určitě ještě lepší, když už z nich bude mít synáček rozum. 

Na přelomu roku jsem tradičně hodnotila úspěšnost při plnění předešlých předsevzetí a dávala jsem si předsevzetí nová. Nešlo o nic velkého, byly to spíš nápady, jak si rok zpestřit. Za úkol jsem mívala například strávit určený počet nocí v zahraničí, zaběhnout stanovenou vzdálenost, něco si koupit, zúčastnit se nějakých akcí apod. Na rok 2020 jsem si nic za úkol nedávala, protože jsem byla těhotná a nevěděla jsem, co od sebe můžu očekávat. Hodnotit, jak jsem se držela plánu, tudíž nelze, a tak prostě shrnu, jak jsem rok prožila.