Kájin blog

Před deseti lety jsem každý den po malých kouscích datlovala do počítače příběh. Těšila jsem se, že ho potom pošlu do nakladatelství, tam z něj budou uneseni a za krátko ho vydají. Psaním se zabývám od šesti let. Dlouhé roky jsem snila o tom, že budu spisovatelka. Asi v patnácti mi ale došlo, že se to nikdy nestane. A jak čas plyne, dochází mi to čím dál víc. Proč nikdy nevydám knihu? Zde je seznam závažných důvodů.

E-mailovou schránku máme všichni, mnoho lidí má dokonce více než jednu. Já je mám dokonce čtyři – jednu soukromou na „oficiální“ záležitosti, jednu pro blogovou komunikaci a další „zbytečnosti“, pak mám ještě univerzitní a pracovní adresu. Jak často je kontroluji? Podle toho, kdy se mi zrovna chce. E-mail přece není povinnost, ne? Někteří to tak ale mají. Proto bych vám dnes chtěla říct, jak to vidím já.

Všimli jste si toho? Poslední dobou hodně cestuji. V uplynulém roce jsem byla čtyřikrát na více dní v zahraničí, k tomu jsem byla třikrát na celovíkendovém výletě po ČR, a to ani nemluvím o cestování za moji či mužovou rodinou nebo o jednodenních výletech. Cestování mě baví. Vždycky to tak ale nebylo. Byly doby, kdy jsem nikam jezdit nechtěla!

Bydlí o patro níž v kolárně. Je zářivě žlutá a jmenuje se Kostka. Přistěhovala se ke mně loni v únoru, koupila jsem si ji jako dokonalý dárek k narozeninám. Koloběžkařů se na blogu pohybuje více, proto jsme s blogerem Markem vymyseli projekt Vytvoř rozhovor se svou koloběžkou. Okamitě jsme si vzpomněli také na Báru. Proto dnes můžete číst rozhovory s koloběžkami na všech třech blozích.

V minulém článku jsem trochu naznačovala, co jsem všechno stihla v roce 2018, nevypovídá o něm ale dostatečně. Proto vám dnes měsíc po měsíci povyprávím, co jsem všechno zažila. Dělala jsem to tak na blogu už dříve. Pro vás to možná tak přínosné není, pro mne ale velice. Aspoň můžu zavzpomínat, jak to všechno bylo.

A je to zase tady! Starý rok končí, nový skoro začíná. Nadešel čas prověřit, zda se mi povedlo splnit předsevzetí. Zazářím, nebo se budu muset stydět? Pojďte se na to podívat se mnou. V závěru článku stanovím cíle pro rok 2019. Jé, no to zas bude!

Jak to vypadá, když se sejdou na Vánoce dva psi, respektive jeden postarší pes a jedná mladá šílená fena? Je možné, aby takové Vánoce dopadly dobře? Milovníci domácích mazlíčků, můžete být nadšení. Dnešní článek bude psí.

Milí čtenáři, chtěla bych vám popřát krásné svátky, pohodu, klid, odpočinek a bohatého Ježíška, ať máte konečně spárované ponožky a ať se máte čím mýt. Dnešní článek obsahuje trochu deníčkového povídání a vánoční přání s Eliškou.

Stala se ze mne velká cestovatelka. Letos jsem navštívila spoustu krásných míst. Kam se podívám podívám příští rok? Trochu jsme o tom s mužem přemýšleli. Teď před Vánoci se mi ovšem nechtělo moc myslet na to, kde budu trávit léto. Spřádala jsem spíše plány na adventní čas. Na jakých místech bych ráda nasávala kouzelnou předvánoční atmosféru? Čtěte. Do komentářů mi pak nezapomeňte napsat, zda jste některé z míst navštívili, nebo jestli se naše plány v něčem shodují.

Kamarádi, čtenáři i náhodní kolemjdoucí. Chtěla bych se vám s něčím pochlubit. Zatímco ještě před týdnem znamenalo psaní článku obrovské nervy, teď jde všechno hladce. Píšu totiž na novém notebooku. A není to jen tak ledajaký notebook. Je to MacBook Air. Nejdřív jsem ho nechtěla, pak jsem se nemohla odhodlat ke koupi... a teď jsem nadšená.