Moje dcerka má skvělého brášku

Jsem unavená, času nemám na rozdávání, ale mám obrovskou chuť se podělit o radost, která mě provází už celý týden. Dcerka je na světě, zrovna mi spokojeně spí v šátku. Užívám si pomoc od manžela i od syna, čerpám ze svých dávných zkušeností a je mi skvěle. 

Porodu jsem se děsila o něco více než poprvé. Se synem bylo sice všechno v pořádku, ale nevyhovovalo mi chování porodní asistentky. Moc na mne spěchala. Tentokrát jsem chtěla mít porod ve svých rukou.

Od rána jsem vnímala, že se něco děje, ale porodní bolesti se moc nerozjížděly. Zůstávali jsme doma. Hrála jsem Angry Brids, dokončovala jsem placený článek, zametala jsem byt... bylo mi dobře. A pak najednou šup, šup, miminko chtělo na svět. Kdybychom to do nemocnice neměli jen pět minut, volali bychom sanitku. Vyšetření v ordinaci? Papírování? Napouštění vany, aromaterapie nebo navlékání tatínka do pláště? Nebyl čas! Rovnou na sál. 

Potom už bylo všechno na mne a na miminku. Porodní asistentka mě jen podporovala, do ničeho mě nehnala. A tak přišla dcera na svět ne podle pokynů, ale podle toho, jak jsem to cítila. 

Po dvou hodinách mazlení na sále jsme se všichni tři přestěhovali do rodinného pokoje. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Já i miminko jsme byli v pořádku, a tak nás na třetí den pustili domů. Brzy po nás dorazil i synáček od otce. Zkouška rodinného provozu začala. 

Je to nádherné! Z manžela je skvělý tatínek. Ze synáčka úžasný bráška. Celé těhotenství se na sestřičku těšil a zdá se, že si ji hned zamiloval. Pořád se na ni chodí dívat, hladí ji a pomáhá mi. Miminko je zatím klidné, díky tomu se mi zatím přirozeně daří rozdělovat pozornost mezi obě děti. Se synem hrajeme hry, hodně si povídáme, byli jsme spolu na procházce a když jde spát, válím se s ním v posteli jako dřív. 

Kávu jsem si připravila v poměru 10 g bezkofeinové a 2 g kofeinové. K tomu dva pásky čokolády. Nejsem ze všeho tak vyplašená jako před šesti lety. Vím, že základem je, abych byla sama v pohodě. A na miminčí pohodu je tady šátek... 

(Článek jsem psala v dobré náladě. Vlivem šestinedělních hormonů jsem na emoční horské dráze. Pro představu - z nelogických důvodů jsem zvládla koupání miminka až na třetí den a vypadalo to, že to budu odkládat ještě déle. Rozbrečela jsem se, kdykoliv jsem na vanu jen pomyslela.) 

Šestinedělí nazdar! Zdar. 

Kája

Články z dob, kdy jsem byla novopečená matka: 

• Prvních 24 hodin maminkou aneb rychle jez, než bude pozdě
• Kouzelná věc jménem šátek - kouzlo už poznáváme i s dcerkou :)
• Moje miminko je vtipné, takto mě pokouší