Prvních 24 hodin maminkou aneb Rychle jez, než bude pozdě

Na konci předchozího článku stálo: „Příští kontrolu mám objednanou na pondělí. Půjdu na ni, nebo už tou dobou budu mít miminko?" Skutečnost byla někde uprostřed: Na kontrolu jsem se dostavila, vrátila se z ní domů, ale ještě ten den jsem jela do nemocnice na ostro. Jak se s novou roli sžívám? Dovolte, abych vám popsala svůj první mamikovský den. 


Něco se na mne chystá...

Od rána se se mnou něco dělo. Tušila jsem, že jestli do večera neporodím, přijde to na tuty další den. Když jsme jeli do nemocnice na plánovanou kontrolu, pro jistotu jsme do auta hodili vybavenou tašku, abychom byli připraveni na všechno. V nemocnici jsem po předchozí kontrole věděla, co a jak, zkušeně jsem kráčela nekonečnou chodbou až do čekárny na gynekologicko-porodním oddělení. 

Chvíli trvalo, než na mne měli čas. Více jsem stála, než seděla, s bolavým břichem to bylo příjemnější. Podle paní doktorky bylo vysoce pravděpodobné, že se ještě večer uvidíme. 

těhotenství
Poslední těhotenské selfie. Dle slov mamky "už to muselo prasknout". 

Kolem půl třetí nabíraly bolesti na síle. Ze začátku mi ještě úplně nedocházelo, že už je to ono. Ve tři jsem vyvenčila fenu a krátce si zahrála na klavír. Pak to vzalo rychlý spád. Ve tři čtvrtě na čtyři jsme se chystali do porodnice. Byla jsem natěšená, vyděšená a odhodlaná zároveň. 

Je to miminko! 

Z porodu jsem neměla nijak velký strach. Ženské tělo je na něj přece stavěné, no ne? Jako výhodu jsem brala to, že jsem (byla) ve výborné kondici. Po loňských úspěších v závodech a vystoupání do 3150 m n. m. mě přece jen tak něco nepřekvapí! 

A překvapilo: Šlo to totiž lépe, než jsem čekala. 

Průběh mi trochu splývá, čas plynul rychleji, než jsem byla schopná vnímat. Najednou bylo 22:22 a v porodním sále někdo přibyl. Bylo to miminko! 3,5kg chlapák. 

Pobyli jsme s ním dvě hodiny, pak jsme se bohužel museli rozloučit. Miminko odvezli na novorozenecké, mě na šestinedělní a tatínka poslali domů. Byla jsem vyčerpaná, ale nedokázala jsem spát. Během noci přivezli další maminku. Stejně jako já to byla mladá prvorodička. Měla jsem „spolutrpitelku"

Pomoc, jsem maminka!

Od šesti až do oběda se pořád něco dělo. Návštěva sestry, roznáška snídaně a čaje, uklízení a vizita. Nejdůležitější moment nastal, když do pokoje přišla porodní asistentka a řekla: 
„Vezu vám vaše poklady!" Ještě jsem byla slaboučká a sotva jsem stála, přítomnost miminka mi dodala energii. Porodní asistentka nám ukázala, jak se přebaluje a kojí. Matkami jsme byly už nějakou dobu, ale teprve teď jsme to pocítily doopravdy. 

Starat se o novorozence, čili učit se něco, co jsem v životě nezkusila, je samo o sobě náročné. V kombinaci s vyčerpáním je to teprve makačka. Představte si, že jsem si ten den ani nevyčistila zuby! I dojít si na záchod byl úkol, ke kterému jsem se musela dlouho odhodlávat. Vylovit z batohu kartáček a pastu a následně postávat u umyvadla bylo nemyslitelné. 

K tommu všemu mi pořád kručel žaludek. Jídlo čekalo na stole, zatímco jsem přebalovala a kojila. Jídlo čekalo na stole, zatímco jsem po té náročné akci vzpamatvávala v posteli. Jídlo čekalo na stole, zatímco jsem znovu přebalovala a kojila. Chudák jídlo se nemohlo dočkat. Oběd mi dokonce chtěla sestřička odnést, musela jsem o svou porci zabojovat. 

A tak jsem si z prvního dne mateřství odnesla tuto poučku: Najez se, jakmile se naskytne příležitost! Nenajíš-li se teď, nenajíš se nikdy. 

Večer jsem se s úsměvem dívala na svého spícího andílka a přehrávala si uplynulé dva dny. Byly plné silných zážitků, takže při vzpomínkách padlo dost slz. Příštích dvacet let bude náročných, ale stojí to za to. Mít syna je nádherné. 

Kája


P. S. Blog se určitě nepromnění v typický mamablog. Budu pokračovat ve svém deníčkování, ve kterém teď bude synáček ve (pravděpodobně) velké míře účinkovat. Holt stárnu. Už nemůžu psát o písemkách z fyziky nebo o válčení s kluky ze sídliště. 


Kam dál: 

Zajímá vás, jak se miminko jmenuje? Věnovala jsem tomu celý článek. Kromě jména prozrazuje i cestu, jakou jsme se k němu dostali. Obsahuje i holčičí variantu, kdyby se narodila dcera. 

Komentáře

  1. Gratuluji ❤️ Člověk nějakou dobu nebloguje a hned takové novinky, asi je na čase s tím něco udělat 😀

    OdpovědětSmazat
  2. Tak to s tím jídlem si budu muset zapamatovat, kdybych se snad někdy ocitla v porodnici. Každopádně ti přeju mnoho úspěchů do dalších let.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano. Zapamatuj. Jídlo a hlavně čas ho sníst mají teď mnohem vyšší cenu. Děkuji za přání. 😊

      Smazat
  3. Moc gratuluju k mininku! :) Day

    OdpovědětSmazat
  4. Gratuluji a přeji příjemné sžívání s malým! :)

    OdpovědětSmazat
  5. Ještě jednou obrovská gratulace :)! Moc jsem na tebe myslela a jsem moc ráda, že jste oba v pořádku doma :) těším se na další články o miminku. Je skvělé, že to šlo tak dobře :). To břicho je opravdu k prasknutí :D koukala jsem na fotky, jaké měla mamka, když nás čekala se ségrou, to byl mazec, chudák. Ta se s námi nanosila :D
    Jak reaguje na miminko Eliška :)? Nežárlí?
    Leník

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Břicho bylo obrovské, chvilku trvalo, než jsem si zvykla, že už ho nemám. Pořád jsem měla tendence si na něj dávat velký pozor. A ejhle, já už na něm můžu ležet. Vlastně musím, aby se správně zatahovalo. A je teď takové vtipné, úplně měkké. 😂

      Eliška to nese dobře! Nejdřív trochu štěkala, ale pak miminko očuchala a teď ho hlídá. 😊 Je z ní chůva.

      Smazat
    2. Tak to je super :) sestřenici, když se narodil syn, tak jejich pejsek hodně žárlil. Tak je fajn, že je Eliška v pohodě :)
      Leník

      Smazat
  6. Ještě jednou gratuluji maminko. :-) Ač bych to jako chlap asi říkat neměl, tak se těším na další mimískové články. :-D

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Na brigádu za kasu - ano nebo ne?