Co mi na učitelství bere nejvíc energie

Obvykle zde popisuju učitelství jako něco úžasného, ale samozřejmě není všechno růžové. Vlastně bych řekla, že je to dost náročná práce, i když samozřejmě jinak, než je to u zedníků. Popovídáme si proto o tom, co mě ve škole nejvíce unavuje.

Hluk 

Učitelé, aspoň ti na základní škole, tráví nezdravě mnoho času ve vysokém hluku. Do určité míry si na to člověk zvykne. Zatímco návštěvy o velké přestávce kulí oči, my si v klidu pijeme kafe. Bandu štěbetajících dětí zvládám mnohem lépe než kdysi na praxích. Někdy je toho ale moc. Když se zaplní jídelna, když se hraje v tělocviku napínavá hra, když se děti o přestávce příliš rozjedou nebo když je páteční výtvarka a všichni už se vidí někde venku. V takových chvílích mám chuť nasadit hluchátka. 

Doma bych si potom přála absolutní ticho, ale synáček, fena, dokonce ani manžel mi ho moc nechtějí dopřát. Nic mě nevytočí víc, než když mi mluví do večerního čtení pohádky! 

Papíry a papíry a papíry 

Zahrnuju i veškerou elektronickou dokumentaci. Stejně jako s hlukem - nevadí mi papírování samotné, spíš množství. Někdy je toho fakt hodně. A všechno musím správně zařadit. Očíslovat. Zapsat. Nemohla bych pracovat na úřadě...

Zvláštní kapitolou je pak vybírání peněz. Brrrr.

Strach o děti 

Na zodpovědnost jsem si zvykla. Dokud nepřijde nějaký úraz. Nebojte, většinou se neděje nic vážného. Kdysi jsem jako instruktorka na školním výletě zažila zlomenou ruku, před dvěma lety si jedna žačka záhadným důvodem zlomila prst, když chytala míč, jinak se nic zlého nestalo. Přesto nejméně jednou za měsíc běhám zapisovat do knihy úrazů bolavé kotníky, zápěstí a rány do hlavy, protože tělocvik je prostě strašlivě nebezpečný předmět. Bolení sem tam vzejde i z chůze po chodbě nebo hry ve třídě. Není v mých silách to ovlivnit, přesto si připadám jak likvidátor dětí. Celé odpoledne jsem nervózní a uleví se mi, až když dotyčné dítě ráno uvidím a ono potvrdí, že ho už nic netrápí. 

Jen tak se neuliju z práce

Já vím, máme prázdniny a všichni nám je závidí. Jsem ráda, že je máme. Kdyby nebyly, obávám se, že by spousta učitelů vyhořela (rychleji). Jenže prázdniny s sebou nesou i nevýhody. Neuliju se z práce, kdykoli mě napadne. Vždyť mi nedopřáli ani jediný volný den před státnici z matematiky. Občas jiným lidem závidím možnost vzít si dovolenou nebo třeba odejít z práce dřív a chybějící hodiny odpracovat jindy. 

Vydrž, vydrž! 

Některé dny jsou náročnější než jiné. Občas mě po vyučování napadá, že snad ani nechci být učitelka, ale stačí si trochu odpočinout a chuť vyučovat je zpátky. Po mateřské se budu do práce těšit. :) 

Co nemáte na své práci rádi vy? 

Článek přiřazuju k tématu měsíce povolání v Klubu blogerů. 

Kája