Když jsem nedávno vysvětlovala svou nižší aktivitu na blogu, napsala jsem, že jsem vyjela ze svého článkového systému a nedaří se mi do něj naskočit znovu. Taková situace už párkrát nastala, tentokrát k ní ale nedošlo jen tak z ničeho nic. Hlavním důvodem, proč jsem přestala aktivně psát, je těhotenství a s tím související vyčerpanost. Je to tak, milí čtenáři, jsem zas v tom, od října budu mít o potomka víc a celý březen jsem se prala s příznaky prvního trimestru.
Miminko je dárkem ke třicátinám. V den svých narozenin jsem usínala se zvláštním pocitem v břiše. Přesně s takovým, jaký jsem zažila naposledy v počátku těhotenství se synáčkem. Manžel mi nevěřil, ale mně bylo jasné, jak se věci mají. Byla jsem přesvědčena, že další den uvidím na testu dvě čárky. První myšlenka? Ach jo, zase mi bude špatně!
Slabost se projevila po návratu z Prahy. Mírně se mi točila hlava, žaludek jsem měla na vodě a celkově jsem mi chyběla síla a energie. Byly jarní prázdniny, velkou část dne jsem proležela (někdy u synáčka na koberci a dělala jsem, že si hraju), i v mikině jsem se třepala zimou a nedovedla jsem si představit, jak budu zvládat práci. Úmysl uchýlit se na nemocenskou jsem ovšem odložila, řekla jsem si, že to zkusím.
Ukázalo se, že s povinnostmi jsem první trimestr zvládala mnohem lépe než bez nich. Ano, občas mi bylo na omdlení, zvlášť když jsem některou přestávku nestačila kousnout do svačiny, oblékala jsem se víc než lidi kolem, protože mi pořád bylo zima a po návratu z práce jsem ulehala na gauč a někdy jsem na něm zůstala bez hnutí až do večeře. Práci jsem však zvládala.
Zvládla jsem i další cestu do Prahy a orchestrální soustředění, spoustu jarních procházek a výlet do muzea Tater. Myslím si, že mi všechny ty činnosti přispěly k lepšímu zvládnutí toho nejhoršího období. Byla jsem akčnější než v prvním těhotenství a cítila jsem se podstatně lépe. Neměla jsem tolik prostoru soustředit se na to, jak mi je.
Také připisuju zásluhy jídlu. Posledně jsem vypozorovala, že když jím, není mi tak zle. Proto jsem se teď od začátku soustředila na to, abych něco pojídala průběžně po celý den. Mnohdy to nebyla zrovna pestrá strava, v práci jsem třeba pojídala suché rohlíky, na večeři jsem jsem měla tarhoňu s troškou zeleniny, nicméně jídlo to bylo, žaludek nebyl prázdný a cukr tolik nekolísal, takže jsem moc nezažívala pocit na zvracení ani na omdlení.
Koncem března mi připadalo, že útrapy prvního trimestru ustupují, a od Velikonočního pondělí se cítím opravdu dobře. Jídlo přestalo být nezbytné pro přežití, nevolnosti nahradil neškodný pocit hladu, hlava se mi netočí, zimou se netřesu i té energie je více, i když stále spím víc než obvykle. První trimestr jsem přežila. Třikrát sláva!
Kája
P. S. Snad je to holka, pro kluka se mi nelíbí žádné jméno!
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.