Trpím emetofobií, tedy panickým strachem ze zvracení. Proto mě na těhotenství nevyděsilo to, že budu matka nebo že budu muset rodit, ale klepala jsem se strachy z pověstných ranních nevolností. Děsila jsem se, že si je vychutnám v co nejkvalitnějším provedení. Naštěstí jsem je nezažila! Jaké to je, když emetofobka otěhotní? Čtěte dál.
Měla jsem v plánu o těhotenství psát, až když bude miminko na světě, ale copak to jde vydržet? Můj život poslední dobou o ničem jiném není. Po většinu týdne nedělám doslova nic, a tak nemám inspiraci na jiné články. Za to námětu souvisejících s těhotenstvím mám celou hromadu... Vzhledem k tomu, že už jsem skoro ve třetím trimestru a srpnový syn není tajemstvím, si snad můžu toto téma dovolit.
Obavy, že jsem těhotná, jsem zažila několikrát. Tělo mě občas nechávalo v nejistotě. Loni v prosinci jsem zjistila, že dříve nebyly žádné obavy na místě. Teprve teď jsem bezvládně ležela, nebyla schopna nic dělat a v břiše cítila zvláštní tlak. Test jsem si udělala o týden později, aby byl přesnější. Tušila jsem, že výsledek bude pozitivní, ale doopravdy jsem se vyděsila až při pohledu na dvě čárky.
Ne že by mě tolik děsilo mít dítě. Děsilo mě to, co se bude dít v následujících třech měsících. Typickým znakem prvního trimestru jsou nevolnosti, to určitě ví i každý chlap. Obavy z nich má asi každá, kdo by taky rád zvracel, že? Pro nás emetofobiky je to naprostá katastrofa!
Štědrý den jsem jakž takž zvládla, i když jsem byla za divnou, že si beru tak malé porce a skoro neujídám cukroví. Od Božího hodu mi bylo hůř. Přišla jsem o chuť k jídlu. Celý měsíc jsem jedla pidi porce, pouštěla se do jídla z povinnosti a vybírala co nejlehčí pokrmy. Nejlepší ze všeho byly přesnídávky a piškoty! A i tu přesnídávku jsem mívala na dvakrát, celá sklenička byla na mne moc...
Každé ráno jsem se probouzela hrůzou, že mi bude špatně. Každé ráno jsem si přála, aby už byl večer a já se radovala z dalšího dne bez zvracení. Neustále jsem myslela na to, že to jednou přijde!
Podle doporučení na internetu jsem si nachystala do krabičky piškoty a dala je k posteli, abych mohla po probuzení okamžitě něco zchroupat. Prázdný žaludek se vzbouří snadněji než ten, který je pohlazen několika sousty. S pár piškoty v sobě jsem chvíli čekala, než jsem se odvážila jít na záchod. Co kdyby se mi po vstanutí udělalo špatně a musela být na ten záchod běžet!
Pak přicházel čas snídaně. Nasypala jsem si do misky obvyklé množství kakaových lupínků. Ani zdaleka jsem je ovšem nesnědla najednou. Ujídala jsem je průběžně dvě nebo tři hodiny. Internet radí rozdělit si jídlo do více porcí, aby v žaludku stále něco bylo. Pro jistotu jsem jedla průběžně celý den.
V osmém týdnu jsem se na okamžik trochu uklidnila, říkala jsem si, že jsem se možná nevolnostem vyhnula. Bohužel jsem si v noci přečetla hororový článek. Dočetla jsem se, že mnoha ženám začínají nevolnosti právě až v osmém týdnu. Nevyspala jsem se kvůli tomu. Vybavila jsem se Coca colou a mentolovými bonbony. Cola stála na stole připravena na nejhorší, bonbony jsem cumlala preventivně, kdykoliv mě napadlo, že mi není úplně nejlépe.
Působila jsem jako blázen sama na sebe! Panikařila jsem, dělala si katastrofické scénáře.
Úlevu jsem pocítila začátkem února, když se blížil konec prvního trimestru. Odešly únavy, vrátila se mi chuť k jídlu, dokonce i kávy se mi občas zachtělo. Poznala jsem, že jsem kritické období zvládla bez problému. Uf. Nedovedete si představit, jak moc jsem ráda!
Měla jsem v plánu o těhotenství psát, až když bude miminko na světě, ale copak to jde vydržet? Můj život poslední dobou o ničem jiném není. Po většinu týdne nedělám doslova nic, a tak nemám inspiraci na jiné články. Za to námětu souvisejících s těhotenstvím mám celou hromadu... Vzhledem k tomu, že už jsem skoro ve třetím trimestru a srpnový syn není tajemstvím, si snad můžu toto téma dovolit.
Obavy, že jsem těhotná, jsem zažila několikrát. Tělo mě občas nechávalo v nejistotě. Loni v prosinci jsem zjistila, že dříve nebyly žádné obavy na místě. Teprve teď jsem bezvládně ležela, nebyla schopna nic dělat a v břiše cítila zvláštní tlak. Test jsem si udělala o týden později, aby byl přesnější. Tušila jsem, že výsledek bude pozitivní, ale doopravdy jsem se vyděsila až při pohledu na dvě čárky.
Ne že by mě tolik děsilo mít dítě. Děsilo mě to, co se bude dít v následujících třech měsících. Typickým znakem prvního trimestru jsou nevolnosti, to určitě ví i každý chlap. Obavy z nich má asi každá, kdo by taky rád zvracel, že? Pro nás emetofobiky je to naprostá katastrofa!
- Ještě jste o emetofobii neslyšeli? Přečtěte si můj starší článek Život s emetofobií, ve kterém popisuju několik náročných zážitků. Pozor, článek si nebere servítky!
Štědrý den jsem jakž takž zvládla, i když jsem byla za divnou, že si beru tak malé porce a skoro neujídám cukroví. Od Božího hodu mi bylo hůř. Přišla jsem o chuť k jídlu. Celý měsíc jsem jedla pidi porce, pouštěla se do jídla z povinnosti a vybírala co nejlehčí pokrmy. Nejlepší ze všeho byly přesnídávky a piškoty! A i tu přesnídávku jsem mívala na dvakrát, celá sklenička byla na mne moc...
Každé ráno jsem se probouzela hrůzou, že mi bude špatně. Každé ráno jsem si přála, aby už byl večer a já se radovala z dalšího dne bez zvracení. Neustále jsem myslela na to, že to jednou přijde!
Podle doporučení na internetu jsem si nachystala do krabičky piškoty a dala je k posteli, abych mohla po probuzení okamžitě něco zchroupat. Prázdný žaludek se vzbouří snadněji než ten, který je pohlazen několika sousty. S pár piškoty v sobě jsem chvíli čekala, než jsem se odvážila jít na záchod. Co kdyby se mi po vstanutí udělalo špatně a musela být na ten záchod běžet!
Pak přicházel čas snídaně. Nasypala jsem si do misky obvyklé množství kakaových lupínků. Ani zdaleka jsem je ovšem nesnědla najednou. Ujídala jsem je průběžně dvě nebo tři hodiny. Internet radí rozdělit si jídlo do více porcí, aby v žaludku stále něco bylo. Pro jistotu jsem jedla průběžně celý den.
V osmém týdnu jsem se na okamžik trochu uklidnila, říkala jsem si, že jsem se možná nevolnostem vyhnula. Bohužel jsem si v noci přečetla hororový článek. Dočetla jsem se, že mnoha ženám začínají nevolnosti právě až v osmém týdnu. Nevyspala jsem se kvůli tomu. Vybavila jsem se Coca colou a mentolovými bonbony. Cola stála na stole připravena na nejhorší, bonbony jsem cumlala preventivně, kdykoliv mě napadlo, že mi není úplně nejlépe.
Působila jsem jako blázen sama na sebe! Panikařila jsem, dělala si katastrofické scénáře.
Úlevu jsem pocítila začátkem února, když se blížil konec prvního trimestru. Odešly únavy, vrátila se mi chuť k jídlu, dokonce i kávy se mi občas zachtělo. Poznala jsem, že jsem kritické období zvládla bez problému. Uf. Nedovedete si představit, jak moc jsem ráda!
Kája
To jsem moc ráda, že jsi to zvládla bez zvracení.
OdpovědětVymazatUpřímně, moc jsem se na první článek o těhotenství těšila :-)
Začala jsem ho psát už v dubnu, ale pořád se mi na něm něco nezdálo. Už mám připravený další - o tom, jak jsem statečně zvládla testy na cukrovku.
VymazatDalší by už mohly být veselejší. Doufám, že najdu inspiraci i v něčem jiném, než v roustoucím břichu. Zajímalo by tě třeba, co poslední dobou tvořím? :)
Ano, určitě :-)
VymazatJů, rovnou se těším na další články! :) Já se zvracení neděsila, ale kdyby přišlo, asi by mě to nepřekvapilo. Bez něj bylo to těhotenství ale lepší, co si budeme povídat. :)
OdpovědětVymazatTo jistě. Stačila mi ta příšerná únava! Teď vstupuju do třetího trimestru a připadám si jako slon, jsem zvědavá, jak se budu cítit na přelomu července a srpna.
VymazatA čo myslíš, ako to prežívala tokofobicka?? Fobia z pôrodu?? A k tonu geriatricka?? Ale... Dala som to. Inak, vôbec nemusis mat nevolnosti, ja som nikdy netrpela nevoľnosťami ani zvracanim. Problém bol nízky tlak, občas som musela ľahnúť lebo sa točila hlava ale to mám aj bez tehu. Hold 80/50 robí zazraky v každom veku každom stave. Takže nikdy nikto nevie ako bude tehu vyzerať. Ja som mala krásne pohodové bez problémov aj vzhľadom na vek a pôrody detto. Jeden sekcia druhy normalny a katastrofa sa nekonala. Je to v hlave ale občas niečo preskočí. A to zvracanie nie je na tehu to najhoršie. Počkaj až budeš na toaletu behať každých 10 minút aj v noci, buchnaty do ľadvin, pečene, tlaky, kríže ... Jaj, je to čarovné obdobie. niekedy mi to chýba. Držím palce
OdpovědětVymazatNic z toho, co píšeš, pro mne není horší než představa, že bych mohla zvracet!
VymazatAle nie každý zvracia. No každá musí porodiť a v tom je tokofobia horšia ak sa spojí s tetaniou tak ešte lepšie . Každá máme niečo. Ale najviac je držať dieťa v náručí. To človek zabudne na všetko. Apropo proti zvracaniu a nevoľnosti zazvor. Ale proti tokofobii... Ešte nič nevymysleli.
VymazatNe každý zvrací, ale to riziko tady je. A docela dost velké. Brr.
VymazatS tím porodem to taky není tak horké, stačí papír od psychiatra a hurá na císařský řez. Nechci tokofobii nijak zlehčovat, ale nevnímám ji ani horší než emetofobii. Doporučuju své dřívější články k tématu: https://www.kajinblog.cz/search/label/Emetofobie
Nezlehčovala bych ani jedno, obojí je dost na prd. A ono v případě císaře teda taky není moc o co stát.. To by pak ženy po císařském asi jen těžko tak moc toužily po přirozeném porodu (ovšem neplést každý vaginální s přirozeným). Já jsem mimochodem zvracela právě během císaře.
VymazatVím, že to není výhra, naopak doufám, že mi to půjde přirozenou cesteou.
VymazatNějak se nám to tady zvrtlo. Nechci diskutovat, jestli je horší A nebo B.
VymazatTakže už pst. :) Každý si trpí svým. ;)
Však jasně, já se to tím právě snažila utnout. Řekla bych, že je naprosto zbytečné se o něčem takovém dohadovat. :)
Vymazat