Od malička vedu syna k samostatnosti, sebeobsluze a účasti na péči o domácnost. Dřív to vyžadovalo kus trpělivosti, ale brzy začaly výhody převládat nad časovou náročností. Představovala jsem si, že podobně to funguje i jinde, ovšem jak pozoruji jiné děti, vidím, že to ani zdaleka není pravidlo. Proto bych vám o tom chtěla vyprávět.
Jídlo
Synáčka jsem krmila jen ze začátku. Už v jeho osmi měsících jsme se u oběda střídali. Chvilku jsem jedla a nechala chlapce, ať se pokouší o stravování sám, pak jsem ho chvilku krmila, abych proces trochu zeefektivnila. Postupně to zvládal čím dál lépe, takže jsem konzumaci jídel nechávala více na něm, až se zhruba v roce zvládal najíst úplně sám. Mělo to sice velké úskalí v podobě nepořádku, ale dávalo mi větší smysl uklízet, než synka krmit.
Oblékání
Kolem prvních narozenin jsem začala synovi dávat na výběr, co si obleče. Když měl rok a půl, přestěhovali jsme se. V novém bytě měl snadno přístupné šuplíky na oblečení. Přestala jsem tedy oblečení vytahovat sama, ale rovnou jsem ho poslala, ať si jde něco vybrat.
Do druhých narozenin se naučil svlékat tepláky, vyzouvat boty a rozepínat mikinu. Postupně jsem ho pobízela i k dalším úkonům, jako je oblékání kalhot či zapínání bundy. Šlo to pomalu, dlouho potřeboval dopomoc, ale jeho schopnosti se přece jen zlepšovaly. Před třetími narozeninami uměl úplně všechno. Když nastoupil do školky, nepotřeboval ani dohled. Po snídani mu stačilo dát pokyny, jaký druh oblečení si má obléct a jaké věci má nachystat ke dveřím k závěrečnému dooblékání.
Úklid a domácí práce
Synek se zapojuje do všeho, co je aspoň trochu v jeho silách. Jako roční automaticky chodil pro hadr, když něco vylil, ačkoli jeho utírání ještě nebylo zrovna efektivní. Ve čtyřech letech se sám domluvil s babičkou, že přijede na návštěvu, s manželem, že ho tam zaveze, a samostatně si sbalil náhradní věci na převlečení. Nemocné mamince jen přinesl tašku ke kontrole. Od chvíle, co je schopen nést bezpečně talíř, si odnáší po jídle nádobí. Uklízí si do skříně vyprané oblečení, s tím mu ale někdy pomáháme, stejně tak většinou spolupracujeme při úklidu hraček.
A domácí práce? K napsání tohoto článku mě inspirovala diskuze, ve které se paní ptala, jestli má devítiletou dceru zapojovat v péči o domácnost. Komentáře jsem jen prolétla; někteří si myslí, že v devíti má ještě čas, jiní byli jako já, tedy zapojují dítě od batolecího věku. Považuju to za šťastnější řešení. Dvouleté dítě sice práce spíš komplikuje, než že by nějak pomáhalo, ale jednou se to obrátí. Aspoň se učí brát takové činnosti jako samozřejmost. Syn (5) aktuálně pomáhá s věšením prádla, přípravou jídla, střídá se s námi v mytí bot, sem tam zametá a co je nejdůležitější, utírá jídelní stůl. Z toho se stala čistě jeho práce.
Rodič by měl dítě připravit na život... a k tomu je samostatnost nutná. :)
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.