Minulý týden jsem psala o tom, jak se z mého synáčka stal skvělý parťák na horské túry. Při psaní jsem myslela i na další radosti, které si užíváme společně, a říkala jsem si, že bych měla napsat také o nich. Parťáctví si užívám, ale uvědomuju si, že to tak nemusí být navždy. Rozhodně ho nechci do ničeho tlačit. Čemu se bude v životě věnovat, je jeho volba. Jen doufám, že to bude něco hezkého.
Hory, příroda i další výlety
Ukázala jsem synovi krásu hor a on proto umí ji i přírodu obecně náležitě ocenit. Je zvyklý chodit často na procházky. Narodil se přece pejskařce. Rád vymýšlí trasy, občas je teda musím korigovat, abychom venku nepochodovali do nekonečna. Má radost, když má Eliška z procházek radost, což je samozřejmě vždycky.
I my dva si procházky užíváme. Vždycky je něco k vidění, tu kachny a ryby, jindy divně křivý strom nebo hezky barevná obloha. Je znát, že jsem synkovi už jako miminku v nosítku ukazovala zajímavé věci kolem. Teď se vyloženě předháníme v tom, kdo toho objeví víc. A to nejen na procházce, ale i cestou autobusem či vlakem z okna.
 |
| Rádi jezdíme na výlety, třeba do zoo. |
Cíl výletu nemusí být vždy v přírodě. Pak obdivujeme domy a auta a zkoumáme nové kavárny. Někdy se synkovi na výlet nechce, protože by si radši hrál v pokojíčku s Legem, ale nakonec je vždycky rád, když někam jedeme, a sám výlety i vymýšlí.
Čtení
Jedno z našich společných oblíbených míst je knihovna. I tam ho beru od malička, průkazku jsem mu zařídila už v roce a půl, aby měl na svém čtenářském kontu všechnu literaturu o dopravních prostředcích, kterou si s nadšením vybírá. Dokud jsem byla na rodičovské, chodili jsme pravidelně na pohádku čtenou samotnými knihovnicemi. Nyní tam chodíme "jen tak". Hrát si a vybrat novou nálož knih.
Ty totiž máme oba moc rádi! Syn vyrůstá v tom, že čtení je krásné. Vidět matku s knihou je pro něj stejně normální jako výše zmiňované procházení se psem. Proto knihy sám vyhledává a mnohdy jen tak sedí na gauči a listuje svými knížkami. Někdy mi dokonce vykládá, co se při "čtení" dozvěděl.
 |
| Naše oblíbená literatura ke společným čtecím chvilkám |
Výtvarka
Výtvarným činnostem se s chutí věnujeme společně i každý zvlášť. Když má syn grafické období, sedí celý svůj volný čas u stolu a kreslí. Nedávno reprodukoval můj obraz, obě díla teď máme vystavená vedle sebe. Někdy u toho stolu sedíme oba a pracujeme na vystřihovánkách z časopisu nebo něco vytváříme. O prázdninách jsme vyrobili kámoše dříve vytvořeným papouškům a posadili jsme je na větve, dívejte.
 |
| Papoušci z barevného papíru - syn sám vystřihuje |
Koloběžka a plavání
Loni jsem koupila synkovi k Vánocům koloběžku Kostku, velice podobnou mojí, jen má přední kolo stejně velké jako zadní. Jezdit se na ni naučil prakticky hned, držení rovnováhy uměl z odrážedla. Další naší zálibou je plavání. Bohužel nemáme tolik času, abychom ho trénovali nějak systematicky, takže dovednostně na tom synek není kdo ví jak skvěle, ale to nevadí. Hlavní je, že se do vody vždycky těšíme a užíváme si to!
Láska ke zvířatům
Že jsem švihlá přes zvířata, ví každý. Je to dědičné! Představte si, že když synáček slavil ve školce narozeniny, nesli jsme sušenky a ovoce pro děti a mrkev pro jejich želvu Žofku!
Co když ho to přestane bavit?
Když to syna přestane bavit, bude mi to samozřejmě líto. Nic s tím ale neudělám. Momentálně to tak máme s hudbou. Tři roky jsme spolu chodili do hudebního kroužku pro batolata. Pak jsme z časových důvodů přestali a syna postupně opustil zájem o hudbu. Počítala jsem s tím, že se nejpozději v první třídě začne učit na nějaký hudební nástroj, ale jeho to vůbec neláká. Změní se to časem? Kdo ví. Základy v něm každopádně jsou. Prokazuje hudební sluch i rytmické cítění. A vnímání hudby jako něčeho krásného tam taky bude. :)
,,Maminko, nechceš si zahrát na housličky? Ty už jsi dlouho nehrála!"
No a o tom to je. Užívám si, že mám parťáka na kde co. Časem to tak nebude - ostatně musí proběhnout nějaké osamostatnění. Nejdůležitější pro mne je, že mu ukazuju hezké věci, a že na ně bude minimálně nahlížet s respektem. Že bude ctít přírodu, i když nebude chodit po horách, že se bude hezky chovat ke zvířatům, přestože žádné nebude mít doma, že si místo koloběhu a plavání najde jiný sport a nebude se celé dny válet na gauči. Určitě mi nejde o to udělat s z něj čtenáře s rekordním počtem přečtených knih, nehodlám si skrz něj plnit sen o konzervatoři, nic takového.
Jak bude žít, je jeho volba.
Úlohou rodiče (a učitele) je děti nasměrovat.
Úlohou rodiče (a učitele) je děti nasměrovat.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.