Batolata v hudebním kroužku

V únoru jsme se synem navázali na kroužek Robátka kroužkem První krůčky k hudbě. Oba vede Hudební škola Yamaha. Oba jsme z kroužku nadšení. Chcete vědět, jak to vypadá, když se sejde v herně deset batolat? Popíšu vám, jak jednotlivé lekce probíhají. 


První krůčky k hudbě jsou určené dětem od roku a půl zhruba do čtyř let. Program je rozdělen na tři úrovně, a tak jsou ve skupinkách přibližně stejně staré děti. My jsme samozřejmě v jedničce. V kroužku se pracuje s leporelem, každá úroveň má své vlastní a v každé se probírají jiné písničky a básničky. 

Lekce začíná vždy toutéž písní a přivítání s medvědem, kterého si můj synáček na první dobrou zamiloval. Medvěd obejde všechny děti a s každým se pár vteřin pomazlí. Další program se v jednotlivých lekcí liší, to je velký rozdíl oproti Robátkům, kde se struktura hodin skoro nemění. Činnosti přicházejí na řadu v různém pořadí a ne vždy dojde na všechny
  • Píseň z leporela napsaná přímo pro Yamahu, zpívá se s různým typem doprovodu (tleskání, hra na jednoduchý hudební nástroj, tanec...)
  • Lidová píseň rovněž s různým typem doprovodu 
  • Básnička (s rytmizací nebo dramatizací) 
  • Poslechová ukázka s pohybovou aktivitou 
Píseň/báseň/skladba, která je nová, se několikrát opakuje, se známou se pracuje třeba jen jednou. 

Nyní přichází na řadu pravidelný rituál, jehož hlavním úkolem je učit děti spolupracovat. Motivací je probuzení plyšové chobotnice. Ta dosud spala v pelíšku zabalená do peřiny. Každé dítě peřinu chytne, společně ji houpají a maminky zpívají. Probuzená chobotnice vyskočí, děti chytnou po jednom chapadle a pozdraví ji. 

Chobotnice si sedne na koberec a sleduje, jak děti pracují s leporelem. Nalistuje se strana s příslušným tématem a ukazuje se, co je na obrázku. Některá slova rytmizujeme tleskáním. Pak je na řadě výtvarná část. Pracuje se obvykle v lepoleru, většinou se něco lepí nebo kreslí. Syn ve svém věku jede takový freestyle, můj perfekcionismus dostává zabrat. Dívejte, jak jsme si poradili s Písní o plné puse. 


To, co je vybarvené pečlivěji, mám na svědomí já. 

Výtvarná část trvá jen chviličku. Hotovou práci dají děti na koberec k chobotnici a jdou si zazpívat písničku o veselých muzikantech. S tou zatím bojujeme. Všichni zúčastnění by se měli držet za ruce a chodit v kruhu, což se synáčkovi nelíbí, odmítá se chytat cizích lidí. 

Kroužek pomalu končí. Zopakuje se nejnovější činnost z úvodní části, uspí se chobotnice, proběhne písničkové rozloučení s medvědem, a nakonec dává paní učitelka razítka do deníčku. 

Oproti Robátkům jsou První krůčky k hudbě dynamické, po dětech se stále vyžaduje nějaká činnost. Samy si chodí k paní učitelce pro pomůcky, po použití je zase vracejí. Překvapilo mě, jak rychle se to syn naučil. Jsem ráda, že se pro nás našlo místo a mohli jsme postoupit od miminek k šikovným dětem. 

Kája


Komentáře

  1. Tyhle kroužky jsou skvělé, ať už hudební či jiné, vesměs to tam vypadá podobně. Důležité je, že se tam děti naučí řád a interagovat s ostatními.

    OdpovědětVymazat
  2. Chytat se cizích lidí, to chápu, že se synáčkovi nelíbí, taky nejsem kdovíjaký fanda :-) Zato plyšová chobotnice zní skvěle! A hlavně je moc fajn, že takovéhle věci jsou a jsou udělané tak dobře, že se i maličkým dětem líbí :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentáře. :) Klidně se rozpovídejte, ráda si od vás něco přečtu.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Droga jménem KINEDRYL

Vykulená cestovatelka se raduje: Filánže stačily!