Těhotenství je zvláštní období. S tělem se neděje nic špatného, přesto žena prožívá náročné chvíle. V prvním trimestru to jsou nevolnosti a nekonečné vyčerpání, ve třetím nepohodlí a nemotornost. Pozoruju, že na mají lidi dva zcela odlišné názory: Buď by těhotnou zamkli doma, nebo by ji poháněli, aby všechno dělala se stejným výkonem jako obvykle. Přitom pravda je někde mezi.
Proč by chodila na nemocenskou, když nemá rizikové těhotenství?
Aneb nevymlouvej se na to, že jsi těhotná. S tímto názorem se naštěstí setkávám spíš na internetu. I při ukázkovém těhotenství je žena oproti normálu znevýhodněna. Ženy, které vykonávají fyzicky náročné zaměstnání, mají být proto proto buď přeloženy na snadnější pozici, nebo zůstávají doma za plný plat. To je všem jasné, nechceme přece ohrozit ji ani miminko. Ale co práce, ve které se tolik nedře?
Třeba moje učitelská profese. Neklade velké nároky na fyzičku, není tedy pro těhotnou vyloženě ohrožující a lze ji vykonávat až do nástupu na mateřskou dovolenou. Jenže kdo někdy učil, ví, že chudák učitelka se v práci skoro nezastaví, čelí hluku, pořád něco řeší a s někým komunikuje. I když není těhotná, kolikrát je po vyučování unavená - práce ale ještě nekončí.
Těhotenství sice není nemoc, ale přesto je během něj všechno mnohem náročnější než obvykle. Proto nevidím nic divného na tom, když těhotná žena zůstane doma na nemocenské, přestože k tomu nejsou objektivní důvody. Myslím si, že "necítím se dobře" je dostatečné vysvětlení. Nepotřebujeme jako důkazy výsledky lékařských vyšetření.
Co se mě týče, sama sebe obdivuju, že jsem zvládla odpracovat první trimestr. V březnu mi bylo opravdu hrozně, nějakým zázrakem jsem však dokázala každý den vstát a s pomocí rohlíků a sušenek vydržet v práci a neomdlít. Zbytek dne jsem proležela a prospala. Dva tři týdny doma by mi určitě bodly, ale stále nepřicházel ten správný impulz, který by mě poslal k doktorce.
- Jak probíhaly začátky těhotenství? Čtěte zde: Přežila jsem první trimestr
V dubnu mi už bylo mnohem lépe, ale ke konci školního roku se mi opět pracovalo hůř. Volno přišlo akorát v čas. Na mateřskou dovolenou nastupuju až za dva týdny, vůbec si ovšem nedokážu představit, že ještě funguju v běžném pracovním vytížení.
Těhotná dokáže hodně, nemusí ležet jak placka!
Zatímco někteří by mě i teď hnali do práce a považovali by mě za línou, kdybych byla doma, jiní jsou zase toho názoru, že bych měla jen odpočívat a vůbec se nenamáhat. Přičemž tou námahou myslí třeba kilometr chůze. Opačně extrémní názor. Jak už zaznělo: Těhotenství není nemoc. Když se žena cítí dobře, nemusí nutně ležet na gauči.
Jak na tom momentálně jsem
Jsem ve 31. týdnu. Břicho mám kulaté a občas mi trochu překáží. Hlavně se mi špatně leží. Nedělá mi dobře horko, protože se zahřívám víc než normálně. Pravé stehno mám zohavené křečovými žílami, nedávno začaly vyskakovat i na levém. Miminko zabírá stále více místa, utiskuje mi močový měchýř a žaludek, takže pořád běhám na záchod a jím malé porce. Zlobí mě žaludeční šťávy, Rennie je můj nejlepší kámoš. Rychle se unavím.
Naštěstí se mi zatím vyhýbají bolesti zad a zůstává mi chuť do života. Moje výkony jsou zhoršené spíš kvantitativně než kvalitativně. Zvládám více méně všechno, jen toho nesmí být moc najednou. Můžu jít na hory, můžu se věnovat důkladnějšímu úklidu bytu nebo vyrazit večer ven, ale nesmí být všechno v jeden den. Po výkonu musím odpočívat, náročnější dny musí střídat dny lenošení, nemůžu být pořád v zápřahu. Mám svoje tempo.
Zkrátka jak jsem říkala na začátku, těhotenství není nemoc, ale není ani normální stav. Těhotná nezvládne tolik co před otěhotněním, zároveň ji však nemusíme vynechávat z dění.
Brzy se přehoupnu do osmého měsíce. Mám to za pár.
Kája
Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.