Těhotenství je zvláštní období. S tělem se neděje nic špatného, přesto žena prožívá náročné chvíle. V prvním trimestru to jsou nevolnosti a nekonečné vyčerpání, ve třetím nepohodlí a nemotornost. Pozoruju, že na mají lidi dva zcela odlišné názory: Buď by těhotnou zamkli doma, nebo by ji poháněli, aby všechno dělala se stejným výkonem jako obvykle. Přitom pravda je někde mezi.
Proč by chodila na nemocenskou, když nemá rizikové těhotenství?
Aneb nevymlouvej se na to, že jsi těhotná. S tímto názorem se naštěstí setkávám spíš na internetu. I při ukázkovém těhotenství je žena oproti normálu znevýhodněna. Ženy, které vykonávají fyzicky náročné zaměstnání, mají být proto proto buď přeloženy na snadnější pozici, nebo zůstávají doma za plný plat. To je všem jasné, nechceme přece ohrozit ji ani miminko. Ale co práce, ve které se tolik nedře?
Třeba moje učitelská profese. Neklade velké nároky na fyzičku, není tedy pro těhotnou vyloženě ohrožující a lze ji vykonávat až do nástupu na mateřskou dovolenou. Jenže kdo někdy učil, ví, že chudák učitelka se v práci skoro nezastaví, čelí hluku, pořád něco řeší a s někým komunikuje. I když není těhotná, kolikrát je po vyučování unavená - práce ale ještě nekončí.
Těhotenství sice není nemoc, ale přesto je během něj všechno mnohem náročnější než obvykle. Proto nevidím nic divného na tom, když těhotná žena zůstane doma na nemocenské, přestože k tomu nejsou objektivní důvody. Myslím si, že "necítím se dobře" je dostatečné vysvětlení. Nepotřebujeme jako důkazy výsledky lékařských vyšetření.
Co se mě týče, sama sebe obdivuju, že jsem zvládla odpracovat první trimestr. V březnu mi bylo opravdu hrozně, nějakým zázrakem jsem však dokázala každý den vstát a s pomocí rohlíků a sušenek vydržet v práci a neomdlít. Zbytek dne jsem proležela a prospala. Dva tři týdny doma by mi určitě bodly, ale stále nepřicházel ten správný impulz, který by mě poslal k doktorce.
- Jak probíhaly začátky těhotenství? Čtěte zde: Přežila jsem první trimestr
V dubnu mi už bylo mnohem lépe, ale ke konci školního roku se mi opět pracovalo hůř. Volno přišlo akorát v čas. Na mateřskou dovolenou nastupuju až za dva týdny, vůbec si ovšem nedokážu představit, že ještě funguju v běžném pracovním vytížení.
Těhotná dokáže hodně, nemusí ležet jak placka!
Zatímco někteří by mě i teď hnali do práce a považovali by mě za línou, kdybych byla doma, jiní jsou zase toho názoru, že bych měla jen odpočívat a vůbec se nenamáhat. Přičemž tou námahou myslí třeba kilometr chůze. Opačně extrémní názor. Jak už zaznělo: Těhotenství není nemoc. Když se žena cítí dobře, nemusí nutně ležet na gauči.
Jak na tom momentálně jsem
Jsem ve 31. týdnu. Břicho mám kulaté a občas mi trochu překáží. Hlavně se mi špatně leží. Nedělá mi dobře horko, protože se zahřívám víc než normálně. Pravé stehno mám zohavené křečovými žílami, nedávno začaly vyskakovat i na levém. Miminko zabírá stále více místa, utiskuje mi močový měchýř a žaludek, takže pořád běhám na záchod a jím malé porce. Zlobí mě žaludeční šťávy, Rennie je můj nejlepší kámoš. Rychle se unavím.
Naštěstí se mi zatím vyhýbají bolesti zad a zůstává mi chuť do života. Moje výkony jsou zhoršené spíš kvantitativně než kvalitativně. Zvládám více méně všechno, jen toho nesmí být moc najednou. Můžu jít na hory, můžu se věnovat důkladnějšímu úklidu bytu nebo vyrazit večer ven, ale nesmí být všechno v jeden den. Po výkonu musím odpočívat, náročnější dny musí střídat dny lenošení, nemůžu být pořád v zápřahu. Mám svoje tempo.
Zkrátka jak jsem říkala na začátku, těhotenství není nemoc, ale není ani normální stav. Těhotná nezvládne tolik co před otěhotněním, zároveň ji však nemusíme vynechávat z dění.
Brzy se přehoupnu do osmého měsíce. Mám to za pár.
Kája
Jsem docela ráda, že nic takového nemusím řešit. Nemám totiž ráda změny, ať už jsou negativní nebo pozitivní. Popravdě si nedovedu představit v takovém stavu vstávat po čtvrté ráno, pak jet nacpaným busem do práce a být tam dvanáct hodin a ještě se rozčilovat s lidma. V naší práci to je většinou tak, že sotva dotyčná zjistí, že je v tom, odchází na neschopenku. Tady ta práce jaksi není úplně kompaktibilní s takovým stavem, hlavně ty noční směny. Jasně, dá se to udělat i tak, že dotyčná chodí pouze na denní směny, jenže mít takové čtyři dvanáctky po sobě je docela zabijácké... takže v tomto případě je asi opravdu lepší být doma.
OdpovědětVymazatTěhotné to u vás musí mít opravdu těžké. Mně ten největší pracovní nápor končil po pěti hodinách, pak už jsem měla většinou možnost pracovat ve vlastním tempu.
VymazatNe nadarmo se těhotenství říká "jiný stav". Já jsem kancelářská krysa a měla jsem hodné kolegy, takže jsem pracovala celou dobu, ale pokud si dobře vzpomínám na první trimestr, tak jsem kromě práce už jen spala :) (na to jsem moc netrpěla na nevolnosti). Tys to teď musela mít v těch vedrech náročné, já byla velryba v prosinci, takže jsem se jen bála, abych někde neuklouzla, ale jinak to šlo.
OdpovědětVymazatPřeju ať ti zbytek těhotenství rychle uteče.
Práce v kanceláři se asi dá lépe přizpůsobit tomu, jak člověku je, i když dlouhodobě to určitě nebyla žádná pohoda. Mimo práci spánek, to znám. Trochu si říkám, jestli to není škoda, že se život smrskne na práci, ale doma bych se zase asi i nudila. :D
VymazatDěkuji. :)
Zvládáš to krásně! :-) Myslím, že by naší společnosti pomohla trocha osvěty - těhotenství není sranda, je to fyzická zátěž asi jako běžet 9 měsíců v kuse maraton, a když na to přijde, jdou potřebné látky dítěti na úkor matky. Kdyby se obecně vědělo třeba jenom tohle, myslím, že by se mohlo těhotným ženám i s omezenou kapacitou plic o něco lépe dýchat :-)
OdpovědětVymazatHodně sil do finiše!
Osvěta by byla fajn, ale obávám se, že by ji vzali vážně jen ti, kteří se i tak dokážou zamyslet a uznat, že těhotenství není žádná pohodička. Ostatní by si dál vedli svou, že si těhotné jen vymýšlí. (A jak dřív všechno zvládaly...)
VymazatNikdy jsem těhotná nebyla, ale myslím si, že by se o tom mělo mluvit. Hlavně někteří muži, toto nechápou a možná asi ani nechtějí.
OdpovědětVymazatI když musím se přiznat, že znám jednu ženu, co byla těhotná a nechápe, jak někdo nezvládá do osmého měsíce pracovat.
Tak to má štěstí na super pohodové těhotenství. Ale stejně bych nečekala, že to nepochopí. Já si dovedu představit, že jsou na tom jiné ženy o dost hůř než já, přestože jim všechny testy dopadají dobře. U mužů záleží, mám štěstí, že ten můj to chápe. :)
VymazatDržím pästičky, ja som bola tehotná pred šiestimi rokmi a už si na to podrobne veľmi nespomínam. Pracovala som síce v sklade, ale na šťastie sa mi dalo bez problému pracovať až do nástupu na MD, teda 6 týždňov pred termínom, plus ešte nejaké dni dovolenky som tam mala, takže som bola doma takmer dva mesiace, kým sa synček narodil. Spomínam na to rada. Netrpela som na šťastie (klop-klop) žiadnymi ťažkosťami, ak nerátam únavu. Tá bola miestami obrovská.
OdpovědětVymazat