Mnozí určitě víte, že jsem před deseti lety chtěla vydat knížku a snila o kariéře slavné spisovatelky. Psala jsem o tom například v článku Malá spisovatelka. Od loňska se tomu konečně přibližuji. Jak víte z jiného článku, začala jsem si vydělávat psaním. V zimě jsem se ke spisovatelčení ještě trochu přiblížila. A pak mi to Word překazil...
Splním si sen a napíšu knihu, řekla jsem si.
Psala jsem nepravidelně, text přibýval pomalu. Po necelém měsíci jsem si řekla, že je to blbost a začala znovu. ,,Nesmíš být tak kritická," říkáte si možná. První pokus ale opravdu nestál za to. Chytila jsem ho za špatný konec, vůbec jsem se s textem neztotožňovala. Verze 2.0 už byla lepší. Vyprávěla stejný příběh, tentokrát už se správnou odlehčeností, humorem a nadsázkou. Styl nové knihy se podobal stylu blogových článků. Byla prostě moje. Psaní mi najednou šlo mnohem lépe, bavilo mě. Přibývaly cca tři normostrany denně. Dostala jsem se až na stranu 51.
,,A pak se ti to přestalo líbit," říkáte si. ,,Jsi trapná, to nás už nezajímá," nadáváte mi. Nebojte, tak to není. Kájina kniha 2.0 dopadla ještě hůř.
Dokument zmizel. Respektive dokument ne, ten stále existuje, ale neobsahuje to, co by měl. Otevřela jsem ho plná chutí psát - a neměla jsem v čem pokračovat. Kniha tam nebyla!
,,Nee, prosím, prosím, řekni, že si ze ne děláš srandu," promlouvala jsem k Wordu.
,,Nedělám," odsekl drze.
,,Určitě to někde je. Kam jsi to uložil? Ukaž mi dokumenty k obnově."
,,Nemám."
,,Určitě máš. Nemáš. Jakto? Kde je moje kniha?"
Snažila jsem se Word přemluvit. Program přestal odpovídat. ,,Chceš ho ukončit, nebo počkat?" ptal se mě systém. ,,Chci prohodit počítač oknem," vrčela jsem.
A tak jsem zase přišla o možnost stát se spisovatelkou. Sepisovat znovu to samé se mi vůbec nechce. Nápad na něco jiného zatím nemám. Word si asi řekl, že pro mne spisovatelčení není dost dobré.
,,Soustřeď se na práci," pronesl, když zase konečně začal pracovat. Dokument s názvem Kájina kniha 2.0 obsahuje z neznámých důvodů rádoby Montessori pomůcku na vyjmenovaná slova po P. Jak nespravedlivé. Vždyť ty hloupé kartičky mají i svůj vlastní dokument!
Stalo se vám někdy něco takového? Mně už po několikáté. Přišla jsem například o maturitní otázku z hudebky. Týkala se Leoše Janáčka, mého velice oblíbeného skladatele. Tehdy mi to připadalo tragické, dnes se tomu směju. Vždyť šlo sotva o dvě stránky!
Podle Wordu nemám být spisovatelka, nýbrž učitelka.
Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Splním si sen a napíšu knihu, řekla jsem si.
Psala jsem nepravidelně, text přibýval pomalu. Po necelém měsíci jsem si řekla, že je to blbost a začala znovu. ,,Nesmíš být tak kritická," říkáte si možná. První pokus ale opravdu nestál za to. Chytila jsem ho za špatný konec, vůbec jsem se s textem neztotožňovala. Verze 2.0 už byla lepší. Vyprávěla stejný příběh, tentokrát už se správnou odlehčeností, humorem a nadsázkou. Styl nové knihy se podobal stylu blogových článků. Byla prostě moje. Psaní mi najednou šlo mnohem lépe, bavilo mě. Přibývaly cca tři normostrany denně. Dostala jsem se až na stranu 51.
,,A pak se ti to přestalo líbit," říkáte si. ,,Jsi trapná, to nás už nezajímá," nadáváte mi. Nebojte, tak to není. Kájina kniha 2.0 dopadla ještě hůř.
Dokument zmizel. Respektive dokument ne, ten stále existuje, ale neobsahuje to, co by měl. Otevřela jsem ho plná chutí psát - a neměla jsem v čem pokračovat. Kniha tam nebyla!
,,Nee, prosím, prosím, řekni, že si ze ne děláš srandu," promlouvala jsem k Wordu.
,,Nedělám," odsekl drze.
,,Určitě to někde je. Kam jsi to uložil? Ukaž mi dokumenty k obnově."
,,Nemám."
,,Určitě máš. Nemáš. Jakto? Kde je moje kniha?"
Snažila jsem se Word přemluvit. Program přestal odpovídat. ,,Chceš ho ukončit, nebo počkat?" ptal se mě systém. ,,Chci prohodit počítač oknem," vrčela jsem.
A tak jsem zase přišla o možnost stát se spisovatelkou. Sepisovat znovu to samé se mi vůbec nechce. Nápad na něco jiného zatím nemám. Word si asi řekl, že pro mne spisovatelčení není dost dobré.
,,Soustřeď se na práci," pronesl, když zase konečně začal pracovat. Dokument s názvem Kájina kniha 2.0 obsahuje z neznámých důvodů rádoby Montessori pomůcku na vyjmenovaná slova po P. Jak nespravedlivé. Vždyť ty hloupé kartičky mají i svůj vlastní dokument!
Stalo se vám někdy něco takového? Mně už po několikáté. Přišla jsem například o maturitní otázku z hudebky. Týkala se Leoše Janáčka, mého velice oblíbeného skladatele. Tehdy mi to připadalo tragické, dnes se tomu směju. Vždyť šlo sotva o dvě stránky!
Podle Wordu nemám být spisovatelka, nýbrž učitelka.
Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Kája
Tohle znám jako svoje boty! Doporučuju, abys zkusila ukládat na Dropbox nebo klasickou flešku, přesně z těchto důvodů jsem začala obojí používat.
OdpovědětVymazatA abych přihodila i něco o svojí "spisovatelské" kariéře, napsala jsem čtyři e-booky, docela to lidi čtou :). Taky jsem vždycky chtěla být spisovatelka, jenže, pak vidím ty stohy předražených knih v knihkupectví, které nikdo nechce a hned mě to přejde. Nicméně, pokud se k tomu máš, tak hlavu vzhůru, teď ses poučila a piš to znovu :)
Snad brzo přijde motivace. :D :D Ale jo, přichází jaro, to mě určitě nakopne.
VymazatTo je škoda, že to takhle dopadlo. Ale nevzdávej to! Chce to zálohovat všude možně. Ono se to snadno radí, ale stát se pak může cokoliv. Asi bych si taky měla všechno zazálohovat, když už tak radím.
OdpovědětVymazatJo, zálohuj.
VymazatJá už budu mít pro jistotu deset kopií po všech čertech... :D
Šmarja, to zní jako horor! Nešlo by to nějak zachránit? Nevěděl by třeba tvůj drahý? Někde v historii by měly být starší verze a jejich obnovení, nebo ne?
OdpovědětVymazatKoumali jsme a koumali a dostali z toho jenom pýchu, pytel a pysk. :(
VymazatJo, je to horor!
To je mi líto... Upřímně, mě by asi trefilo. Ale určitě to nevzdávej :)
OdpovědětVymazatDěkuji za podporu!
VymazatSnad přijde po zkoušce z matiky chuť... :D
Fuj, to mi ani neříkej! Mrzí mě, že se ti něco takového stalo, mně naštěstí *klepe na dřevo* ještě ne a doufám, že taky nestane! Pro jistotu vždycky všechno všude zálohuju :D
OdpovědětVymazatMůžeš mít ze sebe dobrý pocit!
VymazatDržím palce, aby se ti to nestalo. ;)
Tak tohle se mi nikdy nestalo a ani si neumím představit, jak Word dokáže sám od sebe změnit celý dokument, se teď budu bát cokoliv ukládat :D o nějaké spisovatelské počiny jsem se kdysi snažila také, ale nikdy jsem u toho nevydržela.
OdpovědětVymazatNevím, jak se mu to povedlo. Mívám otevřených klidně deset dokumentů najednou, už na to možná neměl nervy... :D
VymazatPrávě proto nám na výšce říkali, ať zálohujeme, co to jde, ať nedopadneme jako jedna studentka, která přišla o velkou část diplomky. Naštěstí se to jejímu šikovnému vedoucímu práce podařilo nějak obnovit, ale údajně za to od ní nic nedostal, prý aspoň buchty mohla napéct. :-D
OdpovědětVymazatAby se mi ty vyjmenované slova nedostaly i do těvh záloh. 😂
VymazatAch jo, člověk má jednou hroznou smůlu a článek má tolik komentářů. To je k vzteku. :D
OdpovědětVymazatMne často word neodpovedal. A teraz mám OpenOffice a som spokojná. 😊
OdpovědětVymazatOpenOffice nám šíleným způsobem nutili na gymplu. Od té doby mám na něho alergii. :D
VymazatMně se tohle stávalo zase v kreslícím programu, který se mi v půlce nebo nejlépe na konci práce sekl a samozřejmě jsem to neměla uložený. Takhle jsem přišla asi o milion dílek, ale stejně mě to nenaučili ukládat :-D
OdpovědětVymazatTo mě mrzí. :(
VymazatJá na tyhle účely používám GIT, sice je primárně určený na trochu něco jiného (verzování při vývoji softwaru), ale na verzování a zálohování textových dokumentů je také super. Mám k dispozici celou historii změn nejen v rámci souboru, ale i celého adresáře s více soubory. Můžu proti sobě klidně porovnávat aktuální podobu s libobolnou revizí, třeba půl roku starou, a to až do takových podrobností, kde byl změněn či odmazán jaký řádek nebo jen znak. A hlavně se můžu vrátit libovolně zpátky v čase do kterékoliv předešlé verze a klidně založit novou, paralelní větev vedle té současné. Určitě doporučuji, i když chvíli trvá, než se s tím člověk naučí zacházat.
OdpovědětVymazatTo zní mazaně!
VymazatJujky tak to mi je líto. Říkala jsem si , že konečně si přečtu úspěšný článek a ono s toho výjde horor. Drž se holka.
OdpovědětVymazatA všechno si ukládej na flešku já tam mám třeba uložený celý blog.
Měj se hezky
Majdalenka
Prý ,,konečně přečtu úspěšný článek". Copak jsem nějaká neúspěšná troska? :-O
VymazatAle ne, v klidu, já vím, jak jsi to myslela. ;)
Děkuji ti za podporu. :)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMyslím, že většina z toho je nic oproti tomu když ti odejde celý HDD ( hard disk ) na kterém máš koupené e-booky, napsané povídky a jinou tvorbu, spousta přihlasovacích údajů, rozehrané hry ( to by tě asi tak jako mně nerozhodilo :D ) a co s tím ? Buď zaplatíš 500€ teda cca 15 000 Kč za opravu ( + poštovné jelikož ho musíš poslat a dlouze čekat ). No co myslíš že jsem udělal, vyhodil ho do kontejneru a večer strávil u flašky jako kdyby se mi zroutil celýýýý život :D :D
OdpovědětVymazatLidi se dělí na dvě skupiny - na ty co zálohují, a na ty, kteří o data ještě nepřišli. Snad každý si to musí nejprve jednou sám prožít, než se zařadí do té první skupiny :D
VymazatNaahodou to není tak úplně ztraceno. Poznámky mám na papíře! Možná je to jen příležitost napsat přiběh znovu a lépe. :)
VymazatBrrr, ale jinak - proto již vše píšu do online věcí nebo rukou. Jednak je menší možnost ztráty, jednak to je "všude" k dispozici. Na druhou stranu mi to může každý ukrást a vydávat za svoje dílo. Nebo mne načknout z plagiátorství, jak se teď prý rozšířilo mezi blogery.
OdpovědětVymazatA teda mám tu co dohánět :)
Dřív jsem všechno z wordu kopírovala do rozepsaných článků na blogu. Škoda, že jsem s tím přestala. :-/
VymazatNo jo, a to ani nepíšu tolik jako dřív.