Od malička vedu syna k samostatnosti, sebeobsluze a účasti na péči o domácnost. Dřív to vyžadovalo kus trpělivosti, ale brzy začaly výhody převládat nad časovou náročností. Představovala jsem si, že podobně to funguje i jinde, ovšem jak pozoruji jiné děti, vidím, že to ani zdaleka není pravidlo. Proto bych vám o tom chtěla vyprávět.
Jídlo
Synáčka jsem krmila jen ze začátku. Už v jeho osmi měsících jsme se u oběda střídali. Chvilku jsem jedla a nechala chlapce, ať se pokouší o stravování sám, pak jsem ho chvilku krmila, abych proces trochu zeefektivnila. Postupně to zvládal čím dál lépe, takže jsem konzumaci jídel nechávala více na něm, až se zhruba v roce zvládal najíst úplně sám. Mělo to sice velké úskalí v podobě nepořádku, ale dávalo mi větší smysl uklízet, než synka krmit.
Oblékání
Kolem prvních narozenin jsem začala synovi dávat na výběr, co si obleče. Když měl rok a půl, přestěhovali jsme se. V novém bytě měl snadno přístupné šuplíky na oblečení. Přestala jsem tedy oblečení vytahovat sama, ale rovnou jsem ho poslala, ať si jde něco vybrat.
Do druhých narozenin se naučil svlékat tepláky, vyzouvat boty a rozepínat mikinu. Postupně jsem ho pobízela i k dalším úkonům, jako je oblékání kalhot či zapínání bundy. Šlo to pomalu, dlouho potřeboval dopomoc, ale jeho schopnosti se přece jen zlepšovaly. Před třetími narozeninami uměl úplně všechno. Když nastoupil do školky, nepotřeboval ani dohled. Po snídani mu stačilo dát pokyny, jaký druh oblečení si má obléct a jaké věci má nachystat ke dveřím k závěrečnému dooblékání.
Úklid a domácí práce
Synek se zapojuje do všeho, co je aspoň trochu v jeho silách. Jako roční automaticky chodil pro hadr, když něco vylil, ačkoli jeho utírání ještě nebylo zrovna efektivní. Ve čtyřech letech se sám domluvil s babičkou, že přijede na návštěvu, s manželem, že ho tam zaveze, a samostatně si sbalil náhradní věci na převlečení. Nemocné mamince jen přinesl tašku ke kontrole. Od chvíle, co je schopen nést bezpečně talíř, si odnáší po jídle nádobí. Uklízí si do skříně vyprané oblečení, s tím mu ale někdy pomáháme, stejně tak většinou spolupracujeme při úklidu hraček.
A domácí práce? K napsání tohoto článku mě inspirovala diskuze, ve které se paní ptala, jestli má devítiletou dceru zapojovat v péči o domácnost. Komentáře jsem jen prolétla; někteří si myslí, že v devíti má ještě čas, jiní byli jako já, tedy zapojují dítě od batolecího věku. Považuju to za šťastnější řešení. Dvouleté dítě sice práce spíš komplikuje, než že by nějak pomáhalo, ale jednou se to obrátí. Aspoň se učí brát takové činnosti jako samozřejmost. Syn (5) aktuálně pomáhá s věšením prádla, přípravou jídla, střídá se s námi v mytí bot, sem tam zametá a co je nejdůležitější, utírá jídelní stůl. Z toho se stala čistě jeho práce.
Rodič by měl dítě připravit na život... a k tomu je samostatnost nutná. :)
Kája
Vedení k samostatnosti je důležité. Ze začátku náročné, ale vyplatí se :-)
OdpovědětVymazatHezký den.
Rozhodně!
VymazatTvůj přístup je docela sympatický a podle toho, co píšeš, se zdá, že to k něčemu opravdu je. Jasně, malé dítě spoustu tady těch věcí možná bude brát nejdříve jako hru, ale pokud tomu takto přivykne tím líp, že to pro něj nebude neznámé věci. Sama s tím zkušenost nemám, ale když se dítě takto něco naučí, myslím si, že to určitě nemůže být na škodu :-)
OdpovědětVymazatMusím přiznat, že v pěti letech synek občas trochu protestuje. :D Ale je to něco jiného, než kdyby na mne x let jen koukal a pak bych ho něco učila úplně od základů.
VymazatMoc pěkný článek a pro někoho určitě inspirativní. Já teď sleduju 14 měsíční vnučku, jak je taky šikovná. A zapojovat dítě do různých činností od útlého věku si taky myslím, že je jen plus.
OdpovědětVymazatČlověk tím i zabije dvě mouchy jednou ranou. Splní povinnosti a zároveň zabaví dítě. Dvouletému batoleti jsem třeba půjčovala mop, s úklidem mi sice přímo nepomohl, ale dělali jsme něco společně, takže byl spokojený a já jsem zároveň uklidila.
VymazatDeti nemam, ale myslim si, ze vedeni k takovym vecem je efektivni a melo by byt samozrejmosti 🙂
OdpovědětVymazatZapojování dítka do běžných aktivit a vedení k samostatnosti mi přijde jako samozřejmost, tak jsem ráda, že to tak nemám jen já. :)
OdpovědětVymazatPS: Právě zažívám podruhé vedení dítěte k samostatnému jídlu a chce to trochu sebezapření, když člověk několikrát denně uklízí následky! :D Ale já vím, že to za to stojí.
Tak to přeju pevné nervy. ;) Za rok a půl na tom budu podobně. :D
VymazatSouhlasím. Ostatně to, co je pro dvouleťáka nebo tříleťáka zábava a dělá to rád, pro něj v deseti bude nejspíš otrava a nebude se mu to chtít dělat. Takže je lepší tyhle věci učit děti v co nejnižším věku.
OdpovědětVymazatPro desetiletého to určitě otrava bude, ale takhle menší, než kdybych řekla ,,už jsi dost velký, naučím tě zametat". Ale ještě si počkám, než zjistím, jak je to doopravdy. :D Každopádně teď z toho vedení rozhodně těžím.
Vymazat