Znáte ten vtip o prvorodičce, druhorodičce, třetirodičce a dítěti, které sní žrádlo pro psa? Pointa spočívá v tom, že u prvního dítěte je matka zděšená a bere dítě pro jistotu do nemocnice, zatímco u třetího je spokojená, že mu nemusí chystat večeři. Trochu si tak připadám. Jsem otrkaná.
Když mě píchlo v břiše v prvním těhotenství, byla jsem zralá jet na pohotovost. Kdyby v té době existoval ChatGPT, asi bych si s ním hodně povídala. Na pohotovosti jsem nikdy nebyla, ale stresu jsem prožila dost. Zbytečně. Každé píchnutí jsem zveličila do obřích rozměrů. V druhém těhotenství jsem se tolik nebála.
V prvním těhotenství jsem pořád googlila, co můžu a nemůžu jíst. Teď jsem varování nebrala moc vážně. Tataráku bych se nedotkla ani normálně a zbytek doporučení mě nijak zvlášť netíží. Vždyť jsem četla dokonce i to, že bych se v těhotenství měla vyhýbat sladkostem. Jak bych to těhotenství jako přežila?
V prvním těhotenství jsem přehnaně řešila, co si sbalím do porodnice. Tašku jsem chystala s velkým předstihem a každý den jsem četla články nebo sledovala videa se zkušenostmi jiných maminek. Teď jsem do tašky "prostě něco naházela", moc jsem se tím nezabývala. Spoustu věcí z doporučeného seznamu jsem po předchozí zkušenosti vynechala.
Držet poprvé miminko? Někam ho nést? Přebalit ho? Převléct?!? Napínavá to situace. Druhé miminko? Určitě ho nerozbiju... Stejně tak jsem se s prvním miminkem bála šátkování. Teď jsem šátek vytáhla čtvrtý den po porodu. A dobře jsem udělala. Užívám si spokojené miminko, nemusím řešit nekonečný pláč a složité uspávání, mám prostor věnovat se synovi a svým věcem. Navíc je krásné se pořád mazlit. :)
- Kouzelná věc jménem šátek (květen 2021)
I teplota vody na koupání byla kdysi věda. Přilévala jsem na střídačku teplou a studenou vodu a čekala, kdy bude na teploměru konečně doporučovaných 37 stupňů. Teď prostě strčím do vaničky ruku. A samozřejmě se už neděsím, že si dítě utopím.
V prvních týdnech jsem se synem hodně řešila kojení a spánek. Znervózněla jsem, když pil kratší dobu než jindy nebo když dlouho spal a měl mezi krmením delší pauzu. Kvůli spánku jsem si stáhla do telefonu nějakou aplikaci a poctivě jsem do ní zaznamenávala, kdy miminko usnulo a kdy se probudilo. Brzy jsem ale zjistila, že syn spí úplně jinak, než popisují příručky... S dcerou se takovými prkotinami nezabývám. Kojí se a spí, jak se ji hodí. Přibírá a v noci mi celkem dopřává klid, co víc bych mohla chtít?
Celkově jsem v péči o miminko mnohem uvolněnější.
S třetím by to byla úplná pohoda. (Být znovu těhotná by se mi ale nechtělo.)
Na všechno bohužel moje otrkanost nestačí. Pořád mě děsí dětské nemoci. Úplně nesmyslně. Obou dětí je mi předem líto, že mohou něco chytit a pár dní se cítit špatně. Asi bych s tím měla něco dělat. Zatím si jen připomínám, že syn už je odolný a miminko dostane protilátky v mléku.
Kája

Komentáře
Okomentovat
Všem děkuji za komentáře. Nebojte se rozepsat.