Doma máme psa a občas nějakého pavouka nebo mouchu. Za okny nám dělají společnost i další zvířata. Hejno holubů, straky a poslední měsíce i střešní kočky. Procházejí se po okolních střechách, upřeně na nás zírají, znervózňují nám fenu a nejspíš mají pocit, že jim tady všechno patří. Přitom jsem měla ze začátku o kočičku velký strach! Dokonce jsem volala hasiče.
Noční mňau mňau
Ptáci nám v našem vnitrobloku dělají společnost od začátku, kočky se přidaly až letos na jaře. A zatímco holubi večer posedají na zábradlí a usnou, kočky se po večerech praly a v noci se dávaly do hlasitého zpěvu. Vyskytovalo se jich tu více, nakonec asi zůstaly jen dvě. Noční zpěv jsem řešila podobně jako Mr. Bean v epizodě Dobrou noc, pane Beane, ale ve vylepšené variantě. On se maskoval za psa a štěkal sám, já jsem využívala skutečnou fenu. Dvě tři hafnutí na povel a kočky se ztišily.
Napjatě jsem očekávala, jestli časem uvidím u domu koťata, ale žádná se tu nevyskytla. Za to nás čekalo jiné překvapení. Mňau!
Volala jsem hasiče
Okna máme otočená do vnitrobloku. Nemáme moc dobrý výhled, koukáme na střechy a balkony. Z jednoho balkonu na nás občas zírá kočka, respektive kocour jménem Maty. Vyskytuje se tam obvykle se svými lidmi, je to kocour domácí, dobře živený a hrozně zvědavý. Byli jsme překvapení, když jsme jednou zaregistrovali kočičí pohled ne z balkonu, nýbrž ze střechy.
Zvíře na střeše bylo o dost drobnější. Bylo jasné, že se nejedná o Matyho. Co je to za kočku? Jak se tam dostala? A kudy sleze dolů? Dlouho jsme ji šokovaně sledovali. Zdálo se, že hledá cestu. Koukala dolů, lezla do okapu, snažila se dobýt do sousedovic pootevřeného okna. Po nějaké době zmizela za střechu na další dům. Nemohla jsem ji dostat z hlavy. Co s tou kočkou bude?
Když se objevila znovu, starosti mi vzrostly. Po konzultaci s dobrovolným hasičem jsem zavolala na linku 150. Bála jsem se, že kočka na střeše uvízla a má hlad, chtěla jsem jí pomoct. Způsobila jsem tím naprosté pozdvižení. Sousedi koukali z oken, kolemjdoucí se zastavovali a koukali na obrovské hasičské auto, z kterého vyskákali čtyři hasiči. Chvilku vyhodnocovali situaci, prohlédli si střechu z našeho bytu a přivolali jako posilu kolegy s plošinou. Nakonec tu pochodovalo sedm hasičů a jeden strážník. A kočka? Ta se někam schovala... Hasiči ji z plošiny nezahlédli. Případ uzavřeli tak, že hlášené zvíře nebylo nalezeno. Hotovo.
Popadala jsem se za hlavu. Fakt jsem je musela volat? Nejsem praštěná? Připadala jsem si trapně, ale zároveň jsem se stále bála o kočku. Říkala jsem si, že se někde choulí v koutě a kňourá hlady.
Haha.
Pochodují si tam ve dvou!
Další den se kočka objevila znovu. Koukala na mne, jako kdyby se mi chtěla posmívat. Od té doby ji vídáme několikrát do týdne, od střešních procházek ji odrazovala jen velká vedra. Přestala hledat cestu dolů, zřejmě už má osvědčený postup. Teď se jen prochází, občas mňoukne, leze po komíně a vypadá spokojeně.
Jednoho večera jsme se synem měli další šok. Na střeše se objevila kočka, ale tentokrát ne šedá, nýbrž černá. Zelenýma očima svítila přímo na nás! Později se kočky ukázaly spolu. K tomu se občas na balkoně ukáže Maty. Už jsem klidná, dávno se o ně nebojím.
Spíš se začínám bát jich. Proč na nás tak koukají? Občas se mi připletou do snu. To potom sedí přímo na našem parapetě a snaží se dostat do bytu. Eliška je z nich taky nervózní, občas vrčí, když zavadí pohledem o střechy.
Bydlíme v centru města, ale máme kočičí společnost.
Aktualizace: Po dokončení článku se na střeše objevila další kočka, tentokrát asi odrostlé kotě...
Kája
U nás na dvorku taky občas lítají chlupy, zejména v noci, přes den se spí na sluníčku :-). Vždycky si vzpomenu na kocoura Modroočka, jak spolu zpívali při úplňku a pořádali bitky :D.
OdpovědětVymazatDvě kočky najednou se po střeše procházely zrovna v den, kdy měl být úplněk. Čekala jsem, jestli náhodou nebude kočičí jazz... :D
Vymazat